Kateřina Dubská – Z kopce do kopce

Můj každoroční zimní víkend v Praze je za mnou. Bylo to časově náročné, ale krásné. Čtyřhodinovou cestu vlakem jsem si zpříjemnila touto knihou. Na cestu tam mi to vyšlo a cestu zpět jsem měla další knihu v záloze. Takže jsem za víkend dala dvě knihy, k tomu dva muzikály, nákupy s dcerou, pokec s kamarádkou, jedno kino a večerní procházka na rozsvícený stromeček na Staromáku. Mám prostě super skóre. Ze všeho jsem měla radost a těší mě, že můj knižní výběr byl víc jak povedený.

z kopce do kopce

Tato kniha je na pohodu, na milou, úsměvnou a hřejivou. Autorka vypráví o svém stěhování z Brna do chalupy na kopci v Bílých Karpatech. O sžití se s životem na vesnici, s jejich obyvateli a se zvířaty. Vyprávění je to velmi sympatické a čtivé. Hodně jsem koukala, jak se do toho paní obula. Má můj obdiv. Nejen že se začala věnovat zahrádce, ale také chová slepice, kozy nebo včely. Když k tomu připočtu dům na samotě u lesa na kopci, tak je to náročné, ale krásné. Vše je vyprávěno s láskou. Máme podobný náhled na život a nejen proto mě to bavilo. Vyprávění o zabíječce, kdy chlapi pomáhají venku, a ženy nosí, myjí a vaří, mi mluvilo z duše. Tato věta je přesná: „To byla naše první zabíjačka. Jenže jak se konala už třetí, začala jsem stávkovat. Opravdu mě přestalo bavit, že se při ní pokaždé pohádáme, já si celá ulítaná vyslechnu, že stejně nic nedělám, jenom přece myju ty hrnce….“

To znám, člověk je vyloženě celý upracovaný a drahá polovička se mě zeptá z čeho. To mám největší chuť si to na jeden den s ním vyměnit. Ale musel by dělat přesně celý den co já. Stále v mém okolí mám pocit, že ženy nejsou oceněny za to, co vše dělají. Té práce se nechci zbavit. Ale potěšilo by mě, kdybych jednou za čas slyšela slova uznání a pochvaly.

Ale zpět ke knize. Pobavilo mě povídání o ochotnickém divadle. Ten divadelní kus bych moc ráda viděla. Vím, že to byla dřina, ale vidím za tím i zábavu. Je zde hodně veselých historek, při kterých jsem se nepopadala za břicho, ale usmívala jsem se po celou dobu čtení. Jsem z vesnice, bydlím u lesa jako poslední barák, jsme na kopci, prostě spousta příhod mi byla blízká. Ke knize se budu moc ráda vracet.

Tím pádem mám pro vás další tip na dárek pod stromeček. Je vhodná pro všechny, které baví číst o životě na venkově s úsměvem. A pro ty, co milují výhledy je to povinnost.

Hodnocení: 100%

Foto: Nakladatelství JOTA


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353