Kdybych ji měla shrnout jednou větou: Je to milá kniha napsána s jemným vtipem a s perfektním vypravěčským talentem.
Hlavní hrdinkou je patnáctiletá Jennifer Strangeová. Je nalezenec a do dvanácti let ji vychovávaly sestry z kláštera Paní Langusty. Ty ji pak odprodaly Kazamu, kde má sloužit do svých osmnácti let. Agentura Kazam shromáždila všech pětačtyřicet kouzelníků v království Herefordu do jedné budovy a Jennifer se o ně stará. Dbá o to, aby všechny formuláře byly vypsány, zvedá telefony a přijímá objednávky na zakázky. Hlídá, aby každý za svou práci dostal zaplaceno. Je jejich ředitelka, protože velký mistr Zambini se ztratil a nikdo tuto práci z řad kouzelníků po něm nechtěl dělat. Všichni bydlí v jedné budově, která se jmenuje Zambiniho věže. A když je to sídlo kouzelníků, tak samozřejmě, že tam nesmí chybět kouzla. Třeba je tam výtah bez výtahu, desáté patro je samouklízecí nebo celým domem bloudí Los Přechodník , který se zjevuje nečekaně. Těch zvláštnosti je tam spousta a je to krásně, detailně vymyšleno. Hezky se tam prolíná naše doba se svými vymoženostmi s kouzlením. Aby se kouzelníci uživili přijímají práci všeho druhu. Například silou myšlenky přenášejí vozidla, které parkují tam, kde nemají. Nebo vymění v domě celou elektroinstalaci, aniž by se bourala omítka.
Jednoho dne se pro Jennifer vše změní. Jeden kouzelník, který vidí do budoucnosti, prohlásil, že poslední drak na světě bude brzy zabit. A to je velká věc, protože byla napsána úmluva mezi draky a lidmi. Na drakovo území nesmí vkročit žádný člověk – kromě drakobijce a jeho pomocníka. Celé území je chráněno kouzlem, takže kdo na něj vkročí, ten se promění v prach. Tím, že zemře poslední drak, kouzlo bude zrušeno a tak to obrovské území si můžou rozebrat lidé. Ten kdo příjde první, okolíkuje si své pozemky a vypíše příslušné lejstro, tak ten pozemek vlastní. A když se tato velká novina rozkřikne po celém království, tak začne mezi lidmi o tyto pozemky mela. Jeniffer je líto té krásné nedotčené přírody a začne jednat na záchranu draka.
Spisovatel si přímo pohrává se slovy a některé spojení jsou úžasná. Třeba »mléko lidské laskavosti mělo brzy odpudivě zkysnout« – no, mě by to prostě takhle nikdy nenapadlo napsat a je to výstižné a krásné. A to nemluvím o morálním kodexu, který celý příběh doprovází. Špatné i dobré lidské vlastnosti jsou vykresleny tak, že i děti, pro které tento příběh je napsán, pochopí, co má hlavní hrdinka udělat, aby to bylo správné.
V anotaci je psáno, že je to humorná kniha. Ano, je vtipná, ale ne tím způsobem, že se budete za břicho popadat. Je to vánek, který vás doprovází celým příběhem, tam se usmějete, tam se lehce zasmějete a máte z toho moc příjemný pocit. Myslím, že děti, některé vtipné poznámky ani nepochopí, ale to nevadí. Tato kniha je – dle mého – určena k tomu, aby jste se k ní vraceli. A já budu.
Foto: Nakladatelství Albatros
