Zajímá vás, jak kubánský komunista křísí mrtvou autobaterii? A proč je škodovka lepší než audina? Přečtěte si knihu Jeremyho Clarksona Zapomeň na brzdy! Nakladatelství Dokořán objevilo pro český trh knihy Jeremyho Clarksona, svérázného moderátora nejoblíbenějšího motoristického seriálu na světě, Top Gear, který běží i u nás. České překlady jeho zábavných titulů (Vím, že máš duši, Na plný plyn) si okamžitě získaly mnoho nadšených čtenářů. Nyní se mohou těšit na třetí knihu Zapomeň na brzdy. Britský novinář v ní s břitkým humorem vypráví (jak jinak) o autech a o životě vůbec.
„Automobil prostě nenahradíš. Má tolik různých způsobu využití. Přepraví vás z místa na místo, druzí podle něj poznají, kolik máte peněz, umí plašit vrány, dopřát vám vzrušení z jízdy a nadhánět škodnou, je krásný na pohled, má stereo a schová vás před sluncem i deštěm. Automobil můžete milovat, opečovávat, leštit, týrat anebo, pokud jste Stephen Ireland, ten hráč Manchesteru City s přefintěným Bentley, znetvořit,“ píše britský novinář Jeremy Clarkson ve své knize Zapomeň na brzdy, kterou v překladu Aleše Drobka vydává nakladatelství Dokořán, a pokračuje: „Na Západě je auto symbolem společenského postavení, náhražkou penisu, milovaným členem domácnosti. Auta jsou srdeční záležitost, umění i sex…“
Celý život trvá láska mezi Jeremy Clarksonem a auty. Už čtvrt století Jeremy auta řídí, testuje a píše o nich. A už přes dvacet let je vůdčí osobností nejoblíbenějšího motoristického seriálu na světě, Top Gear, který běží
i na českém kanálu Prima Cool. Miliony fanoušků oceňují jeho břitký humor, jenž se nezastaví před ničím a před nikým. Svou obrovskou popularitu vysvětluje lapidárně: „Žijeme v nudném světě a náš pořad je proto vítanou změnou.“
Své knihy píše, aby se vyznal ze své vášně pro auta a také aby zjistil, co vlastně lidi k různým značkám aut přitahuje. Jenže nejde zdaleka jen o auta – je to bezkonkurenční mix automobilových recenzní, politické nekorektnosti, britského humoru a sžíravých komentářů k politice, společnosti a tak vůbec. V knize Zapomeň na brzdy se mimo jiné dozvíme některé zásadní informace, například že chudoba je matkou důmyslu: „Když v roce 1962 zavřelo Kubu na samotce všeobecné obchodní embargo, nikdo nesehnal náhradní díly. Takže když to
na vašem buicku zabalil motorek stěrače, nemohli jste zajet do servisu a nechat si jej vyměnit. A vyměnit jste si nemohli nechat ani celé auto. Museli jste jej zkrátka spravit, jak nejlépe jste dovedli.
Kubánci dokonce zjistili, že když se zasviní brzdová kapalina a přestane být
k užitku, lze ji nahradit směskou šampónu, cukru a alkoholu. A mrtvou baterii zase vzkřísíte, když vyšplháte po stožáru vysokého napětí a na chvíli ji připojíte
k rozvodné síti. O život přitom přišla jen zanedbatelná hrstka lidí.“
Zkrátka ve své knize vám Jeremy Clarkson zodpoví vše, co jste kdy chtěli vědět o autech a o životě vůbec, ale i to, co by vás nikdy nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu.
Po přečtení knihy od něj se změní váš pohled na svět – váš život se bude dělit
na období před Clarksonem a po Clarksonovi. A to po něm bude mnohem zábavnější!
Nezapomeň na brzdy
První vydání v českém jazyce,
Z anglického originálu Round the Bend přeložil Aleš Drobek
Odpovědný redaktor Zdeněk Kárník
Počet stran 264
Cena: 299,- Kč
O autorovi:
Jeremy Clarkson se narodil v roce 1960 a je svérázný britský novinář a moderátorská hvězda nejsledovanějšího motoristického seriálu Top Gear, navíc autor dvanácti knižních bestsellerů. Je velkým individualistou s vyhraněnými názory na politiku
a společnost, své články a knihy píše stylem »co na srdci, to na jazyku«. Jazyk má přitom pěkně nabroušený a srdce mu bije hodně napravo.
Nemá rád, když stát cokoliv zakazuje. On osobně by zakázal pouze vousy, zrzavé vlasy, fazole, Skoty ve vládě, hloupé řeči o globálním oteplování, Toyotu Prius, knihy bez pořádné zápletky a historická dramata s afektovanými herečkami.
Má rád ruch. Miluje akci. Někdy si říká, že vede tři životy za cenu jednoho.
A proto jezdí mercedesem, který má pět set koní.
Nikdy, ani jako malý, nejel veřejnou dopravou. Zatímco ostatní zvažují, co si vezmou na sebe na večírek či koncert, Clarkson vybírá, jakým pojede vozem. Mezi jeho nejoblíbenější auta patří Lamborghini Gallardo Spyder, Aston Martin V8 Vantage, VW Phaeton nebo Rolls-Royce Phantom.
Dlouhodobě v Británii zvedá reputaci značky Škoda, recenze na Škodu Yeti, Roomster nebo nejnovější Octavia Scout patří k jeho vůbec nejpozitivnějším.
Jeremy Clarkson: Nezapomeň na brzdy (oficiální anotace nakladatelství)
Top Gear je jedním z nejúspěšnějších televizních pořadů všech dob. Vysílá se
v 170 zemích, včetně České republiky, a pravidelně jej sleduje více než 350 milionů diváků. A v tom všem má prsty jediná osoba – Jeremy Clarkson.
Právě ten si vzal roku 2002 do parády poněkud usedlou motoristickou revue a přetvořil ji na adrenalinovou jízdu plnou exotických supersportů, cizokrajných destinací, bláznivých soutěží, explozí a politicky nekorektního humoru.
Říkali jste si někdy, jak by asi vypadalo auto od Applu? Kolik minut v kuse dokáže klít dlaždič, aniž by se opakoval? Jak se říká muži, který nesnese pohled na vlastní ženu a děti? Jak správný kubánský komunista křísí mrtvou autobaterii? A proč je škodovka lepší než audina? Jeremy Clarkson vám zodpoví vše, co jste kdy chtěli vědět o autech a o životě vůbec, ale i to, co by vás nikdy nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu.
Po přečtení první knihy od něj se změní váš pohled na svět – váš život se bude dělit na období před Clarksonem a po Clarksonovi. A to po něm bude mnohem zábavnější!
Ukázka z knihy:
Antiautomobilová lobby se svým tažením neuspěje, dokud si neuvědomí, že tady na Západě není auto jen stroj. Že není spotřebič. Že to není alternativa
k autobusu nebo vlaku. Že si auta nekupujeme jako myčky nebo mikrovlnky. Nerozhodujeme se výhradně podle ceny nebo praktičnosti, a už vůbec ne
s ohledem na životní prostředí. Jinak by všichni jezdili tříválcovým Hyundai Accentem v dieselu. Nebo tramvají.
Jenže to neděláme, poněvadž na Západě je auto symbolem společenského postavení, náhražkou penisu, milovaným členem domácnosti. Auta jsou srdeční záležitost, umění i sex. Jsou okouzlující, šarmantní a většina lidí by se bez nich možná i obešla. Jenže my, Pane odpusť nám, je prostě chceme. Prahneme po nich tak, až to bolí. Zbavit se auta je jako vyrvat si z duše cit. Jako se vzdát lásky či štěstí. A proto lidé dřív prodají vlastní děti, než by si nechali sáhnout
na své čtyřkolové miláčky.
Nicméně ve zbytku světa, kterému se prý teď říká „rozvojový“, to takhle nefunguje. Auta tam nejsou kompenzací za prázdné trenýrky. Nejsou okouzlující. Jsou bílá, vyrábějí se v Koreji a charakterem připomínají vinylové volské spřežení s volantem. Nabídněte komukoli v Indii levnější a praktičtější dopravní prostředek a utrhne vám obě ruce. V ramenním kloubu.
Zodpovědět otázku, proč tomu tak je, není kdovíjak těžké. Tady byl totiž automobil vzrušující už od počátku. Tady znamenal závody na okruzích
a slavného závodníka Donalda Campbella. Čišela z něj elegance, styl
a nablýskaný svět celebrit. Pokaždé, když jste nastoupili do svého Austinu Seven, dělil vás jediný vyladěný karburátor od zaparkování před kasinem
v Monte Carlu. Vždycky jsme měli pocit – a máme ho pořád – že auto je tak trochu dekadentní, tak trochu princezna Grace. Že každému jednomu koluje pod kapotou modrá krev německého pilota Formule 1 Wolfganga von Trips.
Proto je pro nás vzhled auta tak důležitý a rychlost ještě důležitější. Auto stojí
a padá s tím, za jak dlouho zrychlí z nuly na sto. Britští kluci od narození vědí, že takové, kterému se to podaří za méně než čtyři sekundy, je super, a všechna, kterým jich nestačí ani osmnáct, jsou drek.
Jenže v koutech světa sužovaných zemětřeseními, blátem a mouchami nehraje zrychlení žádnou roli. Pohledný zevnějšek znamená, že mu výrobce musel obětovat vnitřní prostor. Dieselová dvanáctimístná dodávka hyundai. Po takovém autě se můžou utlouct v Nigérii. Je to tím, že africkou duši neskrápěl od samého počátku vlahý deštík motorismu provoněný princenzou Grace a hrabětem von Trips. Auta do Afriky neobřadně vyklopil Západ coby pouhé nástroje k popohnání
hospodářského růstu. Proto nikdo ve Vietnamu netouží po lamborghini.
To má málo míst k sezení a žere moc benzínu. Navíc mu stát napařil vysoká cla
a vietnamské silnice jsou na takovou křehotinku stejně moc drsné. Viděl jsem to na vlastní oči, když jsem tam nedávno zavítal. V průběhu několika týdnů mě po Vietnamu vozila parta mladíků, kteří, kdyby se narodili v Boltonu, by své erární dodávky proháněli jak závodní speciály.
Jenže kdepak tady.
Foto: Nakladatelství Dokořán
