Jednu z rukojmí uštknul štír a její oteklá paže začínala černat… Aktuální, na českém trhu výjimečná kniha Obchodníci s lidmi přední expertky na mezinárodní terorismus Loretty Napoleony umožňuje lépe pochopit další temnou stránku globalizace.
Šestnáct let po zničení Dvojčat je většina muslimského světa v pohybu. Různé džihádistické skupiny a směs kriminálníků, kteří chytají, kupují a prodávají či pašují lidi za peníze, slaví vítězství. Co bude dál? Italská novinářka a ekonomka Loretta Napoleoni věnovala nebezpečném fenoménu náročný, více než desetiletý výzkum, z něhož vznikla kniha Obchodníci s lidmi. Autorce se podařilo setkat se se samotnými oběťmi, s profesionálními vyjednavači a vládními úředníky, pracujícími v krizových jednotkách svých zemí. Získala přehled o uprchlické krizi, který jí pomohl pochopit vazbu mezi tímto byznysem a obchodem založeným na únosech. Jak sama říká, „odkryla další temný kout globalizace.“
Dnešní obchodníci s lidmi se neliší od obchodníků s otroky v 18. století, od kolonizátorů v 19. století nebo od nacistů ve století dvacátém; ti všichni si mysleli, že mohou po libosti nakládat se životy ostatních. „Zejména únosy jsou neobyčejně citlivou a mimořádně utajovanou záležitostí. Využila jsem všechny své kontakty k lidem, působícím v oblasti boje proti terorismu,“ uvádí ve své knize Loretta Napoleoni.
V první části líčí konkrétní osudy rukojmích ze Západu a praktiky únosců i vlád zemí, z nichž oběti pocházejí. Vysvětluje souvislost s americkým zákonem o boji proti terorismu (the Patriot Act, 2001), s neúspěchy západní zahraniční politiky, s »válkou proti teroru« po 11. září 2001 a se ztroskotáním tzv. arabského jara.
Odhaluje, že vlády sestavují pořadí rukojmích podle jejich důležitosti a každému z nich přiřazují hodnotu výkupného, kterou by byly ochotny zaplatit za jejich životy: „Nejenom únosci, ale také vlády dávají různé ceny různým rukojmím. Jeden život je hodnotnější než jiný.“
Autorka komentuje odlišný přístup jednotlivých vlád k přijetí osvobozených rukojmích – zatímco na Západě jsou považováni za hrdiny, „v Japonsku byli obviněni, že pošpinili čest Japonska a vlastní utrpení si sami zavinili tím, že neuposlechli radu vlády do Iráku necestovat. Každý rukojmí po osvobození dostal 6000 dolarovou pokutu za zpáteční letenku, ačkoli výkupné za svou svobodu zaplatit nemuseli.“
Čtenář se dozví o struktuře somálského pirátského průmyslu a jeho kořenech ve studené válce: „Civilizovaná společnost v Somálsku zanikla dlouho před únosem Judith Tebbuttové a zabitím jejího manžela. Když Tebbuttovi přistáli u písečných pláží Lamu, většina populace byla na úrovni téměř pravěké kmenové společnosti. Lidé chycení v pasti stále brutálnějších klanů a stěží schopní se uživit dávno ztratili jakýkoliv smysl pro morálku…“ (pozn. Tebbutová byla prvním rukojmím, které Somálci unesli z keňského pobřeží – v září 2011).
Svou zprávu o obchodu s únosy autorka doplňuje kapitolou o klamech a podvodech Asadova režimu v Sýrii: „V průběhu občanské války v Sýrii se ukázalo, že si soupeřící strany vybíraly rukojmí podle rozdílných kritérií. Zatímco Asadův režim sahal do řad bohatých příslušníků střední třídy, džihádisté a povstalci se soustředili na cizince, na kterých vydělávali miliony dolarů. Oba druhy kořisti byly snadno polapitelné. Režim spoléhal na kvantitu, povstalci na výši výkupného.“
Bez ohledu na to, jak bohatý či chudý migrant je, bez překupníka se neobejde…
Další část knihy je věnována obchodu s migranty, prchajícími z rozpadajících se států a území kontrolovaných islamisty: „Když v roce 2015 vypukla na Středním východě uprchlická krize, únosci a pašeráci se stali převaděči velmi snadno. Už měli zavedenou promyšlenou organizační strukturu a k dispozici spoustu peněz získaných z prodeje rukojmích, které mohli investovat do tohoto nového podniku. S příjmy okolo 100 milionů dolarů za měsíc v létě 2015 obchodníci s lidmi k evropským břehům dopravovali desítky tisíc lidí týdně. Je to výnosný byznys, protože poptávka daleko převyšuje nabídku a cena za dosažení Evropy se stále zvyšuje.“ Napoleoni dává čtenáři ucelené informace o byznysu s největším globálním exodem od druhé světové války. Upozorňuje, že nepřináší výnos jen pašerákům, ale mnohým, od humanitárních organizací po samostatné podnikatele, protože uprchlíci a migranti musejí být ubytováni, oblečeni, živeni a přepravováni. A že toto významné »legitimní« odvětví průmyslu je stejně jako náklady na vrácení rukojmích financované z kapes daňových poplatníků. Současně autorka kritizuje imigrantské komunity na Západě, které se podílejí na únosech, i nezodpovědnost západních obyvatel, kteří se navzdory varování vydávají do nebezpečných oblastí.
Anotace:
Mezi břehy Středozemního moře probíhá rafinovaná a skrytá obchodní výměna. Zbožím jsou uprchlíci ze zbídačelých a násilím zasažených zemí Afriky a Asie, obchodníky džihádisté různého ražení. Obchodníci s lidmi těží z destabilizace celých států a oblastí, od severní Afriky po Levantu. Jsou propojeni s mezinárodními džihádistickými organizacemi, jako jsou různé odnože al- Káidy nebo Islámský stát (Dá‘iš) v Sýrii a Iráku. Loretta Napoleoni, světová expertka na problematiku financování terorismu, sleduje počátky džihádistického byznysu ve formě pašování kokainu ze západní Afriky, únosů cizinců v oblasti subsaharské Afriky a poté organizovaného obchodu s uprchlíky v posledních několika letech. Kniha je založena na zkušenostech těch, kdo se podíleli na vyjednávání o výkupném za unesené Evropany, protiteroristických expertů i bývalých rukojmí teroristů. Přináší nový pohled na jedno z nejnaléhavějších témat dneška.
Z anglického originálu Merchants of Men. How Jihadists and ISIS Turned Kidnapping and Refugee Trafficking into a Billion-Dollar Business, vydaného nakladatelstvím Seven Stories Press roku 2016, přeložil Aleš Valenta
Odpovědný redaktor Filip Outrata
Počet stran: 224
Cena: 298,- Kč
Vydání první
O autorce:
Italská novinářka, ekonomka a analytička Loretta Napoleoni pracovala jako ekonomka pro řadu mezinárodních institucí a bank v Evropě a Spojených státech. Pravidelně komentuje aktuální události pro přední televizní stanice (CNN, Sky, BBC) a světové deníky (El País, The Gurdian, Le Monde). Jejím hlavním tématem je mezinárodní terorismus a jeho financování. K této tematice vydala několik knih, mimo jiné Modern Jihad (2003); Terror Incorporated (2005), Rogue Economics (2008), Terrorism and the Economy: How the War on Terror is Bankrupting the World (2010), The Islamist Phoenix: Islamic State and the Redrawing of the Middle East (2014) a ISIS: The Terror Nation (2017). Napoleoni byla jednou z prvních novinářek, které vedly rozhovory s členy italských marxistických Rudých brigád, zajímá ji také čínský kapitalismus a jeho specifika (Maonomics: Why Chinese Communists Make Better Capitalists Than We Do, 2011).
S manželem a čtyřmi dětmi žije ve Velké Británii a Spojených státech.
Ukázka:
V květnu 2009 oáza hučela novým životem. Na Saharu – po neobyčejně vlhké zimě – přišlo jaro. Akácie a houštiny se bujně zelenaly a voněly. Jaro v poušti je cítit novým životem, říkají Tuaregové. Ale Robert Fowler a Louis Guay, dva zvláštní vyslanci OSN v Nigeru, které před čtyřmi měsíci unesla al‑Qá‘ida v islámském Maghribu, necítili nic. Po 126 dnech v zajetí v jednom z vězeňských táborů Muchtára Belmuchtára v Mali byly jejich smysly otupělé a už jim nesloužily.
Tato oáza byla pro rukojmí nedostupná. Zamčeni uvnitř nákladního pickupu, který je sem dovezl, sledovali Fowler a Guay, jak zástupy bojovníků AQIM zdraví muže, kteří je drželi v zajetí. S kalašnikovy v rukou někteří z bojovníků pravidelně vykřikovali »Alláhu akbar«. Jiní zvedali své zbraně k nebi, jako kdyby chtěli ukázat sílu automatických střelných zbraní svému stvořiteli. Pozorovateli zvenčí by se shromáždění mohlo zdát stejně neskutečné jako slavnostní, jak armáda rozběsněných, po zuby ozbrojených mužů poskakovala sem a tam a její členové se objímali jako děti po vstřelení vítězného gólu ve fotbale. Ale pro Fowlera a Guaye veselí jejich věznitelů signalizovalo až příliš skutečné nebezpečí.
Brzo přijela další kolona pickupů. Přivážela dvě ženská rukojmí: sedmdesátiletou Marianne Petzoldovou, učitelku francouzštiny v důchodu z města poblíž Hamburku v Německu a padesátiletou Švýcarku Gabriellu Greinerovou. Ženy byly uneseny v lednu 2009 poblíž alžírsko-malijské hranice spolu s dalšími evropskými turisty včetně Wernera, manžela Greinerové. Jejich únosci však nepatřili do Belmuchtárovy katíby. Byli členy skupiny vedené jeho rivalem, dalším emírem AQIM v saharském regionu, Abdulhamídem Abú Zajdem.
Podle Fowlera se toho jarního dne Belmuchtár podíval dovnitř jednoho z kamionů, které právě přijely, a zděsil se nad fyzickým stavem obou žen. Byly na tom skutečně špatně. Jednu z nich uštknul štír a její oteklá paže začínala černat. Obě trpěly úplavicí v pokročilém stádiu, a přestože během vyjednávání jejich vlády poslaly léky, Abú Zajd nedovolil, aby si je vzaly.
Belmuchtár požádal Fowlera o jeho tablety proti úplavici a dal je ženám. Potom se pohádal s Abú Zajdem ohledně jejich propuštění. Abú Zajd podle všeho změnil názor a nechtěl ženy pustit, jak bylo původně naplánováno. Přihlížející Fowler byl překvapen tím, co chápal jako Belmuchtárův soucit s postaršími a nemocnými rukojmími.
Přes tmavá okna pickupu rukojmí chvíli se strachem sledovali oba rozhádané emíry, kteří jako dva saharští štíři třásli ocasy před svými katíbami. Ale džihádisté se o střet nezajímali; měli radost z toho, že se setkali se starými přáteli. Vše, co chtěli, bylo užít si tuhle krátkou přestávku ve svém těžkém životě kriminálních džihádistů.
Foto: www.ivysehrad.cz
