Čtvrt století od sametové revoluce uteklo jako voda. Jak na ni vzpomíná herečka, zpěvačka a moderátorka Kateřina Brožová, která má každou sobotu večer na TV Barrandov svůj pořad Exkluziv, nebo exceluje v seriálu Stopy života?
Vzpomenete si, co jste dělala 17. listopadu 1989?
V té době jsem byla ve třetím ročníku DAMU. Když to vypuklo, všichni jsme se semkli a táhli za jeden provaz. Rozdělili jsme si úkoly. Já jsem dostala velmi zodpovědný úkol být ve školní vrátnici a zaznamenávat dění na škole. Brala jsem telefony a věděla, co se kde chystá venku, kdo chce přijít a podobně. Měla jsem díky tomu dokonalý přehled o tom, co se děje a připravuje a mohla tak předávat důležité informace. Přespávali jsme ve škole, dělili se o jídlo. Později se to semknutí pomalu rozpadlo a každý šel jiným směrem.
Jak na vás revoluční dění působilo?
Vnímám tu dobu jako velmi vypjatou. Byla jsem také zvonit klíči, i když ne v první řadě v tu nejdůležitější chvíli, přála si svobodu, ale s některými studentskými projevy jsem se neztotožnila. Nelíbilo se mi, když někteří studenti chtěli rozhodovat o tom, kdo je má nebo nemá učit. Byla jsem přesvědčená o tom, že studenti by měli mít možnost projevit názor, ale ne rozhodovat.
Je něco, co byste z předrevolučních let chtěla vrátit? Míváte nostalgické vzpomínky?
Nostalgie se ve mně ozývá při sledování českých filmů ze sedmdesátých a osmdesátých let. Byla to doba mého dospívání a v tomto směru to pro mě bylo jistě velmi hezké období. Ony i ty fronty na zboží měly něco do sebe. Ne že bych je chtěla vrátit, to určitě ne, ale dnes nás ta spotřeba tak požírá, nevážíme si věcí, které máme, tolik, jako tehdy, kdy jsme proto, abychom je získali, museli vynaložit námahu.
Foto: TV Barrandov
