Zpěvák Michal Hrůza, manželka režiséra Jiřího Menzela Olga a chovatelka ježků Eva Němčanská se představí v Show Jana Krause. Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 14. března ve 21.35 hodin na Primě.
Michal Hrůza – zpěvák, který právě absolvuje turné Sám se sebou, které navazuje na stejnojmenné album. Na turné zazní nejen skladby z poslední desky, ale i Michalovy starší pecky. Nově přibude skladba Sám se sebou, podle které zpěvák celé album i koncertní tour pojmenoval. „Sám se sebou je nejen název mého posledního alba a turné, ale i důležitý stav, kdy nám dojde, co chceme, a co už ne,“ říká Michal Hrůza, který letošním rokem vstoupil do jedenadvacáté sezóny na hudební scéně. Kromě koncertování s kapelou připravuje aktuálně Michal Hrůza také hudbu do nového českého filmu. V jedné ze dvou písní si opět, jak je jeho zvykem, vystřihne duet s českou zpěvačkou, tentokrát přizval ke spolupráci Annu K. Michal Hrůza hrál v kapelách už od střední školy. V roce 1996 založil skupinu Ready Kirken, se kterou se v začátcích kariéry proslavil nejvíce. Po 10 letech odešel a založil vlastní formaci Kapela Hrůzy. Píše skladby i pro další interprety (například Aneta Langerová), skládá filmovou a televizní hudbu. V roce 2014 utrpěl vážný úraz hlavy při potyčce v ostravské Stodolní ulici, několik dní byl v umělém spánku.
Olga Menzelová – producentka, která pořádala výstavy, naposledy třeba 15 nasvícených panelů na Václavském náměstí, které se týkaly právě historie tohoto důležitého místa. Je manželkou oscarového režiséra Jiřího Menzela, který v listopadu loňského roku onemocněl meningitidou. „Už je ze všeho vyléčen, jen musí nabrat sílu. A on se skutečně snaží a velmi bojuje. Jsou to hlavně naše holky, které ho drží a motivují,“ prohlásila nedávno Olga Menzelová. Jiří Menzel ztvárnil jednu z hlavních rolí ve slovensko-česko-rakouském filmu režiséra Martina Šulíka Tlumočník, který měl koncem února světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Byl vybrán do oficiálního programu, sekce Berlinale Special, určené mimořádným kinematografickým počinům a poctám světovým filmařským osobnostem. Jiří Menzel se tak symbolicky vrací na festival, kde v minulých letech zaznamenal úspěchy jako režisér. V roce 1990 tam po letech nucené odmlky uvedl hrabalovskou adaptaci Skřivánci na niti, za niž získal Zlatého medvěda pro nejlepší film. V roce 2006 byl vybrán do mezinárodní soutěže Berlinale jeho další snímek podle předlohy Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále a získal cenu FIPRESCI.
Eva Němčanská – je jednou z mála profesionálních chovatelek ježků bělobřichých u nás. Zároveň je průkopnicí registrovaného chovu ježků s rodokmenem. „Ježci se mi vždy líbili, bylo to něco zvláštního, netradičního a jejich roztomilým čumáčkům snad nikdo neodolá. Když jsem o mnoho let později zjistila, že existuje druh ježků, který se dá chovat doma, velice mě zaujali a zatoužila jsem si jich pár pořídit. Ježků bylo ale tehdy v ČR velmi málo, a tak hned můj první ježek byl »import«, dovezla jsem si ho ze Slovenska,“ vypráví paní Němčanská, která má momentálně kolem třiceti ježků. „Ten počet se může zdát vysoký, ale přibližně pětina z nich jsou staří ježci vyřazení z chovu, kteří u nás užívají zasloužený »důchod«. A další pětina jsou pak dorůstající mláďata. Většina chovných samců a některé samice pochází z různých zemí Evropy. Kvůli úzké genetické základně se snažíme importovat stále novou krev. A nejsme sami. Nezřídka se stává, že si chovatel jede pro ježka i několik set kilometrů,“ prozrazuje chovatelka.
Ježci jsou prý povahově nejvíce podobní kočkám. „Ježčí povaha je dosti nezávislá a svobodomyslná. Od svého majitele potřebuje pochopení, zamyšlení nad jejich potřebami a nad tím, co nám chce ježeček svým chováním sdělit. Dokud je ježek malý, určitě by mu měla být každý den připomínána lidská ruka, aby si zvykl. Pro ježky je typické, že se zpravidla navážou na jednoho člověka a bezmezně mu důvěřují. Tato vazba je však velmi křehká. Dobrý vztah ježka a majitele lze velmi rychle pokazit, a to třeba i běžným ošetřováním úrazu či podáváním léků. Je proto velmi důležité, aby si ježka pořídil jen ten, kdo je schopný jej pochopit, vcítit se do něj, vnímat ho a přemýšlet o něm. Majitelem může být kdokoliv – i dítě. „Pro děti je ježek vhodným parťákem, ale velmi záleží na uvědomění rodičů. Ježek má specifické potřeby a je pouze na rodičích, aby dítěti vysvětlili, co si dovolit může, a co už ne,“ upozorňuje chovatelka. A na co by se měl člověk připravit, když si chce pořídit ježka? „Hlavně na to, že ježek je zvířátko poněkud své a řídí se především pudy. Takže pokud člověk čeká, že za ním bude chodit jako pes nebo se nechá škrabat na břiše, bude většinou zklamaný. Někteří ježci takoví jsou, ale je jich velmi málo. Každý ježek je totiž jiný, má jinou povahu.“
Foto: TV Prima
