Lidská paměť má milion vzájemně propojených cestiček. Pokud jednu cestu zablokujeme, dokážeme utlumit vzpomínky, které nechceme v hlavě mít. Určitě to lze udělat vědomě, ale největší moc má podvědomí. Člověk by měl znát, jaká je skutečnost. Pravda vždy vyjde najevo, jen je otázka kdy a kde. Ve Skále sledujeme neplánovanou pouť za pravdou, která vysvětlí několik událostí.
Policista Fin prochází životní krizí. Smrt syna ho vzdálila od manželky a hodila ho do letargie. Po měsíci Fina z ní vykopne jeho šéf, který mu dá případ s rozkazem, ihned odcestovat na ostrov Lewis. Stala se tam vražda velmi podobná té, kterou vyšetřuje Fin doma. Má zjistit, jestli to udělal tentýž vrah. Finovi se nechce. Na ostrově vyrůstal. Byl to jeho domov, který rád opustil. Nechce si připomínat, co se tehdy stalo. Přesto musí a tak sledujeme jeho cestu, na níž potkává osoby, které už vidět nechtěl. Osmnáct let uplynulo, kdy odešel. Lidé na něj nezapomněli. Sledujeme vyšetřování brutální vraždy na pozadí Finových vzpomínek. Jaké měl dětství, kamarády, lásky. Na ostrově každý rok vyplouvá skupina dvanácti mužů, kteří se vydávají k hnízdům ptáků Guga. Ty loví pro jejich výborné maso. Je to tradice od nepaměti. Ta část ostrova je špatně přístupná a nehostinná. Muži jsou dva týdny odloučeni od civilizace a pracují na lovu. Fin lov ptáků nemá rád, i když nemůže přesně definovat proč. Mnoho vzpomínek mu vyvolá nejlepší kamarád z dětství Artair. Podaří se mu rozpomenout na to, jak a co se kdysi doopravdy stalo? Je vrahem někdo, koho zná z dětství? Ty a mnoho jiných otázek běží Finovi hlavou při pátrání.
Kniha se výborně četla. Autor je velmi dobrý vypravěč. Dokázal ve mně vyvolat pocity zvědavosti, soudržnosti a pochopení k Finovi. Oblíbila jsem si ho a s napětím jsem čekala, co bude. Trochu mi vadil styl vyprávění autora ve smyslu vysvětlování. Např. na začátku sdělil, že Fin ztratil syna. Až na třísté straně jsem se dozvěděla, jakým způsobem se to stalo. Tuto metodu nakousnutí tématu a pozdějšího vysvětlení, použil v knize několikrát. Dost mě tím štval, protože jsem holka zvědavá. Ale splnilo to svůj účel, četla jsem velmi rychle, abych se dozvěděla, jak to je.
Jen upozorňuji, že na obálce je zmínka o temném a děsivém thrilleru. Pro mě by bylo spíše bližší pojmenování temný román s detektivní zápletkou. Děsivé to pro mě nebylo. Spíše napínavé a tajemné.
Moc se těším na další díl. Doufám, že se setkám nejen s Finem, ale i s jeho přáteli z ostrova Lewis. Doporučuji.
Foto: Nakladatelství Host
