Také jste vyrůstali v době totalitního režimu, konkrétně v 70. a 80. letech minulého století? Pak vás nejspíš zaujme – dojme i pobaví – kniha s názvem Moje dětství na draka. Napsala ji rodačka z Mostu, blogerka a televizní i rozhlasová moderátorka Šárka Rosová Váňová, vydalo nakladatelství Kniha.je. Čtenářsky přitažlivý titul je důkazem toho, že na komunismus lze vzpomínat s úsměvem, i když poněkud hořkým.
Šárka v knize vypráví svůj životní příběh od raného dětství až do puberty (1973–1981). A nebyla to zrovna procházka růžovým sadem. Rodiče byli přísní, pro facku nešli daleko a dívka se musela pěkně ohánět. Jak doma, tak v tatínkově fotoateliéru, kde pravidelně po škole pomáhala. Stála u misek s chemikáliemi, máchala v nich fotky, anebo stála u stroje na jejich leštění.
V knize Moje dětství na draka barvitě vzpomíná i na babičku s dědečkem, s nimiž se dlouho nestýkala. Když k nim konečně našla sama cestu, jako by byl její život laskavější a vřelejší. Autorka se mimo jiné netají tendencí pomáhat zvířatům v nouzi. Ta se u ní projevila už v roce 1980, kdy na ulici našla »opuštěného« pejska, kterého následně přinesla domů. Co na tom, že patřil číšníkovi bydlícímu o několik baráků dál…
I přesto, že pocházela z chudé rodiny, bylo Šárčino dětství velmi zajímavé. Prožívala lumpárny, kamarádství, hádky a neshody, ale i platonickou lásku, s níž se svěřovala svému deníčku. Ten prolíná vzpomínkové kapitoly a je příjemným zpestřením. Tady je malá ukázka z deníčku: „Nemůžu jet na spartakiádu! Naši mi to zakázali. Maminka si asi zase něco přečetla v Rudém právu v Černé kronice. Prý je tam samý úraz a morálka pokleslá. Tak všechna moje snaha vyšla nazmar. Je mi všechno tak líto! Tolik dětí nacvičovalo a já mohla být mezi těmi, co vystoupí v hlavním městě. Vyhodila jsem trikot i s cvičkami do popelnice. Nesmím jet ani na puťák se spolužáky. Nemá cenu ani brečet, spolužáci mě odstrkují, jsem úplně jiná. Je mi to líto, ale tohle prostě nezměním.“
A ještě ukázka z jedné ze vzpomínkových kapitol, jež tvoří hlavní část knihy Moje dětství na draka: „Kluci se dnes zase ve škole předvedli. Byl to pořádný průšvih. Soudružka třídní jim každému napsala do žákovské knížky poznámku: ‚Váš syn močí do výše očí a také na strop na chlapeckých záchodcích. Je nutné, abyste se dostavili do školy vymalovat.‘ Malér jak hrom a fakt jim nezávidím. Tatínkové musí za trest přijít vymalovat záchody. To je pořád, jak jsou dospělí, a pak udělají úplnou blbinu. Předhání se, kdo dočůrá výš. Já se nedělám lepší, taky jsem měla poznámku: ‚Házela po spolužákovi miskou.‘ Ale že on první hodil mokrou smradlavou houbou na mytí tabule, to už soudružka neviděla!
Příznivé jsou i první čtenářské ohlasy. Tady je jeden z nich: „Autorka píše s neuvěřitelnou lehkostí a humorem. Velice oceňuji krátké, leč úderné věty a kratičké kapitoly. Moje dětství na draka se díky tomu dá číst všude – doma u kávy, v tramvaji i v čekárně u lékaře. Je to knížka, která bude skvělým společníkem na cesty a která vám spolehlivě přivolá dobrou náladu.“
A nám nezbývá, než s tímto názorem souhlasit! Vzpomínková sonda do doby, z níž si pamatujeme například Pedro, Vitacit, Pionýra, hlasatelky v televizi a podnikové dovolené, rozhodně stojí za přečtení.
Foto: Archív
