Vydavatelství Supraphon na 17. května připravilo reedici jednoho z nejlepších alb Václava Neckáře Tomu, kdo nás má rád v roku 1975 a to včetně šesti bonusů, tak jak ho v roce 2001 připravil Karel Knechtl.
V bookletu alba Václav Neckář (v roce 2001) album sám komentuje: „Tomu, kdo nás má rád je prvním studiovým albem se skupinou Bacily. Autory jsem hledal ve svém nejbližším okolí. U zrodu projektu, tak jako u těch pozdějších, byl Zdeněk Rytíř. Ota Petřina napsal většinu skladeb a celou LP desku i aranžoval. Asi nejosobitější bylo Otovo aranžmá pro píseň Petra Hapky Tak co dál. Na rozdíl od Petra si nemyslím, že by jeho rukopis Ota až tak znásilnil, naopak, ještě po letech mě při té expresivitě mrazí. Aranže písní Mořská panna i Nejosamělejší z nejosamělejších byly také, tuším, autorským představám mého bratra Honzy poněkud vzdálené. Nicméně se domnívám, že aranžérsky drží celá deska pohromadě, včetně Burianovy písně Každý den je autobus a jediné zahraniční Turn Around z repertoáru slavného černošského zpěváka a herce Harryho Belafonta.
Texty jedné z mých nejmilejších desek napsal Zdeněk bezvadně – Život (který »stvořil«, včetně hudby, ve svých patnácti letech!). Jedenkrát a Dítě snů zpívám dodnes téměř na každém koncertě. Kdo je kdo se stala ústřední písní stejnojmenného televizního filmu režiséra Antonína Moskalyka. Zdeněk otextoval skoro celou desku. Jen Každý den je autobus je od kamaráda Ondry Suchého, Pojď si s námi hrát textoval další kamarád Petr Formánek (o němž budu psát později) a titulní skladbu si nakonec Ota Petřina napsal celou sám – Tomu, kdo nás má rád zpívám dodnes…
Pro pořádek je nutné připomenout, že nepominutelnou zásluhu na vzniku celého mého prvního studiového alba s Bacily má můj dlouholetý manažer Hanuš Bunzel stejně jako tehdejší producent a dramaturg Supraphonu Michael Prostějovský (oba hledejte na fotokolážích Pavla Jasanského).
A ještě pár poznámek k bonusům tohoto alba. Originální verzi písně Kdo vchází do tvých snů /má lásko/ napsal a natočil britský zpěvák Peter Sarstedt v roce 1968. Od února 1969 vedla světové hitparády a moc se mi líbila. Čekal jsem čtyři roky, než mi na ni Zdeněk napsal text – můj asi nejoblíbenější. Ostatně vím, že obzvlášť refrén ve Zdendově českém přebásnění si zpívá už několik generací študáků na kolejích. (A zatímco Peter Sarstedt zpíval píseň »pouze« anglicky, Vašek ji během let proslavil v češtině, němčině, ruštině – pozn. editora Karla Knechtla).
Žonglér byl, myslím, původně určen také pro LP Tomu, kdo nás má rád. Na koncertech se líbil, jen to žonglování mi moc nešlo….
Blížící se premiéra nového koncertního programu kapely donutila Otíka, aby si snad teprve podruhé v životě (po písni Tomu, kdo nás má rád) napsal sám text ke Kosmickým dětem.
Velmi úderné – já – ty – ty –a – já – pak skandovalo publikum v každém amfiteátru, kde jsme v té době s Bacily hráli.
Cesta za snem byla vstupní a Křižovatky finálovou písní koncertního programu Bacilů v roce 1974. Zkoušeli jsme v kempu v Zadní Třebáni a texty na tyhle dvě, později mé vyhlášené »pecky«, chyběly. Ota přivedl Láďu Kantora a během dvou dnů byly texty na světě. Mám dojem, že to byly jedny z prvních textů na etiketě Supraphon, tehdejší vůdčí osobnosti C&K Vocalu a především Křižovatky tehdy »bouraly« sály.
Ota mě vždy zásoboval expresivními písněmi a Péťa Formánek, který dostal šanci otextovat sugestivní Náruč krás, je můj kamarád z Plzně. V roce 1964 byl členem plzeňského divadla Alfa a doprovázel mě na piano, když jsem do Alfy dělal konkurs. Hrál na klavír i v Golden Kids. A byl naším prvním klávesistou v Bacilech. Kromě muzicírování je to bezvadnej, sečtělej člověk; člověk malého vzrůstu s velkým srdcem, člověk renesančního typu. Není divu, že po rozchodu s kapelou v roce 1974 a po podpisu Charty 77 se dopracoval až k místu hrobníka. Jeho Náruč krás ovšem zněla na našich koncertech i v letech osmdesátých a německá verze (s názvem Geben, eben nahraná mnou a Bacily pro firmu Amiga) slavila obrovské úspěchy v tehdejší NDR i na jevišti Friedrichstadtpalastu v Berlíně. Já mám ale od Péti nejradši text k písni Pojď si s námi hrát, v němž se odráží jeho poetická duše…
Doufám, že trocha poezie na vás dýchne ze všech skladeb tohoto alba…“
Václav Neckář
Ukázka z dobové recenze z časopisu Melodie od Františka Horáčka:
…mnohokrát jsem na různých místech tohoto alba kroutil hlavou: třeba nad tím, jak Petřina dokáže šikovně využít zprofanované, téměř »vinárenské« smyčce, nad tím jak dětský chór nepěje obvyklým stylem akademicky artikulujícího dětského sboru, ale kupodivu přirozeně jako hejno opravdických dětí (Pojď si s námi hrát), nad originálním obalem Pavla Jasanského a dál a dál. Je to zkrátka album, které mi udělalo velikou radost a přesvědčilo mne, že kvalitní a původní česká písnička nevymřela…
Tomu, kdo nás má rád:
Život:
Křižovatky:
Foto: Supraphon / Pavel Jasanský
