Nová kniha Josefa Jonáše a Jiřího Kuchaře je asi nejucelenější publikací, která se zabývá v poslední době moderním tématem, jež se možná ještě před pár lety zdálo být ze skupiny »konspiračních teorií«. Dnes už málokdo zcela upřímně pochybuje o tom, že bílý rafinovaný cukr není jed!
Jen pokrytectví, strach nebo ochromující vědomí, že cukru se prostě při normálním stravování nevyhneme (protože je obsažen i v salámech, sýrech, lahůdkách, pečivu…), prostě ten tovární cukr je úplně všude. A číst tuto knihu se stává nadmíru depresivní záležitostí.
Ale do jisté míry s bílým cukrem žít můžeme,… i když…
„Výzkumný tým z Wisconsinské univerzity zjistil v roce 2009 velmi překvapivou skutečnost: Mozek může na nadbytek rafinovaného cukru v potravě reagovat, jako by to byly viry nebo bakterie. Vytváří potom imunitní reakci, která poškozuje funkci mozku, způsobuje tzv. kognitivní poruchy, které se projevují mimo jiné sníženou vštípivostí a vybavností paměti nebo schopností učení se nové látce, anebo problémy s vnímáním.
Vysoká hladina krevního cukru ve spojitosti s mentálně náročnou činností je zároveň spojena s vysokou hladinou stresového hormonu kortizolu, který poškozuje paměť. Zdá se, že jsme v tuto chvíli přinesli dost argumentů k tomu, abychom byli v konzumaci cukru velmi opatrní. Tím ale nechceme říci, že cukr je absolutní jed, kterého se nesmíme ani dotknout. Velmi omezená konzumace cukru, tedy podstatně nižší oproti současným zvyklostem,může podle zkušeností z praxe MUDr. Josefa Jonáše být pro organismus v některých odůvodněných případech dokonce i prospěšná, a to za určitých specifických okolností.“
Cukr překyseluje organismus, je spoluviníkem obezity, rakoviny, poruch chování, depresí, přímým viníkem cukrovky, zubního kazu a co mě zaujalo asi nejvíce, byl fakt, že děti, které to přehání se sladkostmi, nevypadají zdravě – bledé, unavené, zelené – tzv. »syndrom městských dětí«. A na tom něco bude. Nehledě na to, že osobně mohu potvrdit vliv cukru na děti, tam jednoznačně poznám, kdy už je to »přes míru«.
Jak snadno se staneme na cukru závislí a jak obrovský je to byznys! Jeden z nejvíce beznadějných pocitů mě přepadl právě ve chvíli, kdy mi došlo, že NIKDO nebude mít plošně zájem na vymýcení bílého cukru jako dominantního sladidla. Je to doslova droga, která se přidává skrytě do potravin a vyvolává skrytou závislost. Mlsání chmury zahání! Je to začarovaný kruh, protože onen cukr také chmury způsobuje. Stáváme se poněkud otupělými.
Nesmírně zajímavá kniha, o které lze pouze říci, že je vytvořena vyčerpávajícím způsobem. Množství zdrojů dokládá původ informací, které jsou velmi čtivě a akčně podány. Lehce znalí si prohloubí depresi a beznaděj, s neznalými možná tato kniha udeří o zem úplně. Jak třeba konzumace cukru ovlivňuje takovou věc jako je menstruace nebo hyperaktivitu u dětí? Bílý cukr se s naším tělem nesnáší! V knize mne zaujala jedna z počátečních úvah – máme dvě možnosti, buď si naše tělo za x generací evolucí zvykne na novou látku v potravě a přizpůsobí organismus jejímu příjmu nebo se cukru prostě musíme z drtivé většiny vzdát. Jen to samo o sobě dokládá vážnost situace!
V této knize jsou naprosto vyčerpávající informace i o náhradních sladidlech, přírodních sladidlech (a že jich je tolik, že většinu jsem vůbec neznala – med, melasa, karob většinou známe, ale co třeba mascobado, manukový med, zázvorový sirup…?) a také o stévii. Radost, že je zcela přírodní, je tu kalena její průmyslovou úpravou, která už tak úplně košér není.
Cesta ven?
Tak toho si tady cením nejvíce. Autoři ukazují také cestu ven. Logicky, je-li cukr droga, bude to velmi těžké. A pokud se jen pokusíte o to, eliminovat cukr ze svého jídelníčku, dáte mi za pravdu, že to rozhodně jednoduché není. Tím méně u dětí, které si neuvědomují zdravotní důsledky… Cesta ven ve zkratce vede skrze sebelásku. Například onu potěchu z cukru »nahrazujeme« chvílemi sami se sebou:
Čas naplnění
„Psychoterapeutka Patricie Anzari připravuje pro měsíčník Regenerace pravidelné »okénka do duše«. V jednom z nich popsala zajímavý postup: Pobývejte jednu hodinu týdně jen se sebou samými. Nazvěte to časem naplnění. Můžete přitom dělat, co chcete. Dokonce smíte. Myslete na jiné věci než obvykle, hýčkejte se, mějte volno. Nechte své srdce rozbušit radostí…
… Cílem této hodiny je radost z bytí, nikoliv pocit užitečnosti a prospěšnosti byznysu, dětem nebo rodině, kterou samozřejmě necháte doma. Jako byste se krok za krokem učili objevovat všechny sladkosti života. Pro závislé na cukru je to zvlášť důležité, protože mají potíže všechno si správně vychutnat a žít.“
A tímto je přesně popsána podstata »léčby cukrové závislosti«.
Mimochodem, víte, že:
Bolesti kloubů a páteře jsou často výsledkem demineralizace, kterou způsobuje cukr, jež doslova vyžírá důležité vitamíny a minerály z těla (zejména vitamíny B)
Chuť na sladké tlumí účinně hořčiny (například žvýkání listů pampelišek)?
Vedlejším produktem při štěpení cukrů v těle je i kyselina acetylsalicylová (známý Aspirin)?
Káva s mlékem je nebezpečná ve své kombinaci pro páteř
A samozřejmě, že hnědý cukr je stejně špatný jako ten bílý, obsah minerálů v jeho »špíně« je naprosto mizivý
Dětské výživy obsahují častokrát jen o chlup méně cukru než bídná Coca Cola? Pro nemluvňata je to alarmující!
Zdroj: upravená verze www.cajovnaumodrekocky.cz
Foto: Eminent, Pavlína Brzáková
