Na Deník malého poseroutky jsem byla opravdu zvědavá. Hodně jsem o něm slyšela. Na diskusi k tipům na zajímavé knihy se často objevuje dotaz co doporučíte mému desetiletému dítěti? Mimo jiné se dával tip na poseroutku. Lidé často psali, že to je jedna z mála knih, kterou jejich dítě čte. Baví je a chtějí další díly. No jasně, že je baví, když je z větší části vtipně ilustrovaná. I já jsem ji měla za necelé dvě hodiny přečtenou a to má 217 stran. Text je jednoduchý a píše ji sám malý kluk Gregory.
Gregory ztratil svého nejlepšího kamaráda Rowleyho. Rowley začal chodit s holkou Abigail. Gregory zůstal sám. Nemá kdo před ním chodit do školy a hlásit mu psí exkrementy, nemá mu kdo nosit těžkou tašku do školy. Tento myšlenkový pochod mi přišel trochu postavený na hlavu. Autor se to snažil vyvážit jeho smutkem, že mu chybí kamarád k dělání blbostí. A tak Gregory je sám a snaží se zapadnout ve škole. Vůbec se mu to nedaří. Jednou najde u bratra pod postelí kouzelnou kouli. Zeptá se jí, zatřepe a pak se objeví heslovitá odpověď – ano, ne, zeptej se příště. A tak ji Gregory začne používat doma i ve škole. To sebou přináší veselé i trapné situace. A ve škole také velké zhoršení známek. Naštěstí mu ředitel pohrozí letní školou a Gregory se dává opět do učení. To můžeme brát jako pozitivum. A na konci uvidíme zda-li se kamarádi dají opět dohromady.
Pravdivě, dětským pohledem tam bylo ukázáno chováni dospělých, kteří hledali drahý prsten po babičce. To bylo tragicky komické, jak vidina prstenu rozkmotřila rodinu. Chování Gregoryho bylo někdy dětsky sobecké – to je v pohodě, ale mohlo z toho pramenit větší poučení, které mi tam chybělo. Mě nevadí, že je to jednoduché, určitě to děti zabaví. Ale tím, že to je tolik populární, mohlo tam být něco vážnějšího. Ale to by možná už ty nečtecí děti nebavilo. To je těžké říct, co je lepší. Děti jsou rozdílné – to je logické. A tak docházím k závěru, že je fajn, že jsou i knihy tohoto typu, které s pomocí obrázku podněcují dětskou fantazii. Která je v každé hlavičce, jenom ji probudit. Proto bych tyto knihy nezavrhovala. Těšila se z každého nového čtenáře. A klidně, ať si děti přečtou všech osm dílů. Tento je ten poslední.
Foto: Nakladatelství COOBOO
