Šárka Rosová Váňová – Moje dětství na draka

Také jste vyrůstali v době totalitního režimu, konkrétně v 70. a 80. letech minulého století? Pak vás nejspíš zaujme – dojme i pobaví – kniha s názvem Moje dětství na draka. Napsala ji rodačka z Mostu, blogerka a televizní i rozhlasová moderátorka Šárka Rosová Váňová, vydalo nakladatelství Kniha.je. Čtenářsky přitažlivý titul je důkazem toho, že na komunismus lze vzpomínat s úsměvem, i když poněkud hořkým.

moje detstvi obalka

Šárka v knize vypráví svůj životní příběh od raného dětství až do puberty (1973–1981). A nebyla to zrovna procházka růžovým sadem. Rodiče byli přísní, pro facku nešli daleko a dívka se musela pěkně ohánět. Jak doma, tak v tatínkově fotoateliéru, kde pravidelně po škole pomáhala. Stála u misek s chemikáliemi, máchala v nich fotky, anebo stála u stroje na jejich leštění.

V knize Moje dětství na draka barvitě vzpomíná i na babičku s dědečkem, s nimiž se dlouho nestýkala. Když k nim konečně našla sama cestu, jako by byl její život laskavější a vřelejší. Autorka se mimo jiné netají tendencí pomáhat zvířatům v nouzi. Ta se u ní projevila už v roce 1980, kdy na ulici našla »opuštěného« pejska, kterého následně přinesla domů. Co na tom, že patřil číšníkovi bydlícímu o několik baráků dál…

I přesto, že pocházela z chudé rodiny, bylo Šárčino dětství velmi zajímavé. Prožívala lumpárny, kamarádství, hádky a neshody, ale i platonickou lásku, s níž se svěřovala svému deníčku. Ten prolíná vzpomínkové kapitoly a je příjemným zpestřením. Tady je malá ukázka z deníčku: „Nemůžu jet na spartakiádu! Naši mi to zakázali. Maminka si asi zase něco přečetla v Rudém právu v Černé kronice. Prý je tam samý úraz a morálka pokleslá. Tak všechna moje snaha vyšla nazmar. Je mi všechno tak líto! Tolik dětí nacvičovalo a já mohla být mezi těmi, co vystoupí v hlavním městě. Vyhodila jsem trikot i s cvičkami do popelnice. Nesmím jet ani na puťák se spolužáky. Nemá cenu ani brečet, spolužáci mě odstrkují, jsem úplně jiná. Je mi to líto, ale tohle prostě nezměním.“

Šárka Rosová Váňová

A ještě ukázka z jedné ze vzpomínkových kapitol, jež tvoří hlavní část knihy Moje dětství na draka: „Kluci se dnes zase ve škole předvedli. Byl to pořádný průšvih. Soudružka třídní jim každému napsala do žákovské knížky poznámku: ‚Váš syn močí do výše očí a také na strop na chlapeckých záchodcích. Je nutné, abyste se dostavili do školy vymalovat.‘ Malér jak hrom a fakt jim nezávidím. Tatínkové musí za trest přijít vymalovat záchody. To je pořád, jak jsou dospělí, a pak udělají úplnou blbinu. Předhání se, kdo dočůrá výš. Já se nedělám lepší, taky jsem měla poznámku: ‚Házela po spolužákovi miskou.‘ Ale že on první hodil mokrou smradlavou houbou na mytí tabule, to už soudružka neviděla!

Příznivé jsou i první čtenářské ohlasy. Tady je jeden z nich: „Autorka píše s neuvěřitelnou lehkostí a humorem. Velice oceňuji krátké, leč úderné věty a kratičké kapitoly. Moje dětství na draka se díky tomu dá číst všude – doma u kávy, v tramvaji i v čekárně u lékaře. Je to knížka, která bude skvělým společníkem na cesty a která vám spolehlivě přivolá dobrou náladu.“

A nám nezbývá, než s tímto názorem souhlasit! Vzpomínková sonda do doby, z níž si pamatujeme například Pedro, Vitacit, Pionýra, hlasatelky v televizi a podnikové dovolené, rozhodně stojí za přečtení.

Foto: Archív


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353