Česká televize dnes veřejnosti představila seriál Sanitka 2, který uvede do vysílání od září jako jeden ze stěžejních pořadů podzimního programového schématu České televize. Seriál volně navazuje na legendární sérii z osmdesátých let. Nová řada se divákům představí ve třinácti dílech jako volně navazující a samostatný příběh. V Sanitce 2, kterou režíruje Filip Renč, se objeví postavy z původní řady seriálu i řada postav nových. Chybět nebude ani doktor Jandera v podání Jaromíra Hanzlíka, se který jsme si popovídali.
Sanitka byla velmi úspěšný seriál, který dělal tým režiséra Jiřího Adamce. My jsme tehdy byli, protože jsme s Jirkou stejný ročník, oba pětatřicetiletí kluci. Předpokládalo se, že pokračování bude dělat opět Adamcův tým, ale ten se změnil na tým Filipa Renče, což pro mě bylo překvapení. Navíc novou Sanitku nepsal Jirka Hubač, ale jeho syn Ivan. A napsal to moc hezky. Jirka Hubač bohužel zemřel, což nás všechny samozřejmě hluboce zasáhlo, protože to byl skvělý člověk a skvělý autor. Ale jsem rád, že jsem se opět setkal se všemi postavami, které byly v první Sanitce a pochopitelně přibyly postavy nové, se kterými bylo to setkání stejně příjemné jako s těmi původními.
Jak jste při čtení scénáře vnímal postavu doktora Jandery. Dosáhla pro vás nějakých nečekaných změn, když ji místo Jiřího Hubače uchopil jeho syn Ivan?
Ten vývoj postavy během těch dvaceti devíti let od natáčení první Sanitky někam dospěl. Není to kontinuální, seriál začíná dneškem. Je zajímavé a nechci to divákům prozrazovat, kam se všechny ty postavy pohnuly, kde jsou teď, a co se vlastně za ta léta mezi nimi stalo. Je hezké, že některé hodnoty v životě zůstávají. Například tam pořád podstatně figuruje postava Elišky, kterou hrála a hraje i teď Zlata Adamovská.
Vy jste v jednom rozhovoru řekl, že dnešní seriály degenerují herecké řemeslo a vzpomínal jste přitom na scénáře napsané Jaroslavem Dietlem.
Já jsem řekl, že herecké řemeslo degradují nekonečné seriály. To znamená, že herec přijde, vstoupí do nějakého prostoru a nic netuší, protože to píše několik scenáristů a režíruje několik režisérů. Nemá to stejný rukopis, herec o té postavě neví, kam bude směřovat, jestli se například z dělostřeleckého důstojníka nestane babička, nebo jestli to nakonec není vrah. Nikdo to neví, ani sami scenáristé, a to je pro mě nepřijatelné takovouto věc dělat. Já se na ty nekonečné příběhy nedívám, já je nechápu. Vždycky jsem raději, když dostanu materiál, o kterém vím, jaká ta postava je, kam směřuje a jak myslí. A to jsou většinou právě seriály, které vyrábí Česká televize, a které píšou renomovaní a skvělí autoři.
Zmínil jste Jaroslava Dietla, to byl prostě král mezi seriálovými autory.
Jeho práce, které udělal spousty a bohužel ji někteří dneska považují za kontroverzní – a já tam ty kontroverze nevidím, protože jsme žili v nějaké době, kterou on popisoval – jsou výsostným způsobem báječně zpracované. Jak při vyprávění příběhu, tak při stavění postav či situací. Nabídnul hercům skvělé příležitosti a režisérům výbornou materii. Stejně tak Jirka Hubač. Vezměte si nejenom Sanitku, dělal spoustu dalších věcí a také to byl skvělý vypravěč. Za nejzdařilejší a nejkvalitnější seriál ovšem nepovažuji žádnou z velkých ság, ale sérii, kterou napsal Olda Daněk a Jan Otčenášek, Byl jednou jeden dům.
Kromě Sanitky 2 jste pro Českou televizi natočil i seriál Cirkus Bukowsky. Co vás přimělo k tomu, že jste se do seriálového koloběhu vrátil?
Když mi byl nabídnut scénář Cirkusu Bukowsky, tak jsem ho přečetl jedním dechem. Velmi mne to překvapilo a začal jsem hned zjišťovat, kdo je autor. Druhým překvapením bylo, když jsem zjistil, že autorem je jistý Jan Pachl, který nikdy tak velkou práci nedělal. Třetím překvapením bylo, že bude seriál zároveň i sám režírovat. A čtvrtým překvapením bylo, jak dokonale své řemeslo zvládl. Během natáčení dokázal vytvořit příjemnou tvůrčí atmosféru. Po této zkušenosti se těším na další společné práce tandemu Jan Pachl a Josef Viewegh. A možná jsem já sám překvapil ostatní, že jsem po té roli doslova skočil. Ale ve výsledku jsem roli přijal hlavně díky tomu, že mi byla nabídnuta záporná postava, kterou jsem v kariéře zatím nehrál.
Jak se vám role doktora Jandery promítla do osobního života? Petr Kostka například přiznal, že mu lidé na ulici říkali: „Taky bych emigroval, dobře jste, doktore, udělal.“
Některé postavy, které jsem zahrál, se divákům vryly do paměti a zůstaly v nich. Jedna z nich je doktor Jandera. Mám krásnou vzpomínku. Byl jsem před lety, snad v devadesátých letech, už poněkolikáté v Maďarsku, pozvali mě tam na vysílání posledního dílu a dělali tam se mnou rozhovory pro televizi, protože Sanitka byla v Maďarsku hodně populární. Šel jsem po Budapešti a lidé na mě volali: „Jandera bácsi“ (strýc). Krásné bylo, když jsem tam měl několik besed a jedna beseda probíhala v kinosále, který byl narvaný lidmi. Mluvilo se pochopitelně o Sanitce a tam jsem zjistil, že to celé organizoval „Klub přátel Pepina – Pepin bácsi“. Menzelovy filmy obecně jsou totiž v Maďarsku velmi populární, a tak kromě postavy Jandery tam mají lidé rádi i Pepina z Postřižin.
Vaší novou seriálovou manželkou ze Sanitky 2 je Dagmar Havlová. Hrálo pro vás její obsazení zásadní roli, stejně tak jako obsazení tváří z původní Sanitky, při rozhodování, zda se projektu zúčastníte nebo ne?
Víte, já se vždycky řídím prvotně kvalitou scénáře, to je pro mě nejpodstatnější. Jestli ten scénář a konkrétní postava má nějaké kvality, to jsou věci, které mě zajímají. Rozhodnutí přijmout roli pro mne bylo snadné, protože scénář Sanitky 2 byl opravdu dobrý a zároveň jsem věděl, jaké herecké kvality mají kolegové, kteří v nové Sanitce budou hrát. Jak ti původní, tak ti, kteří teprve přijdou. Setkat se při natáčení s kvalitními kolegy je vždycky potěšením.
Během kariéry jste hrál nespočet rolí. Která pro vás byla ta stěžejní?
Na takovou roli já pořád čekám.
Foto: Česká televize
