Moderní román z prostředí sociální sítě pisovatelky Moniky Petrákové a hudebníka Filipa Čenžáka s názvem Heslo: Jazz Dock je už na pultech knihkupců. Křest se konal v prostorách pražského klubu Jazz Dock a ujala se ho »VyVolená« Zdena Soušková.
Seznámení přes internet může být způsob, jak najít nejen přátele, ale i partnera. Dva mladí lidé, Julie a Erik, by se za normálních okolností asi nepotkali, ale díky anonymitě sociálních sítí k sobě nachází cestu. Bude mít takto vzniklé pouto šanci obstát i v reálném světě? Nebo zjistí, že se každý zamiloval jen do vlastní iluze? Součástí knihy je hudební CD se záznamem živého koncertu hlavního hrdiny Erika, na kterém představuje své nové, dlouho očekávané album.
Pro spisovatelku Moniku Petrákovou je Heslo: Jazz Dock již čtvrtou knihou. Její předchozí tituly Malináda, Milovánky a Jemnovlásky jsou mezi čtenářkami velmi oblíbené. Do své tvorby promítá částečně vlastní prožitky, nebo se inspiruje osudy lidí, které potkává. Filip Čenžák se věnuje především sólovým projektům v hudební oblasti. V loňském roce mu vyšlo album Faded colours, cold and silence. Letos vydal básnickou sbírku Sem šťastnej.
„Bylo zajímavé psát každý svoje kapitoly a vzájemně se tak doplňovat a rozvíjet příběh,“ říká ke knize Monika Petráková. „Zároveň doufáme, že čtenáře potěší i moje nové CD, o které bylo možné knihu díky samotnému příběhu doplnit,“ dodává Filip Čenžák.
Anotace:
Moderní román z prostředí sociální sítě, kde můžete být prakticky kýmkoliv chcete. V prostředí plném přetvářky a paradoxů k sobě nečekaně mohou najít cestu dva lidé, kteří by se v běžném životě nejspíš nikdy nepotkali a pokud ano, pravděpodobně by spolu nechtěli mít nic společného. Díky anonymitě, kterou jim tento moderní způsob komunikace nabízí, k sobě Erik a Julie nachází přátelskou cestu, která je samotné do budoucna může v mnohém překvapit. Podaří se Julii vymanit ze zoufalství, které ji každý den obklopuje a Erikovi najít ztracenou inspiraci?
160 stran, cena: 299,- Kč
Ukázka:
Julie: Cestou do práce si uvědomím, jak nervózně svírám mobil a doufám, že zapípá… že mi bude psát Erik. Sakra… Je možný, že mi tak záleží na někom, koho jsem v životě neviděla? Dneska má ten koncert… Přála bych mu, aby vše vyšlo, jak si přeje… Takový lidi by si zasloužili úspěch a ne nějaký namachrovaný hvězdičky typu Silvera.
Co s tím zítřkem? V čem bych měla jít? Usrkávám cappuccino a v hlavě si přehrávám zoufalý stav svého šatníku. Ale záleží na tom vůbec? Neměla bych jít prostě tak, jak jsem zvyklá? S Liborem jsem celou dobu něco předstírala a snažila se dostát jeho touze po Femme Fatale… A jak to skončilo? Kalhotkovou katastrofou… Možná bych si měla prostě vzít svou oblíbenou bundu a tenisky, pokud v nich nezmrznu. Jo a tu fialovou čepici.
Erik: Předně bych se měl dát trochu dohromady, s Julií máme sraz ani ne za dvě hodiny. Hlavně se oholit. S tím plnovousem nikam nesmím. Jdu do koupelny a ze zásuvky pod umyvadlem vytahuju holicí strojek. Tak tak jím udělám dva tahy po tváři, než strojek utichne. Baterka je úplně vybitá… Tak to bude zajímavý. Jestli sem nemohl nikam jít před tím, tak teď už stoprocentně ne.
Co to bylo za pitomej nápad dávat si sraz v metru? Ale kdo ví, přece jen je to přes celou Prahu a taxíkem to bude v tuhle hodinu trvat věčně. Tohle volá po nostalgii. Ostatně, kdy sem byl naposledy na nějakým rande. Pustím prohlížeč a v idosu si najdu spoj. 33 minut, to není tak zlý. Automaticky kontroluju i eLove. Julie je online…
Foto: Nakladatelství Pan Nakladatel
