Téma surogátní – náhradní mateřství – mě vždy zajímalo. Je to možnost, jak se stát matkou dítěte se svými geny, aniž by ho ta žena odnosila. Pro neplodné páry určitě lákavé. Surogátní mateřství není v České republice legislativně upraveno, tzn. že není ani výslovně zakázáno ani dovoleno. Pro mě ta možnost, že nosím devět měsíců dítě, cítím ho, je se mnou a pak se ho vzdám, je nepředstavitelná. Ale zase mít své biologické dítě je nádherná příležitost pro tu druhou stranu. Velice ošemetné téma do kterého se autorka pustila. Byla jsem na knihu zvědavá a totálně mě překvapila. Dostala mě tak jak dlouho žádná. Jsem citlivka, takže vám musí být jasné, že mi i slza ukápla.
V této knize jsou tři hlavní hrdinky – dvě matky a jejich dítě. Veronika má dva zdravé chlapečky. S manželem se domluvili, že z finančních důvodů již žádné děti mít nebudou. Byl to názor manžela, ale Veronika souhlasila. Patří k těm ženám, které s těhotenstvím rozkvetou. Toto období považovala za jedno z nejkrásnějších ve svém životě. A pocit, že už ho nezažije ji dělá smutnou. Proto po náhodném shlédnutí titulku v časopise ji zaujme surogátní mateřství. Začne o tom vážně přemýšlet, představa dalšího těhotenství jí láká, k tomu i finanční odměna by se hodila. A bonusem by bylo, že by udělala šťastnou ženu, která dítě mít nemůže. Myšlenku měla pěknou, ale netušila jaké závažné rozhodnutí udělala, když se domluvila a kývla na to být náhradní matkou. Nejen ona se s tím psychicky srovnává, dopadne to i na manžela a děti. S manželem projdou krizí a děti, když se loučily s miminkem v bříšku mě doslova odrovnaly. Třetina knihy vypráví o Veronice. Další třetina je vyprávěná z pozice Ilony. Ona je tou šťastnou osobou, jež se dočká svého vytouženého miminka. Prodělala osm potratů v sedmém týdnu těhotenství. Její tělo odmítá plod. S manželem jsou v práci úspěšní, jsou tedy dobře finančně zajištěni, ale ke štěstí jim schází miminko. Manžel odmítá adopci a tak surogátní mateřství jim přijde jako nejlepší nápad. Poslední třetina je vyprávěním o jejich dceři Sáře, která pociťuje vnitřní neklid a hledá samu sebe. Slyší v sobě ukolébavku, kterou ji nikdy matka nezpívala. Navštěvuje terapeuta, který jí dodá odvahu hledat pravdu. Vnímám pocity dvou matek a neubráním se srovnání. Chápu je obě, ale Veroniky mi bylo líto více. Rozuměla jsem jí z pozice matky. Z této knihy, která mi přijde díky skvělému psychologickému popisu žen velmi blízká, bych surogátní mateřství nikdy nedoporučila. Veronika se ze ztrátou dítěte nevyrovnala. Až po letech si odpustila. Manžel i děti si to taky nesou v sobě. Nevím, možná jsou takové matky, kterým to nevadí, ale to budou vyjímky. I když šla Veronika s vědomím, že ví, tak vyšla poražena. Ilona žije se strachem. Opravdu jí to miminko náhradní matka nechá? Nerozmyslí si to? Má pocit, že bude vždy ta druhá. Silný příběh, který stojí za přečtení. V hlavě ho budu mít dlouho. Kniha se dobře četla, chvílemi jsem ji musela odložit, abych to vše vstřebala. Autorce se velmi barvitě podařilo vykreslit duši ženy matky z více pohledů. Chtěla jsem oběma pomoct. Nejraději bych Veronice dítě nechala a Iloně dala dítě z děcáku, které má právo také vyrůstat v milující rodině. Ale situace nebývá jen černobílá. Vřele doporučuji.
Foto: Nakladatelství Jota
