Legendární atlet Imrich Bugár, herečka Eva Josefíková a lékařka Jarmila Klímová se představí v Show Jana Krause. Premiéru dalšího dílu čtvrté série Show Jana Krause uvidíte v pátek 31. ledna ve 22.15 hodin na Primě.
Imrich Bugár – legendární atlet, olympionik, mistr světa v hodu diskem, který se stal nedávno jedním z největších překvapení taneční soutěže StarDance, v níž skončil těsně před branami finálového kola.
Eva Josefíková – herečka, která momentálně září v novém filmu Tomáše Vorla Vejška, je označována za naději českého filmu. Ve Vejšce hraje po boku svého životního partnera – herce Jiřího Mádla. Nedávno natočila s Jiřím Menzelem Donšajny a v blízké době bude mít premiéru další film, v němž se rovněž Eva objeví – Fair Play režisérky Andrey Sedláčkové.
Jarmila Klímová – psychosomatická lékařka, která mj. zastává názor, že co si v hlavě vykonstruujeme, to se nejspíš i stane. To negativní, i to pozitivní. Tvrdí, že svět je jen takový, jaký si jej kdo vytvoří. Nebo že člověk myslící negativně přitahuje špatné zážitky, přičemž myslet opačně, tedy pozitivně, je mnohem těžší. Proto je podle doktorky Klímové pro mnohé lidi snazší být nemocný a nešťastný. Takové stavy, kdy je člověk nešťastný, může snadno na někoho svést. Třeba frází: Mám to přece v genech, zdědila jsem to. Ale podle doktorky Klímové si za to, jestli poneseme např. nějakou generační záležitost, můžeme jen sami. „Naše psychická a buněčná paměť má schopnost se během života několikrát vyměnit,“ říká k tomu MUDr. Klímová. Vystudovaná psychiatrička, vedoucí lékařka Konzultačního a terapeutického institutu Praha patří spolu s MUDr. Hnízdilem k zastáncům a především k ověřeným průvodcům psychosomatické medicíny, která se na nemoc dívá nejen z hlediska fyzické, ale i psychické stránky. Typickým pacientem vhodným pro psychosomatický přístup je prý člověk, který má opakující se tělesné problémy (bolesti hlavy, zad, svírání žaludku, nevolnost atd.), ale vyšetření nepřišla na žádný problém. Zmiňované potíže jsou podle doktorky Klímové »jen« ztělesněním složité a hlavně neřešené životní situace. Pacient si neví rady, a tak problém za něj tělo začne řešit samo – nemocí. „Tělo je vlastně jakési projekční plátno, displej, na který se promítá náš mentální princip,“ říká doktorka. „Člověk si nemá libovat třeba v tom, že o sobě tvrdí, jaký je chudák a že má smůlu. Ta role oběti, do které se stylizuje, mu ale prostě vyhovuje, přináší vedlejší výhody, a tak ji ochotně hraje dále,“ vysvětluje Klímová.
Foto: TV Prima
