Za prvé všem sděluji, že knihu Jako zabít ptáčka jsem nečetla, ale mám to v plánu. Takže Postav hlídku nemám s čím srovnávat a ani nevím, jak a v čem navazuje na předešlou knihu. Vím jen, že kniha Postav hlídku byla napsána již před vydáním prý fenomenální Jako zabít ptáčka a odehrává se dvacet let poté…. Vedle této zprávy mě zaujala ještě jedna. A to, že Postav hlídku se stala Nejprodávanější knihou roku 2015 v USA. Chápu to. Tato kniha má velice blízko americké historii ohledně postavení jihu k černochům. Proto nás nemůže nikdy tak zasáhnout jako Američany. To je fakt. Je to kus jejich velmi citlivé historie a my k tomu můžeme přistupovat jako sousedé, jež nahlížejí přes plot, a je jim povoleno okukovat.
Tato kniha je napsána krásným vypravěčským jazykem a je především rozjímavá. Takže pokud hledáte akci, vzrušení a zvraty, ani ji nečtěte. Ale pokud vás zajímá osobní pohled na mladou dívku, která vzhlíží ke svému otci jako k Bohu a uvědomí si, že je to taky jen člověk, tak určitě si ji s láskou přečtěte.
Šestadvacetiletá Jana Lane se vrací na dvoutýdenní dovolenou domů do rodného Maycombu. Příběh se odehrává v padesátých letech (aspoň jsem to tak pochopila). Toto místo miluje a zároveň ho nemá ráda. Porozumí ten, kdo si knihu přečte. Jana Lane měla v plánu odpočívat, navštívit své příbuzné a uvažovat, zdali si má vzít svého kamaráda Hanka z dětství. Dvoří se jí několik let a Jana Lane si stále není jistá svými city. Poklidnou dovolenou ji zmaří zjištění, že otec Atika s Henkem jsou v Radě občanů, která nazývá černochy negry. Lidé z Rady nechtějí, aby se cokoliv v postavení černochů měnilo. Jana Lane prožívá neuvěřitelné zklamání a rozčarování nejen z místních obyvatel, ale i ze svých příbuzných. Putuje městem a vzpomíná na své dětství. Co a kde prožila se svým bratrem nebo kamarády. Je to milé, leckdy úsměvné a hlavně pravdivé ze života. Např. v jedenácti letech se nedorozuměním dozvěděla, že otěhotnět může z polibku. Jaké trápení si skoro rok prožívala, než se někomu svěřila, bylo tragicky komické.
Vyprávění je podáno s citem a s lehkostí. Kniha se mi dobře četla a jsem spokojená i s koncem. To že generace má různé názory, neznamená přerušit veškeré styky. Je to malé poučení s velikým rozsahem. Objevilo se tu pár zmínek o minulosti, která se odehrávala v knize Jako zabít ptáčka. Je to hlavně v souvislosti ve vztahu s jejím otcem.
Příběh je o dospívání, o toleranci a o změnách ve společnosti. Jak velký kus Amerika ušla za šedesát let, že má dnes v čele černošského prezidenta. Klobouk dolů.
Foto: Nakladatelství Mladá fronta
