Kimberly McCreight – Tam, kde ji našli

Přiznávám, že jsem lehce ovlivnitelná obálkou a komentáři umístěné na ni. Tato kniha mě právě tímto zaujala. Je zde zmíněno, že autorka se dostává do první ligy žánru po bok takové stálice jako je Jodi Picoultová, kterou mám ráda. A co myslíte? Je to tam. Kniha má výjimečně dobrý styl vyprávění, který mě zaujal od první stránky. Dokázala ve mně probudit tíseň a zvědavost v kombinaci se sympatiemi k hlavním hrdinům a překvapivým závěrům. Takový konec jsem prostě nečekala.

tam, kde ji našli
S podobným tématem samotného příběhu jsem se již v knihách setkala. V mládí se stalo něco, na co chtějí hlavní hrdinové zapomenout. Ale pravda vždy vyjde na povrch, i když si nějaký rok počká. Zde to bylo pro mě mistrně zaobaleno, že až posledních čtyřicet stran před koncem jsem začala tušit, kde je pravda. To se mi moc líbilo. Celým příběhem je spousta věcí naznačena a já nevěděla, co se přesně děje, i když jsem tušila, ale blbě. Dokonce, když už jsem byla v druhé půlce knihy, musela jsem ji dočíst na jeden zátah, i když jsem šla spát velmi pozdě, a tím pádem jsem porušila svá předsevzetí, že budu chodit spát do půlnoci. No můžu já za to, když je kniha tak dobře napsaná, že mi nedá spát? Nemůžu, já vím…
Ve vyprávění se střídají tři osoby, které zdánlivě nemají nic společného. Novinářka Molly se vzpamatovává z osobního traumatu a konečně má pocit, že se dostává zpět do normálních kolejí svého života. Barbara je žena, která si myslí, že všemu rozumí a nejlépe zná své děti. Je ideální matka i manželka. Ale je to pravda? Poslední hlavní hrdinkou je patnáctiletá Sandy, která to nemá v životě vůbec lehké. Její matka je nezodpovědná labilní osoba a Sandy se v rámci možností o obě stará. I ji zasáhne osud a změní směr jejího žití. Tyto tři osoby propojí hrůzný nález mrtvého novorozence v městečku Ridgedale v New Jersey. Molly o této události píše jako první a začíná pátrat na vlastní pěst. Barbary manžel je hlavní vyšetřovatel na tomto případu. A Sandy se k tomu nachomýtne díky nepředvídatelným událostem. Dohromady se postupně dozvídáme o jejich minulosti a zároveň sledujeme přítomnost.
Jediné mínus pro mě bylo, že minulost a přítomnost mohla být lépe oddělena. Např. jiným typem písma nebo názvem. Zde je to odděleno mezerou v odstavci, který je použit i při změně místa nebo děje v příběhu. Takže pro mě někdy nepřehledné.
Celkově jsem s příběhem spokojená. Je nečitelný – má sympatické postavy, které jsou dobře vykresleny. Je překvapivý – mnoho věcí na první pohled vypadá jinak. Je zpestřen kapitolami z deníku, ze zápisu sezení u psychologa a z internetové diskuse, které nenápadně ukazují, že něco není v pořádku. Je dobrý. Není zde romantika, ale napětí. Není to mrazivé, ale úzkostlivě lidské. Je to čtivé, a pokud chcete zapomenout, že venku mrzne až praští, tak si klidně do peřin přibalte i tuto knihu.

Foto: Nakladatelství Ikar


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353