„Jednoho dubnového odpoledne, sotva pár minut po obědě, mi manžel oznámil, že mě opouští.“ Těmito slovy začíná román Dny opuštění italské autorky píšící pod pseudonymem Elena Ferrante (autorky bestselleru Geniální přítelkyně), příběh ženy, které se v jediném okamžiku převrátí život naruby.
Cesta do nitra opuštěné ženy
„Jednoho dubnového odpoledne, sotva pár minut po obědě, mi manžel oznámil, že mě opouští.“ Těmito slovy začíná román Dny opuštění (I giorni dell‘ abbandono) známé italské autorky píšící pod pseudonymem Elena Ferrante. Spisovatelka, kterou celosvětově proslavila tetralogie Geniální přítelkyně (L’amica geniale), v něm vypráví příběh ženy, které se v jediném okamžiku převrátí život naruby. Do té doby žila osmatřicetiletá Olga, matka dvou dětí, poklidným životem ženy v domácnosti, která vše podřizuje potřebám manžela a rodiny. Zpočátku nedokáže uvěřit, že by nastalá změna mohla být nevratnou, že by se její muž domů už nikdy nevrátil. V okamžiku, kdy je nucena tuto skutečnost přijmout jako fakt, se v ní spustí obranné mechanismy. Reakce je překvapivá i pro ni samotnou: dosud klidná, vlídná a chápající Olga v sobě najednou odhaluje temné, odpudivé stránky, o kterých do té doby neměla ani tušení a které v sobě přes veškerou snahu nedokáže potlačit. Prožívá sarkastické období, chová se obscénně, pohrdá sama sebou, svým intelektem i vlastním tělem. Vulgaritu vzápětí střídá apatie, Olga se propadá do stavů netečnosti, i ty nejobyčejnější úkony pro ni představují nepřekonatelné bariéry, neřešitelné situace. Až nečekaná smrt psa a touha uchránit děti od bolestných, traumatických zážitků donutí Olgu se znovu vzchopit, najít opět pevnou půdu pod nohama a čelit osudu s hrdostí a odhodláním.
Elena Ferrante je vynikající vypravěčkou, která dokáže čtenáře doslova uhranout silou svých příběhů, poutavým stylem a pronikavostí, s jakou odhaluje nejskrytější zákoutí lidské duše. V centru její pozornosti stojí především ženské hrdinky. Ferrante jim rozumí, zná jejich pohnutky, motivace, bolesti a touhy, ví přesně, kdy předstírají a kdy jsou samy sebou, umí číst v jejich podvědomí. Už její první román Tíživá láska (L’amore molesto) je brilantní analýzou problematického vztahu mezi matkou a dcerou. Ve své proslulé tetralogii Geniální přítelkyně Ferrante vypráví příběh velkého přátelství dvou dívek, od jejich útlého dětství až po stáří, příběh silných, protichůdných emocí a vášní, na jehož pozadí se odvíjejí novodobé dějiny jihoitalské Neapole.
Právě Neapol je místem, k němuž se Ferrante odkazuje ve většině svých děl, a dokonalá znalost města a reálií s ním spojených svědčí o neapolském původů tajemné autorky. O její pravé identitě se dodnes vedou nekonečné spekulace. Jako nejpravděpodobnější se jeví odhalení italského investigativního novináře Claudia Gattiho, píšícího pro deník Sole 24 Ore. Ten sledoval finanční transakce nakladatelství E/O, které vydává romány Eleny Ferrante, a v roce 2016 přišel s tvrzením, že značné částky putují na konto překladatelky Anity Rajové. Její manžel, spisovatel Domenico Starnone, byl rovněž pokládán za jednoho z možných nositelů pseudonymu Ferrante. Ani Gattiho odhalení však nepřineslo definitivní rozuzlení záhady. Rajová ani nakladatelství E/O informaci nepotvrdily. Spolumajitel a šéfredaktor E/O Sandro Ferri se ostře ohradil proti takovýmto praktikám: „Tento druh novinařiny, který porušuje soukromí a se spisovateli nakládá jako s mafií, mi přijde nechutný,“ prohlásil.
Sama Ferrante vysvětluje své rozhodnutí psát pod pseudonymem v eseji Tříšť (La Frantumaglia): „Stojí za ním potřeba chránit svůj soukromý život a současně přesvědčení, že knihy nepotřebují k životu vlastního autora, stačí jim síla příběhu.“ Úspěch, kterému se její romány těší (mnohé se dočkaly i filmovou podoby), její slova jen potvrzuje.
Elena Ferrante – Dny opuštění
Čte Lucie Žáčková
Cena CDmp3: 299,- Kč
Celkový čas 8 hodin 51 minut
Z rozhovoru s Lucií Žáčkovou:
Jak byste román Eleny Ferrante charakterizovala?
Nazvala bych to monologem ženy, kterou opustil manžel, a jí se rapidně změní život. I když ji to zlomí, nesnaží se utéct od bolesti, smutku ani hněvu.
Kdo vám nabídl, abyste román pro rozhlas natočila?
Režisérka Izabela Schenková. Bylo to náročné – četba měla osmnáct dílů.
Tohle byla myslím vaše první rozsáhlejší práce pro rozhlas.
Ano, dá se to tak říct, že jsem nováčkem. Na podzim minulého roku jsem načetla svou první audioknihu, Jezero od Biancy Bellové. Takže opravdu nemám moc zkušeností. Román Eleny Ferrante Dny opuštění byl pro mne možností hodně se naučit.
Jak jste se vypořádala s prací ve studiu?
Rozhlas hodně poslouchám, mám svůj vyhraněný názor na to, co se mi líbí jako posluchači. Ve studiu pak člověku dojde, že to není tak jednoduché, jak se někdy při poslechu zdá. Chtěla jsem se oprostit od přílišné deklamace. Měla jsem strach, že nezaujmu, nebo že se budu snažit zaujmout příliš, což člověka nějak ponouká, aby se do toho tak nějak falešně, na oko, opřel. Ono se o té práci dobře teoretizuje, ale potom prakticky zjišťujete, kde máte slabiny. Ale kdy a kde se to jinde naučit? Každá práce je originální a začínáte vždy od nuly, přesto jsou ty zkušenosti důležité.
Elena Ferrante je v současnosti kritikou řazena mezi populární italské autory a týdeník Time ji v roce 2016 zařadil mezi stovku nejvlivnějších lidí světa. Její vypravěčské umění je založeno na výpovědi o těch nejzákladnějších lidských citových poutech. V čem je podle vás její vliv na čtenářskou obec tak silný?
Řekla bych v tom, že je autentická a není pokrytec. Dává se všanc. Spekulovalo se o tom, zda je to opravdu žena, nebo muž.
Ferrante je pseudonym a vedou se spory, zda se jedná o překladatelku Anitu Rajovou, nebo jejího manžela, spisovatele Domenica Starnoneho. A není to nakonec jedno?
Pro mne je to autorka, která obnažuje sebe samu, ale ne v tom vulgárním slova smyslu, dává prostor svému nitru, ale přitom není exhibicionistka. Přichází s tím, jak určité situace prožívá, jak myslí, jak kalkuluje, přizná si, že lže.
Celý rozhovor vyšel v Týdeníku rozhlas č. 20 v pondělí 6. května 2019.
Foto: RadioServis
