topvip.cz

Dnes zavítáme do velkého bytu o 138 metrech čtverečních – jenže se sem přestěhovala ještě větší, třígenerační rodina! Nemovitost je ale stará a vybavení po původní majitelce. Pomohou jim designéři dát vše do pořádku a ještě uspokojit potřeby tří generací? Premiéru dalšího dílu nové série Jak se staví sen uvidíte v sobotu 6. června v 17.35 hodin na Primě.
Pan Tocháček je upovídaný a veselý taxikář. Do bytu se přestěhovali před třemi lety z pavlačového bytu 1+1, kde žila celá jejich čtyřčlenná rodina, včetně maminky pana Tocháčka, trpící Alzheimerovou chorobou v pokročilém stadiu. Současný byt je sice prostorný, ale zařízení je po bývalé majitelce – starší paní – a styl tomu odpovídá. Bydlí tady oba rodiče, jedna z dcer s přítelem a maminka paní Tocháčkové. Paní Tocháčková je vyučená cukrářka, a tak výborně a velice ráda peče a také vaří. Pan Tocháček říká, že jí za ta léta hodně dluží. O pořádné kuchyni sní paní Tocháčková v podstatě už od roku 1984, kdy spolu začali bydlet. A tak by jí to prostřednictvím pořadu rád splnil. Jeden pokoj obývají „mladí“, v dalším pokoji je babička, v malém pokoji, který dříve sloužil jako pokoj pro služku, mají Tocháčkovi ložnici. Místnost, ve které trávila svoje poslední chvíle nemocná maminka pana Tocháčka, slouží jako technická místnost a bydlí zde králík.
Centrální místností je obývák, který je spojen s kuchyní. Obývák si Tocháčkovi zařídili podle svých představ, na kuchyni jim peníze nezbývají. Ta je slovy paní Tocháčkové stará, hnusná a nefunkční. Dalším velkým minusem prostoru kuchyně je nedostatek světla. Paní Tocháčková by si přála moderní kuchyň s plynovým sporákem (s 5 hořáky), digestoří a obrovskou lednicí, nejlépe americkou. Co je pro ni velmi důležité, je umístění trouby – nechce se k ní ohýbat, ale mít ji pěkně nahoře. Pokud by se proměna dotkla i obýváku, ráda by řešila také sedačku, která je nepraktická – a to jednak co se týče barvy, ale i materiálu. Nutně potřebují zachovat také úložné prostory. Ve skříních v obýváku mají spoustu věcí, včetně oblečení. Pan Tocháček trvá na ponechání pracovního koutku, kde má svůj počítač.

Příběh Tocháčkových je o soužití několika generací v jednom bytě. Rodině vládne svérázný Honza – otec rodiny. Navenek je to chlapák, který tahá fórky z rukávu. V nitru je to ale citlivý chlap, pro kterého je jeho rodina tím nejdůležitějším. Se svojí ženou je již přes třicet let. Datum seznámení si nechal dokonce vytetovat. Vlastně všechna jeho tetování jsou spojena s rodinou – manželka Romana je ztvárněná jako vikinská královna, D má připomínat dceru Dominiku. Svoji ženu miluje a váží si jí, protože prý není lehké s ním vydržet. A ona to dokázala, a navíc se léta starala o jeho těžce nemocnou maminku. Proměna je vlastně Honzovým poděkováním Romaně za všechno, co pro něj a pro rodinu udělala. Proměnu této rodince budete určitě přát.

A jak se na proměnu dívají designéři Kamila Douděrová a František Kobližka?
František: „Proměna to byla odvážná, plná kontrastů, průniků stylů, rozmanitá, ale přitom kompaktní a homogenní. Chtěli jsme uplatnit tezi, že v jednoduchosti je síla a krása. Někdy to bylo obtížné, zejména v průniku moderního do klasického (historického). Co jsem věděl hned, byl fakt, že zachováme původní vlysovou dubovou podlahu. Začali jsme tedy příslovečně od podlahy. Chtěli jsme kompletně proměnit kuchyň v moderní, jednoduchou a čistou oázu k vaření, a tím vlastně splnit přání paní Romany. Další výzvou bylo vnést do klasického stylu bytu starého 80 let moderní prvky, ukázat industriálního genia loci původního Smíchova. Využili jsme potenciálu cihelné stěny, z níž jsme přemístili TV a nechali promluvit původní cihelné zdivo.

Proměna je moderní vmyk, svěží hmat do klasického starého městského domu s bytem s vysokými stropy, velkými okny a určitou vrozenou těžkopádností, ustrnutím. Dílem jsme se na tuto linii napojili, nechali jsme původní klidnou bílou výmalbu (samozřejmě nově vybíleno) a doplnili štukovou výzdobu, tím vznikly kulisy pro premiéru moderního představení v podobě paletového nábytku (paraván kryjící záda dvojici lednic, police na stěnách z palet, botník, věšák, doplňky). Toto má jeden styl, který je od začátku míněn jako harmonický kontrast (dřevo v jiné podobě), který k našemu překvapení nejvíce kvitovala (pohotovostí komentáře) babička! Se vším souvisí i odstraňování a nahrazování, kterého nebylo málo. Prostoru to ale velmi pomohlo, provzdušnil se, vyjasnil. Nejhezčím místem je pro mne stůl, když oknem vpadá do místnosti plné slunce.“

Kamila: „Říkali jsme si, že nezůstaneme jen u kuchyně, protože prostor navazoval volným průchodem do obývacího pokoje. Cestu k proměně jsme hledali asi den, kdy jsme se ujistili v tom, že půjdeme po stopách historie bytu. Zkusili jsme pracovat s dřevěnými paletami v netradičním pojetí, ale opravdový problém a překvapení nastalo při demontáži staré digestoře. Ve zdi zůstala díra s průhledem do volného prostoru a po následném odstranění staré kuchyňské linky jsme zůstali stát před zakrytým pavlačovým oknem namísto nosné zdi. Museli jsme přidat výztuž, aby šla nová kuchyňská linka zavěsit.

Vrátili jsme některé dobové prvky v podobě stropní štukové rozety s křišťálovým lustrem, starožitného stolu, industriálních lampiček. Ponechali jsme původní parketovou podlahu, odkryli jsme jednu stěnu na cihlu. Vedle surové cihly, černého kovu a černobílých fotek jsme použili i surové dřevo v podobě dřevěných palet seskládaných na sebe místo nové zdi mezi kuchyní a obývákem. Vynikl tak jemný křišťálový lustr, záclony či háčkovaná dečka. Dvě polohy v protikladu vytvořily určitý náboj, interiér působí velmi živě.“

Těšte se na další proměnu – pomůže i vám?
A co bude příště? Ono se řekne koupelna – tak málo stačí někomu ke štěstí? Omyl. Málo to rozhodně není. Zvlášť pro člověka s tělesným postižením. A zvlášť v případě, kdy koupelna vypadá jako provizorní špeluňka. Na designéry Martinu s Lukášem čeká velká výzva. Souboj s časem i se sebou. Budou muset obrátit všechno vzhůru nohama, aby splnili sen dvěma lidem, kterým láska pomohla přežít.

Foto: TV Prima