Dvanáct písní, které propojují realitu s jinými světy vědomí, nevědomí a fantazie – takové je nové album kapely Zrní. Ale nebojte se, nejde o žádnou psychedelii. Od Zrní jsme zvyklí na dobrou muziku s výbornými texty, a na albu Následuj kojota tomu není jinak. Skupina zpívá o tom, co prožívají její členové. A tudíž o tom, co prožíváme my všichni. A věřte: poslouchá se to hezky.
Z reklamní charakteristiky alba by se mohlo zdát, že jste dali na okultní nebo psychologickou literaturu. Čtete podobné knihy?
Na nic jsme se nedali. (smích) Ale je nám vlastní zkoumat, co je pod povrchem, hledat a vnímat svět intenzivně a hravě. Baví nás i jiné, než jen suše vědecké a materialistické pojetí světa. Tahle naše nová deska je takovou cestou do vlastního nitra a zpátky. A nitro člověčí, to osobní, je totožné i s nitrem celkovým. To téma se objevilo na cestách do nočního lesa, kde jsme hledali to tichý místo, odkud se vynořují světy, představy, odkud prýští nápady, třeba i hudba, ale i realita, kterou žijeme.. Někdy je těžké rozeznat a oddělit od sebe, co je vlastně realita, co představa, někdy to splývá, často je to jenom o pohledu a přístupu ke světu.
Setkali jste se v lese někdy s kojotem?
Jasně! Několikrát. Především náš zpěvák, kterého kojot dvakrát sežral.
Máme my, posluchači desky, následovat kojoty?
Určitě! Doporučujeme. Občas vyjít z domu opačným směrem, než obvykle, dojít na kraj města, zastavit se a poslouchat, co se ozývá a odkud, koukat kolem, kde to vlastně jsem? Tady to neznám! Šťourat se prstem v hlíně, výt na měsíc..
Říkáte, že jste přírodní lidé, jak se to projevuje?
Příroda je nám prostě blízká. To snad většině lidí ne? Možná i proto, že jsme z Kladna, tak nás to do ní táhne ještě malinko víc. Rádi se touláme, rádi cestujeme, vandrujeme. Cítíme v přírodě klid a moudrost. Ta surovost, která je ale zcela harmonická a neagresivní – zabíjení a požírání se a hnití a kvetení a rození. Příroda je přirozená a to je inspirativní. Člověk je venku v kontaktu s něčím hlubším. A mimo jiné právě tenhle pohled nás v kapele lidsky spojuje.
Na albu se opakuje téma moře. Je vám nějak zásadně blízké?
K moři jezdíme moc rádi. Setkání s ním je magické. Jak je staré a velké a šumivé. Většinu roku běháme po pláži a hrabeme v písku tunýlky. (smích) Ba ne.
No a na desce je moře symbolem něčeho, o čem lidi sní. Třeba kladenští bezdomovci, sedí opilí na lavičce na sídlišti a koukají na slunce, jak od nich letí nad moře zářit, zatímco oni zůstanou tady dole ve tmě. No a tak zavřou oči a odletí s tím sluncem. A fakt odletí? Takové kombinace reality s představami nás baví a na desce se vyskytují.
Při nahrávání alba Následuj kojota jste se prý mimořádně odvázali!
No hodně jsme si s tím tentokrát vyhráli, vyblbli jsme se, celý ten proces vytváření téhle desky byl hodně zábavný. Moc jsme si to tvůrčí období užili. Jako malí kluci při stavění bunkru. Ale trvalo dlouho, než se nám povedlo se do toho kreativního víru dostat. Než jsme našli cestu, kudy se tentokrát ubírat. Do té doby to moc sranda nebyla. (smích) Ale nakonec jsme nahráli sedmnáct písniček.
Na desku se jich ale vešlo jenom dvanáct…
Když jsme po minulé desce a všech těch koncertech konečně měli čas na vymýšlení nových písniček, zjistili jsme, že se až na pár vlaštovek pohybujeme pořád v podobných kolejích. Chtěli jsme se někam pohnout, aby nás to dál bavilo. To se zlomilo až asi půl roku před nahráváním. Najednou to začalo jiskřit a objevovat se něco nového. Zřejmě nás vybudil blížící se termín. Začali jsme víc zvukově a nástrojově experimentovat, začleňovat zasmyčkované zvuky nachytané venku… třeba jsme šli po lese, viděli hromadu klád, tak jsme je zdvihali, házeli o sebe a nahrávali zvuky jejich nárazů. Pak jsme to sestříhali, vyrobili z toho základní beat jedné z písniček. Bylo to fakt zábavné a vzrušující. Nutno říct, že na výsledku má velký podíl i producent desky Ondřej Ježek, s nímž jsme natáčeli.
On má asi na výsledném zvuku zásadní podíl!
Určitě. On dal desce charekteristický zvuk. Pochopil, o co nám jde a podtrhl to. S Ondřejem se nám skvěle pracuje. Má ohromný cit a také jeho pohled zvenčí je strašně přínosný. Navíc si s ním lidsky rozumíme, což je pro nás zásadní. Ondřej byl při nahrávání šestým členem kapely.
Bylo bolestné pak některé písničky vyřazovat?
Au, to bylo hodně bolestné! Když jsme všechny písničky nahráli, dávali jsme je různě k sobě a zkoušeli, jak by spolu fungovaly. Takhle jsme tvořili x možných playlistů desky. Až se nám o tom zdály strašidelné sny, kdy na vás útočí playlisty a kulí oči! Nakonec ale přišel Ondra Ježek s playlistem svým a postavil nás před hotovou věc. Jeho výběr a pořadí písniček bylo úplně jiné, než jsme kdo plánovali. Někteří z nás se s tím těžce srovnávali a srovnávají s pár maličkostmi dodneška. Ale zachránilo nás to. A s odstupem jsme rádi, že jsme Ondřejovi důvěřovali.
Co bude s těmi vyřazenými písněmi?
Všechny písničky, na které se teď na CD nedostalo, se objeví na vinylové verzi alba, kterou vydáme v prosinci. Bude to dvojvinyl, kde bude celý svět, jak jsme ho v tom kojotím období objevili a zaznamenali. Moc se na to těšíme.
Vinyly jsou v poslední čím dál tím víc v oblibě. Přitom vy je, jako mladí lidé, asi ani nemůžete pamatovat…
Jéje, pamatujeme si je! A máme na ně úžasné dětské vzpomínky. Poslouchali jsme z nich jak pohádky, tak později třeba Beatles, Rolling Stones, Dylana – objevovali jsme první hudební lásky. To byla doba!
Elpíčka mají třeba i výhodu větších obalů. Obrázek na nich může být čitelnější, s vícerem detailů.
Přesně. I obrázek na obalu našeho nového cédéčka je zmenšenina. Na vinylu bude líp vidět a bude to úžasné. Autor obalu, výtvarník Aleš Fulín, si to rozhodně zaslouží. On hodně pracuje s detaily, hodně pracuje ručně. I třeba celá zadní strana bookletu, včetně názvů skladeb, je ručně rytá. Na větší ploše to o to víc vynikne. Aleš k tomu přistupuje velmi podobně jako my. Hraje si s tím, vkládá do toho tu energii ruční práce. Moc se nám líbí, co dělá.
Mám pocit, že album Následuj kojota není na kulisový poslech, člověk musí jednotlivé písničky poslouchat opravdu poctivě, aby je plně vstřebal.
Asi to tak je. Hudba je komunikace. Jak mezi námi samotnými, tak mezi tím, kdo ji vysílá a tím, kdo ji zachycuje, poslouchá. Vzniká nějaká vazba, dialog. Až pak to dává význam. Je pravda, že tahle deska je trochu zadumaná, vyžaduje spolupráci. Člověk se do ní musí vnořit, aby to fungovalo, a asi u ní nejde snadno žehlit nebo opravovat motorku. (smích)
Na Wikipedii se píše, že je Zrní folkrockovou kapelou. Souhlasíte s tím?
Nemáme ty škatulky moc rádi. Téměř veškerá muzika, která nás baví a oslovuje, se škatulkám vymyká. Jakákoli osobní výpověď je přirozeně svérázná a většinou z podstaty věci neomezená striktními mantinely žánru. Hledá si vlastní. My si bereme ze všeho něco, do té míry, do jaké nám to přijde tak nějak sexy. Hudebně jsme určitě někde blízko folku, popu, rocku, elektronice, ambientu. Pokud máme nějaký název, nějakou škatulku zvolit, říkáme tomu, co hrajeme: »něžný artbrut, kladenskej uhelnej zen«.
Jaké to je být kladenskou kapelou? Netáhne vás to do Prahy?
Všechno má svoje. Naše jistá izolovanost je do určité míry výhodou, do určité míry nevýhodou. Díky specifičnosti a izolovanosti Kladna jsme si vytvořili vlastní svět, snad osobitý rukopis, i proto, že na nás nepůsobí tak široké spektrum vlivů a lidí, jak by tomu bylo a je v Praze. Zároveň jsme tím na druhou stranu jistě v něčem omezení. Tím se ale netrápíme. A hlavně, díky Kladnu jsme se potkali. Museli jsme na sebe logicky v tak malém městě narazit, což by v Praze bylo asi nemožné. Za to jsme městu vděční. Kladno je kladné.
NÁSLEDUJ KOJOTA TOUR 2014:
17. 10. Cheb; 24. 10. Králíky; 25. 10. Šonov u Broumova; 29. 10. Bratislava (SK); 30. 10. Žilina (SK); 31. 10. Košice (SK); 01. 11. Prešov (SK); 08.11. Praha – křest CD; 12. 11. Znojmo; 20. 11. Plzeň; 21. 11. Příbram; 22. 11. České Budějovice; 27. 11. Hradec Králové; 28. 11. Litomyšl; 09. 12. Brno; 10. 12. Ostrava; 11. 12. Hranice na Moravě; 12. 12. Chrudim; 13. 12. Havlíčkův Brod; 17. 12. Ústí nad Labem
Více na: www.zrni.cz
Foto: Supraphon
