Pokud vám skupina Maxíci vizuálně i repertoárem připomíná kdysi populární skupinu Maxim Turbulenc, není se čemu divit. Dva ze tří členů – Pavel Kyklop Vohnout a Petr Pancha Panocha – totiž ve zmíněné »partičce« působili. Sestavu doplňuje jejich dlouholetý kamarád Přemysl Bass Stoklasa. Nejen to, proč a jak skupina Maxíci vznikla a co všechno má v plánu, se dozvíte v následujícím rozhovoru.
V Maxim Turbulenc už vůbec nefigurujete?
Kyklop: Ne. Oba jsme skončili nechtěným způsobem, a tak jsme si řekli, že se nevzdáme a že musíme pokračovat dál v tom, co jsme započali před dvaadvaceti lety. Proto v roce 2015 vznikla skupina Maxíci. Pak jsme se ale trošku odmlčeli, poněvadž jsme neměli připravený repertoár ani videoklipy. Měli jsme sice v hlavě koncepci, ale ta nebyla ucelená. Dneska už přesně víme, co chceme dělat.
Za jakých okolností jste z Maxim Turbulenc odešli?
Kyklop: Dan, náš třetí kolega, si tajně zaregistroval značku Maxim Turbulenc na sebe a s tím se nedá hnout. Nevěděli jsme o tom, že tato situace nastala. Nejdříve z kapely vyhodili Panchu a deset let poté i mě. Zbytek jsme se dozvěděli až pak.
Koukám, že jste se dostali do nezáviděníhodné situace…
Kyklop: Jméno kapely, kterou jsme kdysi společně založili, už paradoxně nesmíme používat. Ono stejně nezáleží na jménu, ale na tom, jak člověk pracuje a co vytváří za hodnoty a jestli to vůbec myslí vážně. A zda se jedná o lásku k muzice, anebo jestli je to jen o penězích.
V čem se Maxíci podobají skupině Maxim Turbulenc a v čem se od ní liší?
Kyklop: Podobáme se hudebním rukopisem, protože prvních deset let skládal muziku především Pancha. Jeho styl je nezaměnitelný a my v něm pokračujeme. Další shoda spočívá v mém zpěvu, jelikož celých dvaadvacet let jsem v Maxim Turbulenc zpíval hlavně já. Trošku jsme to teď povýšili o to, že jsme muziku začali dělat moderněji. Hlavně produkujeme vlastní tvorbu, i když na koncertech hrajeme také naše staré hity. Ty nám těžko někdo odpáře a my sami se jich nehodláme vzdát. Je to přece jen naše letitá práce… Momentálně připravujeme další cover verze, které jsme zatím nikde neprezentovali.
Který hit rozhodně nevynecháte na svých vystoupeních?
Pancha: Určitě nesmí chybět šlágr Jede jede mašinka. (smích) Ale nedávno jsme natočili desku, která se jmenuje Baby pop. Je to ryze naše autorská záležitost, prostě samé nové písničky.
Jak a kde jste přišli ke třetímu členovi?
Kyklop: Je to naprosto jednoduché. Přemka, který má v Maxících přezdívku Bass, znám odmalička, chodil o dvě třídy výš než já, byl ve třídě s mým bratrem Kamilem Emanuelem Gottem. Kdysi dávno jsme založili kapelu a hráli jsme po různých zábavách a dětských akcích. Přemek původně tahal harmoniku, tzv. fňuknu, ale pak se vrhnul na baskytaru a ta mu šla dobře. Pak si ale na pár let »odskočil« k rodinným záležitostem a opravě aut, tudíž se nezapojil do Maxim Turbulenc.
Pancha: Asi tři roky před tím, než vznikla kapela Maxim Turbulenc, jsme v této sestavě hráli v jiné skupině, která se jmenovala Motif.
Kyklop: Známe se tedy velice dobře a jsme kamarádi. Hlavně jsme se rozhodli, že Maxíci nebudou vystupovat na čistý halfplayback tak, jako to dneska dělají Maxim Turbulenc, ale naopak ještě živě dohráváme do hudebního základu. Přemek alias Bass hraje na basu, Pancha na klávesy a já živě zpívám. Zbytek nám jede z počítače. Posluchači se tedy mohou těšit na autentický zážitek, tedy na živou produkci i s chybami, které děláme. A o tom to dneska je.
Jak ses tvářil na to, když tě Kyklop vyzval, abys působil ve skupině Maxíci?
Bass: Byl jsem nadšený. Kyklop je výborný kamarád, známe se dlouho. A když se pak přidal i Pancha, říkal jsem si, že je skvělé, že bude stará parta zase pohromadě. Máme z toho obrovskou radost. Už jen to, že sedneme do auta a někam jedeme, je parádní zážitek, to se ani nedá popsat.
Byl jsi v minulých letech hudebně činný, anebo jsi měl absolutní pauzu?
Bass: Občas jsem si někde zahrál, také jsem dva roky doprovázel Kamila Emanuela Gotta na plesech a dalších akcích.
Když se na tebe tak koukám, nemáš tak trochu komplexy z toho, že jsi výrazně menší a štíhlejší než Kyklop s Panchou? (smích)
Bass: Jak říká Pancha, oni dva mě ochraňují. Považují mě za svého synka… (smích)
Nesnaží se tě trošku vykrmit?
Bass: My bychom se s Panchou i vykrmili, ale Kyklop, který před pár lety výrazně zhubnul, nás neustále brzdí! (smích) Ale chutná nám skvěle, to je fakt.
Kdo z vás rozhoduje o repertoáru a dalších podstatných záležitostech týkajících se kapely?
Kyklop: Všichni naprosto stejně, protože je to společná práce. Jsme trojlístek ve smyslu »jedno tělo, jedna duše«. Takhle by to v kapelách mělo být. I když si ostatní někoho zvolí za lídra, měli by si uvědomit, že lídr je sice víc vidět, ale ve skutečnosti se jedná o práci, na které mají všichni stejný podíl. Myslím, že jsme si to rozdělili naprosto úžasně. Všichni do toho kecáme stejně. Důležité je i to, že jsme tři. Kdybychom byli čtyři, poměr hlasů by byl vyrovnaný. Máme to jako v parlamentu – když dva řeknou něco jiného, tak ten třetí se zklidní. Když kluci prohlásí, že je něco nesmysl, někdy mě to štve, ale musím jim dát za pravdu. Po časem se ukáže, že ty dvě hlavy měly prostě lepší odhad než já.
Nedávno jste pokřtili videoklip, v němž s vámi zpívá a dovádí zpěvák Daniel Nekonečný. Čí to byl nápad?
Kyklop: Myslím, že to zosnoval náš manažer Petr Lovětínský. Potkali jsme se všichni na jedné akci, a když Petr viděl, jak je Dan bezvadně »střelenej do makovice« a že je to úžasný a pozitivní člověk, řekl si, že by to bylo výborné spojení a že bychom si mohli navzájem pomoct. Navíc písnička Prázdninové reggae je jako stvořená pro nás i pro něj. Když ji Dan slyšel, velmi rychle se s ní sžil a úžasně nás doplnil… Myslím, že se ani v budoucnu nebudeme bránit spojení s jinými interprety. Už teď uvažujeme o Sabině Křovákové a dalších.
Lidé tě znají i jako rockera. Odbíháš od Maxíků k tvrdší muzice?
Kyklop: Rock jsem momentálně odsunul. Nejsem však ortodoxní rocker, jsem především muzikant. Mám rád dobrou muziku a nezáleží mi na tom, jestli to je rock, pop nebo country. Prošel jsem si všemi hudebními styly a z každého jsem si odnesl to lepší. Rock je buď dobrý, anebo špatný, to platí i o ostatních žánrech. Jsem prostě muzikant bez hranic. Jednou jsem si dovolil natočit rockovou desku, což mě stálo místo v Maxim Turbulenc, ale vůbec toho nelituji. Lidé aspoň vědí, že to s muzikou myslím vážně a že nelpím na jednom směru. Odráží se to i v kapele Maxíci, kde se prolíná více stylů. Máme třeba píseň, která je taneční a zároveň tak trochu rocková. Anebo Prázdninové reggae s Danielem Nekonečným je, jak už napovídá název, laděné do reggae.
Jak se s vámi mohou spojit fanoušci a pořadatelé?
Kyklop: Máme internetové stránky www.skupinamaxici.cz a taky nás najdete na Facebooku. Jsme tam jako kapela a zároveň máme každý svůj osobní profil. Já mám dokonce dva.
Čemu se věnujete ve volném čase?
Kyklop: Dětem a taky pejskovi, se kterým si rád hraju. Je to český krysařík, říkám mu Rocky. Pořídil jsem si ho před necelými třemi lety, když mu už bylo deset let. Nechtěl jsem, aby skončil na »vrakovišti«, tak jsem se ho ujal a velice si spolu rozumíme.
Kolik máš dětí?
Kyklop: Tři, všechno jsou to holky. Jedna mě navštěvuje jednou za čas, když má hlad, anebo potřebuje vidět tátu. (smích) Je to už dospělý člověk, je jí třicet, tak jí občas nadávám, že by mě už konečně mohla udělat dědkem. (smích) Pak mám dvanáctiletá dvojčata, která teď procházejí nádhernou pubertou. Prožívám ji s nimi, jelikož za mnou chodí a ptají se: „Tatínku, líbí se ti tento kluk? Co bys na něj řekl?“ Je to úžasné, dostávám se s nimi zpátky do dětských let.
A jak odpočíváte vy dva?
Pancha: Když mám volno, aktivně relaxuji. Koupil jsem si velkou televizi, tak občas rád mrknu na dobrý film. Mám rád hlavně horory. Taky mě baví vaření. Miluju omáčky. Sice jich moc neumím, ale bratr je kuchař a naučil mě vařit třeba španělské ptáčky. Na toto jídlo nedám dopustit.
Bass: Když zrovna nehrajeme, mám práci na baráku, tam je pořád co dělat. Kluci mi z legrace přezdívají Přemek Podlaha. Občas něco opravím nebo přistavím, sem tam posekám trávník, starám se i o bazén… Dřív jsem hrál pravidelně tenis, teď už to není tak žhavé. Jsem rád, když si večer sednu a koukám na televizi. Pravidelně chodím ven se psem. Mimochodem – zrovna nedávno nám doma rozkousal všechny bačkory. (smích)
Když se dívám na Kyklopa, nemohu si nevšimnout výrazného tetování na rukou…
Kyklop: Chytlo mě to po čtyřicítce, všechny kérky mám laděné do Egypta, který je zahalený tajemnem, mám ho rád. Ty obrázky se mi líbí, rozhodně nevypadají jako z kriminálu, navíc mají význam. Dělal mi je kamarád, který je výborný tatér.
Foto: www.skupinamaxici.cz , Josef Louda
