Malíř Karol Molnár, zabydlený po válce na pražském Smíchově, nesklízel pohledem z okna bytu žádnou vůni a nenasával vůbec slunce. Tříšť paprsků pronikající do okna činžovního domu kde žil, byla i v létě chudá a krátká.
Pokud tesknil po francouzském venkovu, vinicích a sadech, po pařížských nábřežích a parcích, kavárnách a šantánech, přehrával si na klavíru v šeru svého pokoje šansony (později si pouštěl z gramofonu Edith Piaf i muziku vážnou) a poté se napřímil k štaflím a maloval jako znovuzrozený s oporou ve vzpomínkách. Francie mu obkroužila (uloupila) srdce už při jeho příjezdu do Paříže v roce 1938, kdy hltal její zvuky a opájel se její barevností. Dýchal pro ni až do sklonku svého žití, neboť tahle země rozprostřela v něm křídla talentu k letu do výšin abstraktního umění. K nebi ale nepřilnul, bránila mu přirozená skromnost a do duše vrytá bolest, když válečné nebe několik let nad Velkou Británií chrlilo jen smrt a utrpení.
Molnár, nositel osvědčení válečný veterán, byl jak zaschlá šlépěj na staré paletě, než ho oživil zájem sběratelů umění a obchodní instinkt galeristů, všímavost novinářů a pozornost kurátorů. Nyní je až do konce prázdnin vystavován v Obrazárně Špejchar Želeč a od 4. září 2017 v Topičově salonu v Praze. „Jeho příběh převyprávěla kniha Malíř tří zemí, která se od poloviny července ocitne v malém množství na pultech knihkupectví u nás i na Slovensku,“ uvedl Pavel Šmidrkal.
Kdo byl Karol Molnár?
Malíř Karol Molnár (1903, Brezová pod Bradlom – 1981, Praha) se nejprve vyučil zámečníkem, deset let pracoval v továrně a teprve poté byl ve svých 29 letech přijat na AVU v Praze. V letech 1938–1939 pokračoval ve studiu v ateliéru prof.Františka Kupky v Paříži, kde mezi oběma muži vzniklo pouto, doložené korespondencí, vedenou v hluboce přátelském duchu. V době válečné 1940–1943 byl Molnár zařazen jako voják u Čs.samostatné obrněné brigády ve Velké Británii.
Jeho malířské dílo je zjevně rozsáhlé, vine se od zátiší, aktů a portrétů přes motivy z francouzského venkova, baletní školy, kaváren, promenád, cirkusových manéží až k válečným výjevům z bojující Anglie. Vrcholem jeho tvorby jsou abstraktní kompozice na hudební téma, jejichž zrod je zakotven do období let 1938–1939. Následovaly kompozice motivované hřmotem bombardování na území ostrovního království.
V bývalém Československu po válce jako voják ze západní fronty vystavoval jen řídce, odstavený do role restaurátora ve vojenském muzeu. Teprve po roce 1989 se jeho práce začaly nahodile objevovat na českém trhu s uměním a nabývat zvolna v ceně, která se dnes u mnohých děl pohybuje v desítkách tisíc korun a přesahuje hranici padesáti tisíc.
O Molnárův vzestup se zasloužila především aukční síň 1. Art Consulting Brno-Praha, kde se opakovaně dražily jeho práce a několik výstav mu připravilo také Ministerstvo obrany ČR díky plukovníku Pavlu Vobůrkovi, vojákovi s citem pro krásu výtvarného umění. Molnár byl navíc nositelem osvědčení válečný veterán.
Po řadě vydaných výstavních katalogů přichází na scénu obsáhlejší publikace pod názvem Karol Molnár- Malíř tří zemí (na jejímž vzniku se podílel autorský kolektiv), která byla pokřtěna ve čtvrtek dne 22. června 2017 ve Slovenském domě v Praze. Návazně se uskuteční dvě výstavy, od 26. června 2017 v Obrazárně Špejchar Želeč (bude vrcholem oslav pátého výročí největší soukromé galerie v Jihočeském kraji) a od 4. září 2017 v Topičově salonu na Národní třídě v Praze, kde Molnárovo dílo prožilo svůj vzestup.
Náčelník generálního štábu AČR, armádní generál Josef Bečvář rozhodl vyslat na otevření Molnárovy výstavy do Želče špičkové hudební těleso, kvintet Ústřední hudby Armády ČR. V Praze na křtu knihy zazpívá jedna z velkých nadějí české operní scény, teprve šestnáctiletá Anna Pokorná. Molnár byl s hudbou úzce spjat, ovládal hru na klavír a housle.
Nad výstavami převzali záštitu prezidenti Andrej Kiska a Miloš Zeman, nejvyšší velitelé ozbrojených sil Slovenské a České republiky. Tyto pozdní pocty jsou výrazem zralého uznání a zaslouženého obdivu k dílu autora, který se dobrovolně přihlásil do čs. zahraniční armády, přestože měl oslabené zdraví a tím sníženou schopnost plnit nároky vojenské služby . Svým odhodláním však prokázal obdivuhodné vlastenectví.
Výstavy jeho prací ve Velké Británii zhledl Jan Masaryk i Hana Benešová, kteří už tehdy mu vyjádřili pochvalu.
Po dobu válečného konfliktu Molnár zaznamenával na svých obrazech dny, týdny a měsíce života v bombardovaném ostrovním království a stal se tak významným výtvarným kronikářem nejhrůznější doby v celých dějinách lidstva.
Foto: Obrazárna Špejchar Želeč / A. Havroš
