Přicházejí prázdniny a pod šéfovým vedením se během sledování pořadu z diváků stali mistři grilu. Nakonec ještě pár specialit z moře a pár bizarních kuřecích receptů, aby hosté měli něco ze života. Naučili jsme se grilovat maso hovězí, vepřové, od kosti, ryby, nyní přijde řada hlavně na mořské plody a další suroviny, které nebudou úplně levné, o to důležitější je bezchybné provedení.
Zdeněk Pohlreich začne focacciou plněnou několika kvalitními italskými sýry a pokapanou lanýžovým olejem. Pokračuje kalamáry na grilu, marinovanými krevetami, po nichž se jen zapráší, zcela dostupné a přitom zábavné a výborné je »kuře na pivní plechovce« nebo »kuře pod cihlou«. Poslední šéfova rada zní: „Grilujte chytře, s nápadem a ničeho se nebojte!“ Pošesté a naposled s Šéfem na grilu v pondělí 27. června ve 21.20 hodin na Primě!
Kalamáry na grilu nejsou nedostupné, ale musejí se před grilováním dobře očistit. Šéf předvede jak na to, musejí se vyndat kost a vnitřnosti, odříznout hlavička. S přípravou bychom neměli po nákupu váhat, protože mořské plody podléhají zkáze bohužel ještě rychleji než ryby. Kalamáry se dělají rychle, jakmile se zkroutí, jsou hotové. Patří k nim česnek, citron a zelená petržel.
Marinované krevety začnou také nezbytnou očistou, pozor si dáme hlavně na střívko, které musíme celé vytáhnout. Kupujeme krevety šedé, ty růžové jsou už předvařené. Marinujeme je v sezamovém oleji a opraženém sezamu, který tím získá na chuti, rozetřeném česneku, pokrájeném pórku, koření pěti vůní a sladké chilli omáčce. Voní to až z obrazovky; že je kreveta hotová, poznáme podle toho, že pouští šťávu. Lépe je udělat mořské plody méně nežli více, musejí být ale čerstvé. Marinádu přecedíme a necháme zredukovat na omáčku, již podáváme ke krevetám s množstvím nahrubo posekané zelené petržele a citronem. „Kdyby takhle vypadal Vetřelec, tak chci být Sigourney Weaverová,“ pochválí si dílo šéf.
Kuře na pivní plechovce hodně osolíme a necháme několik hodin v chladu rozležet v marinádě z kmínu, koriandru, chilli a sladké papriky. Pivo otevřeme a kuře narazíme na plechovku. Asi hodinu a půl je tak udíme pod pokličkou na ovocné štěpce, pivo se mezitím úplně vypaří a zevnitř samo jakoby podlévá maso. Festival kuriozit pokračuje starověkým etruským receptem.
Kuře pod cihlou si musíme částečně vykostit, rozevřít, zploštit a okořenit. Cihlu zabalíme do alobalu a maso jí zatížíme, co chvíli obracíme. Cihla se rozehřeje a maso se peče půl až tři čtvrtě hodiny z obou stran. Mezitím Zdeněk Pohlreich připraví přílohu, italský salát panzanella z bazalky, nakrájených rajčat, okurky, oleje, cibule a osmažených krutonů bílého chleba. A co ugriluje na samý závěr? První pochoutku bretaňských rybářů, když se vrátili s úlovkem na břeh. Slávky na jehličí se pro jistotu konzumovaly jako první. S trochou másla jíme jen ty mušle, co se otevřou. „Chci být bretaňským rybářem,“ svěřuje se mlsně šéf, který si s Halinou Pawlowskou povídá naposledy o úrovni jídla doma a v cizině a srovnává strávníky a kuchaře tuzemské se zahraničními. A ani v šestém díle si šéf nebere servítky. Proč v Čechách kvete gastrokutilství a nikoliv gastroturistika? Podle Zdeňka Pohlreicha možná i proto, že se u nás nemůže pít za volantem. Šéf by byl pro, aby se s malým množstvím alkoholu mohlo řídit. A natvrdo také odpoví na otázku, co si občas myslí o Češích.
Z rozhovorů
„Se jménem Pohlreich jsem měl vždycky problémy, takže mě teď překvapuje, že teď všichni vědí, jak se jmenuju. To mě baví.“
„Pohlreich je polo bohatý. Já pracuju na tý druhý půlce.“
„Dvojku s chování jsem měl od šestý třídy až do konce školní docházky. Čtyři roky jsem ji uhájil.“
„Jít na kuchaře byla z nouze ctnost. Začalo mě to bavit až potom.“
„Chuť je talentová věc. Ale na tom talentu se musí pracovat. Existuje chuťová paměť, tak bych to asi popsal. Abys uměl dobře vařit, musíš umět dobře jíst.“
„Po škole bych si měl sbalit pět švestek a jít na zkušenou. Jenže tehdy to nebylo možný, takže jsem si nesbalil žádný švestky a šel na vojnu.“
„Na vojně se kuchařům říkalo chemici.“
„Proč jsou jídla v nemocnicích hnusný, to je pro mě záhada hlavolamu. Lidi, který si jdou do nemocnice lehnout a uvědomí si u vrátnice, že budou jíst nemocniční stravu, musej bejt nemocný už jen z toho.“
„Možná, že je nemocniční jídlo zdravotně nezávadný z hlediska chemickýho, ale jinak si myslim, že mentální zdraví to narušuje úplně zásadním způsobem.“
„Že to máš rád, neznamená, že to děláš dobře. To je asi, jako když já hraju tenis.“
„Euforie z návratu do Čech pominula velmi rychle. Začal každodenní život.“
„Dostal jsem nabídku dělat šéfkuchaře v Alcronu. To jsem si říkal, že by se mámě líbilo.“
„U restaurace je vždycky nejdůležitější věc koncept. Musíš vědět, co chceš dělat.“
„Rohovej vchod v hospodě. To já miluju.“
„Já jsem taková neklidná povaha. To mě přivedlo k další hospodě, která má rohovej vchod.“
„U nás neutrácíte za dvacet dřevěnejch číšníků, který tam stojej v pozoru a v bůhví v čem. Drtivá většina peněz skončí na talíři nebo v tý flašce. A tak si myslim, že ta restaurace má bejt.“
„Televize byla úplná náhoda. Já jsem vždycky v televizi chtěl něco dělat. Já jsem vždycky myslel, že bych to mohl umět nebo, že by mě to mohlo jít.“
„To, že má Ano, šéfe! takovou popularitu, je pro mě trochu nepochopitelná věc.“
„Samozřejmě jídlo v restauracích je něco, co se každýho z nás dotýká, a všichni tušíme, že to není ideální. Navíc maj lidi rádi, když někdo někomu někde nadává a oni se na to můžou jenom dívat a nejsou toho součástí.“
„Když mi to prostě vadí, tak nadávám.“
„Ten náš restaurační pacient bude chtít ještě hodně péče.“ – o stavu gastronomie
„V Čechách se daleko víc než normální gastronomie praktikuje gastrokutilství.“
„Půl promile za volantem je evropskej standard, proč by to u nás nemohlo bejt. Jako, že lidi by to zneužívali? Stejně jezdí hromada lidí nalitejch a je jim to jedno, jaká je hranice.“
„Tady lidi sednou do super drahýho auta a jedou do fast foodu.“
„Někdy ráno vstanu, podívám se do zrcadla a povídám si, už se ti to taky krátí.“
Závěr rozhovorů
Halina Pawlowská (zvonil jí mobil): „Zvou mě na večeři.“
Zdeněk Pohlreich: „Mám ti udělat rezervaci? Doufám, že máme ještě místo.“
Foto: TV Prima
