Anotaci měla tato kniha úžasnou, nejvíc mě nalákalo, že má být třeskutě vtipná. V tomto mě bohužel zklamala. Jako první musím říct, že se mi opravdu líbila. Ale ne proto, za co je inzerovaná. Vtipná na začátku byla, jsem se i zasmála, poté to šlo do vážnějšího tématu a spíše mi to přišlo smutné, i když tam byly nějaké vtipné věty.
Kniha je psaná formou dopisů, emailů, vzkazů a je prokládaná vyprávěním Bee – dcery Bernadetty. Dopisy jsou od více lidí. Jsou psané Bernardetou své indické asistence, kterou si najala přes internet. Dále zde píše sousedka své kamarádce, ředitelka školy, psychiatrička a dokonce agent FBI. Vše dohromady dává příběh Bernadetty, která nemá ráda lidi pro své pokrytectví, maloměstskost a přetvářku. Nechce jít v houfu jako ovce a tím pádem se stala tou černou ovcí. I když nic závažného neudělala, tak lidi na ní ukazují prstem. Je zde cítit síla davu, že málem tomu uvěřil i Bernadettin manžel. Jediná, která se nenechala zviklat byla Bee. Ta i přes záhadné zmizení Bernadetty své matce věřila a přemýšlela jak a kde ji hledat. Nejvíc mi bylo líto, že manžel jí přestal věřit. Přitom i on má své libůstky, které nejsou tradiční, např. nošení speciální podprsenky při sezení u počítače, aby ho nebolela záda. Vše začalo slibem, který dali rodiče Bee, že si může přát cokoli, pokud bude mít samé jedničky. To se stalo a Bee si přála rodinný výlet do Antarktidy. Od toho se odvíjí přípravy a nechuť Bernadetty, která se bojí mořské nemoci a zimy. Nakonec se kruh uzavře právě v Antarktidě. Tím, že je to zčásti psáno formou dopisů, jsem dobře vnímala pocity hlavních osob lidí, jež se svěřují na papír. Rozuměla jsem, bylo to citlivé a upřímné.
Chápu, že se kniha stala velmi prodávanou, ale pokud čekáte humor, tak asi záleží na vašem typu, jaký se vám líbí. Raději očekávejte svižně, lehce a čtivě napsaný román, který s nadsázkou ukazuje vztahy v jedné americké rodině. Pokud vám sedne, tak bonusem bude pro vás vtip, jemuž se zasmějete.
Foto: Nakladatelství Plus
