Paní Olga se přičiněním osudu stala pro svá vnoučata nejen babičkou, ale v podstatě jediným členem rodiny, kterého mají. Obětovala jim svůj osobní život a vzala si je do pěstounské péče. Byt, ve kterém žila, se stal i jejich domovem. Nyní, když vnoučata dospívají, mají větší nároky na soukromí, ale na přestavbu bytu nemá důchodkyně Olga finance, síly, a ani invenci. Ví, že jejich současné bytové podmínky nejsou vyhovující, ale nemá sílu s tím nic dělat. Děti jsou ve složitém věku a bydlení to jen zhoršuje, izolují se a nevyhovující prostředí jim ke štěstí nepřidává. Proto se paní Olga rozhodla přihlásit se do Jak se staví sen. „Chtěla bych jenom kousek štěstí a vlastního prostoru pro svoje děti. Sama jsem skromná a stačí mi jen malé místo, kam bych mohla složit hlavu. Vnoučata jsou jako moje vlastní děti, vždyť mají jenom mne.“ Jak tuto trojitou výzvu vyřeší designéři? Premiéru dalšího dílu nové série Jak se staví sen – extra uvidíte v pondělí 19. února ve 21.30 hodin na Primě.
Paní Olga vychovává svá vnoučata prakticky odmalička. Její dcera totiž čekala třetí dítě a kvůli komplikacím ve svých 25 letech zemřela. Otcové o děti neměli zájem, a tak je dostala do pěstounské péče babička. Malé Aničce byl tehdy1 rok a Ondrovi 4. Naštěstí oba otcové platí na děti výživné. Olga sice neměla čas na rozmyšlenou, ale i kdyby ho měla, nerozmýšlela by se. Každopádně se jí život ze dne na den převrátil naruby. Přítel, s kterým byla dvacet let, ji opustil. Neunesl to, že se mu paní Olga nemůže věnovat jako dřív. Začátky byly opravdu těžké. Olga pracovala jako dělnice ve sklárně. Když jí svěřili děti, odešla na mateřskou, po jejím skončení byla najednou nezaměstnaná a pak odešla do předčasného důchodu. Jedinou oporou jí byl tehdy syn, který jim pomáhal jak psychicky, tak finančně, bohužel před lety na něj spadl v lese strom a zabil ho. I tak zůstává Olga velmi optimistická a má ráda lidi kolem sebe. Dětem dává tu nejlepší péči, které je schopna, aby nepociťovaly ztrátu svých rodičů. Anička studuje střední školu, veřejno-správní obor. Ondra se učí na zedníka.
Bydlí v městském bytě. Paní Olga zde už žije osmnáct let. V bytě mají kuchyň, obývák a dva malé pokoje. V jednom spí babička a ve druhém obě děti dohromady. Děti už jsou velké a každý potřebuje své soukromí. Paní Olga by sama přestavbu finančně nezvládla. Její představa je, že by v obýváku vzniklo místo, kde by mohla v noci spát a které by přes den nevadilo ostatním a případným návštěvám. Anička by měla svůj pokoj, stejně tak Ondra. Ondra nechce mít pokojíček vedle kuchyně, protože babička si tam nahlas pouští televizi a jeho to pak ruší, když chce ve svém pokoji sledovat televizi. Ondra by chtěl mít v pokoji počítač, televizi a boxovací pytel. Anička nemá žádné zvláštní požadavky – snad jen velké zrcadlo, ale je pro ni důležité, aby měla pokoj jen pro sebe. Paní Olga sbírá panenky, má spoustu šperků a na počítači hraje různé hry a karty. A taky se ráda dívá na televizi. Pokusíme se tedy proměnit celý byt kromě koupelny. Rodině pomůžou i nové skříně, čímž získají nové úložné prostory.
A jak se na proměnu dívají designéři Kamila Douděrová a František Kobližka?
Hodnocení designérů: Proměna byla náročná, z počátku trochu protrpěná, bylo těžké uchopit zadání, skloubit dohromady tři světy, tři různá zadání tří lidí do jednoho bytu tak, aby to nebyl pelmel nesourodých interiérů. Hledali jsme cestu, jak splnit jejich očekávání, každému ze členů rodiny jsme chtěli vytvořit na míru jejich svět, ale každý si žije v tom svém. Anička v metalovém, Ondra v bojovém, babička s panenkami. Věděli jsme hned, že obětujeme obývací pokoj ve prospěch pokojíčku pro Aničku, tak, aby obě děti měly pokoj stejně velký, a babičce vytvoříme zákoutí u kuchyně namísto miniložnice. Byt byl dispozičně špatně řešený. Skoro dospělé děti byly spolu v pokoji, a aby měli každý své soukromí, Ondra obsazoval obývák a babička trávila čas v kuchyni. Obývací pokoj se tak změnil v dětský pro Aničku. Probourali jsme příčku mezi kuchyní a ložnicí, a vytvořili tak spojitý prostor pro babičku.
Ondry pokoj, takzvaný boxerský, je připomínkou boxerského ringu. Místo postele má vysokou velkou matraci lemující lany, aby připomínala ring. Dalším fragmentem je plechová skříň, která vždy bývala v šatnách. Místo lustru je umístěn větrák. Anička má pokoj ve stylu metalu. Vytvořili jsme dvojsmyslnou paralelu mezi metalem, hudebním stylem a metalem, kovem jako materiálem. Kovová je postel s nebesy, černý kov je na světle, zrcadle, kovové jsou i barevné skříňky. I přesto, že základní barvou byla černá, pokoj nepůsobí tmavě a smutně. Kuchyň pro babičku navazuje na chodbu, je světlá, v kombinaci se světlým dřevem na stěně. Její sbírku panenek jsme umístili na polopříčku mezi kuchyní a jídelním stolem. Spaní je vyřešeno rozkládací sedačkou pro každodenní spaní. Prostor babičky není nikterak velký, ale je důmyslně, účelně navržen. Kuchyň s jídelním koutem je pojata zlehka secesně, sbírka panenek je připomenuta v obrazech od Alfonse Muchy na stěně za jídelním stolem.
Těšte se na další proměnu nové série – bude zábavná, dojemná a plná praktických rad. A v dalším dílu nás čeká úprava koupelny pro čtrnáctiletou dívku po obrně.
Foto: TV Prima
