Víme, co vzkazují Gott, Hegerová, Kubišová, Rottrová a další textařce Jiřině Fikejzové

Textařka Jiřina Fikejzová oslavila 13. dubna 90 let. K narozeninám ji vyšlo cédéčko Řekni, kde ty kytky jsou, které přináší dvaadvacet písní, které Fikejzová otextovala. A co jí popřáli interpreti, kteří zpívají její písně?

fikejzova_jirina8_25032002_kubicamartin

HANA HEGEROVÁ
Paní Jiřina Fikejzová ani náhodou nenapíše špatný text!hegerova skenovat0059

JIŘÍ ČERNÝ
Prvně jsem ji viděl na strahovském Stadionu Evžena Rošického. Běžela ve sprinterské štafetě Sparty. Se spolužáky ze stavební průmyslovky jsme na Jiřině mohli oči nechat. Jako textařky jsem si jí nejdříve všiml díky tomu, co psala pro Juditu Čeřovskou. Mimochodem, málokdy jsem zažil, aby dvě tak pohledné ženské spolu upřímně kamarádily. A hříčkou osudu se Jiřininým partnerem stal v osmdesátých letech Dalibor Lukavský, můj spolužák od šesti let. Bývali spolu i v někdejším místě našich prázdnin, v Holoubkově. Jezdívali odtud do Plzně na Portu. Jednou tam Jiřina v rámci pěveckých vystoupení členů odborné festivalové poroty zpívala svůj výtečný text na Seegerovu melodii Řekni, kde ty kytky jsou – a docela jí to šlo.

MARIE ROTTROVÁ
Kdyby se volila první dáma českého písňového textu, napadá mě jen jedna, pro kterou bych spontánně hlasovala: Jiřina Fikejzová. Prostě proto, že je jedinečná! Brilantně ovládá jazyk, její texty jsou muzikální a krásně se zpívají. Jsou ženské, romantické, noblesní i hravé, takové jako ona sama. Pokaždé když jsem je natáčela ve studiu, byl to pro mě velký zážitek. Dodnes je ráda zpívám na všech svých koncertech.
Milá Jiřinko, děkuji ti za naše společné písničky a vážím si tvého přátelství.

Rottrova 223 – kopie

LENKA FILIPOVÁ-KUDELOVÁ
Na textech Jiřiny Fikejzové jsem vyrůstala, tak nějak procházejí mým soukromým i profesním životem. Osobně jsem se s touto elegantní prima ženskou – přímočarou, plnou vitality a energie, která na vás přeskočí – setkala v roce 2005 díky Pavlu Dostálovi. Snažila jsem se na ní vyloudit nějaké písně »z šuplíku«. Odpověď: „Nemám, do šuplíku jsem nikdy nepsala.“ No bodejť, to mě mohlo napadnout, že její texty by paní Hana či paní Marie v šupleti nenechaly… A pak jsme si psaly. Poslala mi svou autobiografii Povolání textařka a já, těhotná jejími texty a příběhem jejího života, jsem jí zavolala: „Chtěla bych váš život a vaše šansony přenést na jeviště.“ Odpověď: „To byste mi, Lenko, splnila sen.“ A tak jsme ho začali plnit. Malá parta brněnských herců, skvělá kapela, elán jak za studentských let. Premiéra představení Dotyky se uskutečnila 19. září 2008. Divadlo Bolka Polívky zaplněné do posledního místa, Jiřina s rodinou v hledišti, my s trémou v zákulisí, co na to řekne. Během představení jsme ze třetí řady vnímali střídání emocí v její tváři. A pak stála na jevišti s námi. Hlediště bouřilo a ona měla v očích slzy. Splněno.

KAREL GOTT
Půvabná a svěží, tak nazvala Jiřina Fikejzová jeden ze svých prvních textů. Psal se rok 1956 a melodii Irvinga Berlina s jejím českým textem za doprovodu Orchestru Karla Vlacha tehdy nazpívali Pánkovci. Jiřinka v té době byla – a stále je – půvabná a svěží, zatímco já zkraje druhé poloviny padesátých let přes den pilně zařezával v ČKD. Po nocích s muzikou ani půvabný, ani svěží. Navíc byla rychlá jako blesk, v letech 1950 až 1953 byla československou lehkoatletickou rekordmankou a reprezentantkou ve sprintu. Tím chci současně říct, že přede mnou celý život vlastně úspěšně utíkala. Psala texty pro velké hvězdy, mimo jiné pro Juditu Čeřovskou, Yvettu Simonovou, Milana Chladila, později samozřejmě pro Marii Rottrovou. Ale ze všech textařů, se kterými jsem kdy spolupracoval, toho pro mě napsala zdaleka nejmíň. Stačily by na to ne prsty jedné ruky, ale pouze prsty dva. V roce 1965 mi totiž napsala slova k milostné baladě italského zpívajícího autora Bobbyho Sola, kterou nazvala shodně s originálem, Když pláčeš, když se směješ. A pak po bezmála dvaceti letech mi otextovala melodii Jiřího Zmožka, ze které vznikla píseň E 14. Pouhopouhé dva texty, ale dvakrát trefa do černého! Už se těším na Jiřinčiny sté narozeniny, kdy tu naši spolupráci na dvou písních konečně pořádně oslavíme!

Gott img248

VÍT FIALA
Co říci k jubileu rozmilé paní Jiřiny Fikejzové? Z mnoha věcí, které mě napadly, bych chtěl zdůraznit asi toto: Známý běžec Usain Bolt – pokud vím – nenapsal jediný kloudný písňový text. Známý textař Ira Gershwin zase nebyl schopen běhu, prý pouze rychlejší chůze. To paní doktorka Jiřina Fikejzová zvládala vždy obě disciplíny dokonale!

VÁCLAV HYBŠ
Paní Jiřinku znám takových padesát let. Spolupracoval jsem se Supraphonem, kde byla redaktorkou, takže jsme se často potkávali. Krásná to žena! Autorka úžasných textů pro Marii Rottrovou, Juditu Čeřovskou, ale také pro Milana Chladila (Za rok se vrátím). Z písní, pod kterými je podepsaná, jsem nahrával například Točí se svět. Speciálně pro náš orchestr však otextovala slavnou Mattinatu, kterou jsem nejprve točil pro Televarieté s Karlem Černochem a později s Bohušem Matušem na album Dík tónům. Po nějakém čase jsem ji požádal o další text a paní Jiřina rezolutně odmítla se slovy: „Vůbec mě nepřemlouvejte, já už nic nepíšu!“ To je velká škoda.

Hybs

MARIE VRBOVÁ
K Jiřině Fikejzové jsem si vytvořila důvěrný vztah ještě před tím, než jsme se osobně poznaly. Její jméno jsem často slyšela v rádiu, protože tenkrát se u písniček uváděli i autoři. A když jsem se poznala se svým mužem, textařem Pavlem Vrbou, několikrát jsem byla u toho, když Jiřince dlouze telefonoval, četl jí, co napsal, a rozebíral s ní všechno možné. Možná i to, jestli si mě má po těch šesti letech žití na hromádce vzít. Dopadlo to dobře, Jiřinka mě na vyšehradskou radnici doprovodila jako svědek. Myslím si, že našemu vztahu celou dobu fandila. Fakt je, že na jeden Jiřinčin text připadá nejméně deset Pavlových. Pavel na své velké kamarádce obdivoval, jak si dovede každou písničku užít. Schází se s budoucím interpretem, chodí do studia na nahrávání. „Zatímco já,“ říkával Pavel, „si s tím osamělým psaním připadám jako sedlák, co orá pole od setmění do setmění. A pocity štěstí jsou prchavý.“ Můj muž si nejen pro mě vymýšlel různá jména. A tak mluvil o Klabonosé, o Princezně z Křemže, o Ukřičené, Bezduché… Jiřinka mu jednou řekla: „Všem kolem dáváš jména, jaké bys dal mně?“ Pavel se nadechl a bez váhání odpověděl: „Hluboká.“

YVETTA SIMONOVÁ
K nejznámějším písním z mého repertoáru, otextovaným Jiřinou Fikejzovou, patří Jen ty a já a Romantická. Tyto skladby zpívám dodnes. Ale úplně první text, který pro mě napsala, vznikl kdysi na výzvu Karla Vlacha. Česká slova k francouzské baladě Má láska je bílá („bílá je láska má, bílá jak sníh, co před chvílí spad’“) jsem měla moc ráda, stejně jako jejich autorku, mimochodem vynikající sportovkyni. Jednou mně a Jaromíru Vomáčkovi darovala obrázek, takovou olejovou skvrnu, kterou jsem si doslova zamilovala. Poslední text pro mě napsala na hudbu skvělého muzikanta Eduarda Parmy. Jmenuje se Mě baví žít. Zřejmě v něm vystihla i své pocity, koneckonců jsme vrstevnice, i když mně je o dva roky méně. Tvrdím, že od osmdesátky dál zažívá člověk nejlepší léta. Život plyne jinak, okolí vám leccos odpustí, prochází vám, že ztratíte klíče nebo kabelku… Prostě zlatý věk.

Simonova 0431573

EDUARD KREČMAR
Nebudete mi to věřit, ale Jiřinu Fikejzovou jsem znal už jako atletku. Ona závodila a já byl pouhý divák, který chodil na závody s tatínkem. To jsem netušil, že jednou budeme kolegové a přátelé. Setkávali jsme se mimo jiné na schůzích Kruhu textařů a libretistů, jenž snad měl jaksi svrchu působit na autory, ale tuto funkci neplnil. Povídali jsme si po svém, jak psát co nejlépe a tak vůbec. Kolem Jiřinky se vytvořilo zlaté jádro, kde jsme byli jejími nejbližšími rytíři já, Pavel Vrba a Honza Schneider (až do svého útěku do Mnichova). Dalším naším centrem byl Klub skladatelů, řečený Bunkr, kde se při skleničce vína vyřešilo mnoho otázek odborných i lidských. Ne že by mezi textaři, co se znají už od šedesátých let, nepanovala zdravá soutěživost. Přesto jsme se ctili, navzájem uznávali své úspěchy a samozřejmě si občas něco zkritizovali. Mě se Jiřinka, rozená dáma, pokoušela naučit slušnému chování. Také mě tu a tam laskavě, avšak důrazně upozorňovala na chyby v gramatice. Sama měla nenapodobitelný rukopis: bylo to éterické a zároveň ze života, nad zemí i pevně zakotvené. Myslím, že by se zlobila, kdybych řekl, že šlo o ženské psaní – tak to neříkám. Psala méně titulů než já a Vrba, a proto bychom u ní těžko hledali slabší věci. Její texty se stále hrají a hrát budou.

EVA PILAROVÁ
K prvnímu textu Jiřiny Fikejzové jsem se dostala náhodou. Natáčela jsem cosi na Strahově, kde bylo v šedesátých letech studio, a protože jsem byla brzy hotová, nabídl mi pan dirigent Popelka další skladbu. Melodie se mi líbila, text taky, hned jsem se do toho dala. Až pak jsem se dozvěděla, že jde o italskou píseň a slova Jiřiny Fikejzové. Byl z toho tenkrát hit – Já do hry dávám víc. Paní Fikejzová byla spokojená. Samozřejmě nezůstalo u jediné skladby; ráda jsem zpívala také písničku Vlny od paní Jiřiny a Jindřicha Brabce. Ta se z rádií ozývala od rána do večera!

pilarova

PAVEL DOBEŠ
Paní Fikejzovou jsem potkal jen jednou. Bylo to v Sokolově na Festivalu politické písně. Ukazoval jsem jí svůj nový text. Seděli jsme proti sobě u jídelního stolu a jedli polévku. Paní Jiřina kroutí hlavou a říká, že jí ten text připadá nejasný, nedopsaný. A já jí říkám, že jsem to tak chtěl. A ona zase říká, ale to je špatně. Nikdo nebude vědět, o čem ta písnička je, protože nikdo vám nevidí do hlavy, co vám tam zrovna běhalo, když jste ji psal. To musíte právě přenést na ten papír! „To, co mi běhá hlavou?“ „Ano, to.“ A to je všechno. Je to dávno, strašných let, už si ani nepamatuji, jestli ta polévka byla nudlová. Jenom si pamatuji, jak jednoduché je napsat písničku. To prostě přenesete na papír, co se vám zrovna honí v hlavě. Děkuji vám, paní Jiřino!

MARTIN CHODÚR
Vloni v květnu vysílala Česká televize u příležitosti šedesáti let existence ostravského studia koncert Černá hvězda. Zpíval jsem na něm slavnou píseň I Can’t Stop Loving You z repertoáru Raye Charlese, kterou pod názvem Chci zapomenout otextovala pro Pavla Nováka paní Jiřina Fikejzová. Po skončení pořadu u nás doma zazvonil telefon. Když jsem zvedl sluchátko, ozvala se nečekaně sama paní Jiřina. Uslyšel jsem: „Dobrý večer Martine, o vaše číslo jsem si řekla, sotva jste v televizi dozpíval. Položil jste se do textu zcela po svém, takový mladý kluk, odpusťte, a tak silný smysl pro slova! Dal jste mi krásný dárek, děkuji a posílám vám velkou pusu. A radši to už položte, já to nedokážu.“ Zůstali jsme v kontaktu, paní Fikejzová se dokonce přišla podívat do Divadla U Hasičů na můj první samostatný koncert v Praze. Asi ani netuší, co pro mě její přízeň znamená. Jen mě mrzí, že už nepíše žádné nové texty. Určitě bych ji o nějaký požádal. I tak mám ale velkou radost, že na tomto albu mohu zpívat její krásné sloky, které proslavili skvělí zpěváci Pavel Novák, Karel Hála a Milan Chladil.

JIŘÍ SUCHÝ
Stačí vyslovit jméno Jiřina Fikejzová a z truhlice, které se říká paměť, vyskakují texty řady písniček. Za rok se vrátím, Půvabná a svěží, Dominiku… a řada dalších. Textům, jež stvořila, se nedá upřít marka kvalitní, profesionální práce. A tak si tu dovoluji vydat dobrozdání (od kolegy v profesi) a přilípnout k němu i přání všeho dobrého do dalších roků. A sobě bych popřál, aby má oblíbená písnička o Dominikovi, tak půvabná a svěží, nejpozději za rok se vrátila do sdělovacích prostředků k potěše vděčných posluchačů.

Suchy Slitr03

ROBERT TAMCHYNA
S Jiřinou Fikejzovou jsme si už mnohokrát vyměnili jmelí při pravidelném setkání před Štědrým dnem. Dávno nejsem rozhlasový elév, který paní doktorku poprvé oslovil ještě v dobách vysílání Mikrofóra. Ona ale zůstává stále stejná, dáma se silným osobním kouzlem. Máme stejné narozeninové datum, třináctý duben, ale naše ročníky jsou od sebe vzdálené několik desetiletí. Jiřininy mimořádně působivé texty odolávají času a stále nacházejí příznivou odezvu a uznání. Stojí za nimi bezpochyby také skutečnost, že na Karlově univerzitě vystudovala obor Psychologie – filozofie.

MARTA KUBIŠOVÁ
Jiřina Fikejzová je moc dobrá textařka – básnířka. A je skvělé, že se dožila tak krásného věku. Kolik kvalitních textařů nás už opustilo… Měla jsem v repertoáru tři její texty. První se jmenoval Addio (Ko svet je bil mlad, hudba Jure Robežnik, natočeno v roce 1969 pro Interfest v Záhřebu). Druhá píseň nesla název Atlantis, melodii složil Jindřich Brabec. S ní jsme v devětašedesátém soutěžili na festivalu ve Splitu, kde jsem sice skončila třetí, ale přesto šlo o jeden z mých posledních výjezdů. O mnoho let později jsem ještě zpívala písničku Řekni, kde ty kytky jsou. Tenhle krásný Seegerův evergreen s Jiřininým textem postupně natočily tři zpěvačky: Judita Čeřovská, Marie Rottrová a nakonec i já.

Kubisova_04

MARTIN ŽÁK
Je čtvrtý červenec, symbolické datum – Den nezávislosti. Dlouhonohý energický chlapík v košili s vyhrnutými rukávy a v sepraných džínách mi podává ruku na pozdrav. Kdo by mu hádal devětaosmdesát! Všudypřítomné banjo s dlouhatánským krkem se mu pohupuje na rameni na jakési prádelní šňůře. Přesně jak jsem ho znal z fotografií. Pete Seeger, ten věčně neklidný mírotvůrce, který dokázal rozezpívat celý svět, se ani trochu nezměnil. A na bláně nástroje vlastnoručně vyvedený nápis: »Tento stroj obklíčí nenávist a přinutí ji se vzdát.« Na vlnách řeky Hudson se pohupuje plachetnice Woody Guthrie a Pete mě vyzývá k úvodní melodii svátečního setkání. Navrhuje tradičního Arkansaského cestovatele. A z okolí se dál scházejí a sjíždějí lidé. Mnozí mají hudební nástroje a přidávají se k nám. Odpoledne v písničkové pospolitosti a dobré vůli doprovází poklidný rytmus široké řeky. Těsně před rozloučením se obracím k zástupu: „Chcete vědět, jak se u nás doma v Čechách zpívá ta vaše Where Have All The Flowers Gone?“ A hned se taky chlubím krajankou Jiřinou Fikejzovou, jako by to byla moje dávná známá. „Svůj český text o kytkách k písni připojila už v roce 1964! Právě když Pete Seeger navštívil socialistické Československo.“ Stál jsem pak se svou ořechovou autoharfou uprostřed zástupu a celé shromáždění velebně přizvukovalo v podivném jazyce vzdálené země, o jejíž existenci nemělo předtím ani tušení: „Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nimi mohlo stát?“

su63762

Jiřina Fikejzová – Řekni, kde ty kytky jsou (track list)
1. Chci zapomenout (I Can´t Stop Loving You) – Martin Chodúr
2. Každý jednou velkou lásku potká (Everybody Loves Somebody Sometimes) – Karel Gott
3. Ty jdeš a já se vznáším (You Make Me Feel Like Dancing) – remix – Helena Vondráčková
4. To mám tak ráda (Je suis malade) – Marie Rottrová
5. Sedm dostavníků – remix – Waldemar Matuška
6. Massachusetts – remix – Václav Neckář
7. Dominiku (Dominique) – remix – Judita Čeřovská
8. Čas na prázdniny (Michéle) – Hana Hegerová
9. Song (Sing-Sing) – Jana Kratochvílová
10. Co stalo se stalo – Hana Zagorová
11. Mě baví žít – Yvetta Simonová
12. Já do hry dávám víc (Io ti daro´ di piu´) – Eva Pilarová
13. Malý vůz (Chariot) – remix – Judita Čeřovská
14. Když pláčeš, když se směješ (Se piangi, se ridi) – remix – Karel Gott
15. Markétka (Malgoska, szkoda lez) – Marie Rottrová
16. Rozloučím se s ním (Heart Don´t Change My Mind) – Helena Vondráčková
17. Můj ideál (Tu te laisses aller) – remix – Judita Čeřovská
18. Za rok se vrátím (O sole mio) – Martin Chodúr
19. Co dál… (Et maintenant) – Irena Kristeková
20. Být s tebou (Miss You Nights) – Karel Gott
21. Máma (La mamma) – Marie Rottrová
22. Řekni, kde ty kytky jsou (Where Have All The Flowers Gone) – Marta Kubišová

Kdo je Jiřina Fikejzová?
Jiřina Fikejzová se narodila 13. dubna 1927 v Lomu u Mostu jako Jiřina Henzlová. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudovala psychologii a sociologii. V padesátých letech minulého století byla sprintérkou československé národní reprezentace. Léta pracovala ve vydavatelství Supraphon jako dramaturgyně a tak hojně vydávala na deskách i písně, které otextovala. Působila jako členka odborných porot různých domácích i zahraničních hudebních festivalů. Už jako studentka střední školy se začala věnovat psaní písňových textů, spolupracovala s Karlem Vlachem a později s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu.

den muzu 23ced43d
Během života otextovala 240 písní pro naše zpěváky. Vydavatelství Supraphon přichází s gratulací k jubileu Jiřiny Fikejzové se zbrusu novým výběrem dvaadvaceti písní Řekni, kde ty kytky jsou. Kompilaci toho nejlepšího z celé tvorby sestavil pro svou maminku muzikant Daniel Fikejz. Nebyl to dozajista snadný úkol, ale nakonec posluchače alba čeká necelých 72 minut hudby. Od klasických hitů v podání Karla Gotta (např. Každý jednou velkou lásku potká), Waldemara Matušky, Judity Čeřovské, Marie Rottrové až po nové verze písní v podání Ireny Kristekové (Co dál) a Martina Chodúra (např. Za rok se vrátím). Posledním songem výběru je titulní Řekni, kde ty jsou v podání Marty Kubišové, jež písni dala nový rozměr.

den muzu 1132317
Jiřina Fikejzová vydala autorská alba: Hodina hvězd (1970), Den žen / Den mužů (1978), Jeviště slov (1991), To mám tak ráda – profilová deska Supraphonu (2002). Vyšla jí sbírka textů a poezie pod názvem Slova (1987) a vydala autobiografickou knihu Povolání: textařka a v roce 2009 její pokračování Povolání textařka… v důchodu?

Foto: Supraphon


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353