Pokud máte aspoň malý přehled, jaké knihy čtu ráda. Víte, že příběhy p.Hoškové jsem si moc oblíbila. Jakmile jsem dostala tuto malou a hezkou (všechny její knihy, které vyšly u nakladatelství Jota, jsou sladěné do velikosti i grafiky, což vypadá, když se dají dohromady efektivně a suprově) knihu do ruky, předběhla můj čtecí čekací komínek a já se na ni ihned vrhla.
Tvorba této autorky je určena současným ženám, které mají děti, manžela, práci a zažívají normální problémy běžného života. Její styl je čtivý a má velmi dobře propracovanou psychologii postav. Často jsem se do problému hrdinky vcítila, protože jsem něco podobného třeba zažila, anebo mi to bylo blízké. Ne jinak je to tohoto příběhu. Tentokrát se téma knihy zabývá hrdinkou, která hledá sama sebe.
S Alex se seznamujeme, poté co podala výpověď v práci. Její šéf se nechce naučit na PC a ona za něj dělala všechnu práci. Šéf dokázal skrýt svou neschopnost za slovy, takže nikdo netušil, jak moc pracuje za oba a jak ji to psychický deptá. Byla nedoceněna, musela poslouchat hloupé řeči šéfa a k tomu byl v kanceláři jeho zápach ze zpoceného oblečení a nemytého těla. On si stěžoval na její osvěžovače vzduchu. Takže se není čemu divit, že jí došla trpělivost a po šesti letech dala výpověď. Svou pracovní volnost si začala skvěle užívat, ale když po půl roce začala hledat práci, byla zklamána z pohovorů a odmítavého postoje k její osobě. Čtyřicetiletá žena s odrostlými dětmi, s dobrou administrativní praxí, je přece skvělá pracovní síla. Jenže skutečnost je jiná. Vidím to i ve svém okolí. Většinou chtějí mladou štíhlou krásnou ženu, bez dětí, která je ctižádostivá. Zkušenosti je nezajímají, důležitější je vizáž. Alex také pochopila, že i když si to nepřipouštěla, je tlustá. Kdo zažil trápení s váhou, tak se dobře vcítí do Alex, která se začala podceňovat, nevěřit si a její deprese ji vrhla do beznaděje. Nic nemá cenu. Jakým způsobem a jestli se dostala do vyrovnaného stavu, si musíte přečíst.
Osobně hodně bojuji s nadváhou, takže mi Alex byla sympatická. Moc dobře jsem chápala její pocity a fandila jí. Všechny pravidla zdravé výživy znám, ale uvést je do praxe chce pevnou vůli a odhodlání. Tisíckrát jsem začínala a asi ještě budu. Vím teorii, ale praxe je někde jinde. Po práci je domácnost, děti a škola a večer se cítím unavená a měla bych cvičit. Jenže to raději sáhnu po knížce. A co se týče jídla, je to podobné. A tak si nejspíš přečtu sem tam tento příběh, aby mě motivoval.
Vřele doporučuji knížku k přečtení. Myslím, že se v ní hodně čtenářek najde a bude je bavit. Hezky se u ní odreagují a třeba se nechají inspirovat jako já. Takže já jdu vařit a po obědě vezmu děti na procházku.
Foto: Nakladatelství Jota
