Někdy si myslíme, že po dosažení cíle, který jsme si vytýčili, budeme šťastní. Že nám to vyplní prázdnotu, která se stala po smutných událostech, na něž chceme zapomenout. Potom, co jsme TO pohřbili hluboko uvnitř sebe a nechceme si připustit, že se to stalo. Cíl je velkolepý a takové by mělo být i zadostiučinění po jeho splnění. Ale mysl nejde ošidit a pochopila to i TifAni, hlavní hrdinka příběhu.
Příběhu, který je smutný jako obálka této knihy. Tak hluboký jako propast, kterému nevidíme na dno. Tak tragický, že na něj myslíte, i když jej nečtete. A tak skutečný, že chcete zavřít děti doma a už je nepustit do světa. Chcete je chránit, ale podvědomě víte, že uzavření není ta správná cesta. Nejraději bych jim dokola opakovala, že jsou úžasní, jedineční a nemusí žebrat o pozornost a ponižovat se, aby zapadli do party. Jako TifAni.
Na začátku se seznámíme s osmadvacetiletou TifAni (dále Ani), která působí sebejistě, domýšlivě a pohrdá vším, co není luxusní, značkové a na úrovni. Má před svatbou s Lukem, jehož rodina má dobré jméno, vliv a peníze. Ani je skoro u cíle, který si vytýčila. Má peníze, dobré místo v úspěšném New Yorském ženském časopise a na dosah bohatého manžela. Ale nic není zadarmo. Ani nám vypráví o současnosti, ale postupně se vrací do minulosti. Od začátku mi bylo jasné, že její hrozné, povýšené chování má někde příčinu. Postupně se dozvídáme o jejím trápení, které začalo přestupem do nové školy ve čtrnácti. Ani jako dítě mi nebyla sympatická. Nevím proč tak chtěla zapadnout mezi nejvíc populární partu místní mládeže. Ztrapňovala se. Dychtivě čekala jako pes na odhozenou kostičku, když si ji někdo z VIP mládeže všimne. Svým způsobem si za vše může sama. Ale až takový trest si nezasloužila. Je mi jí líto. Ani se dostává do stavu, kdy cíl na dosah ji nezaplní tu černou díru uprostřed srdce. Co teď?
Kniha je velmi čtivá. Autor dokázal přenést smutek z osudu hlavní hrdinky na mě – na čtenáře. Někdy se mi ani nechtělo číst dál, protože jsem tušila, že je to špatně a že bude ještě hůř. Tajemství se odkrývá postupně, a když si myslíte, že je to vše, čeká na vás další šokující překvapení. Je příkladem, jak jsou děti kruté. Jak si neuvědomují, že moc ubližují. Kdyby stáli na druhé straně, tak by se tak nebavili. Ale to jim nedochází. Knihu doporučuji hlavně mládeži, aby pochopili, co se vše může stát z blbé srandy…. Věřím, že je chytne. Román je pro všechny, kteří se zajímají, co vše se může dít kolem nás.
Jediné mínus pro mě byla nesympatie k hlavní hrdince. Chápu ji, je mi ji líto, ale postoj, který si osvojila je absolutně jiný, než který bych já zaujala.
Na závěr chci upozornit, že na obalu je napsáno, že kniha je fascinující – ano, ďábelský temná – ano, ale v žádném případě není zábavná. Spíše je velmi smutná.
Foto: Nakladatelství Jota
