topvip.cz

Ukrajinská jaderná pohroma z roku 1986 je od naší současnosti vzdálená o čtvrt století. Přesto je stále součástí života i našich obyvatel. S ohledem na letošní události v Japonsku se černobylské vzpomínky jeví jako stále živé. Dokázali jsme se poučit, anebo se dopouštíme stále stejných chyb? Dokument Všechny příští Černobyly byl natočen v Centru publicistiky a dokumentu Televizního studia Ostrava. V dramaturgii Martina Červenky a Josefa Albrechta, kamerou Jiřího Berky a v režii Ivo Bystřičana. Uvidíte jej ve čtvrtek 3. listopadu 2011 ve 20.00 hodin na ČT2.

Otázky, které se letos v létě začaly ozývat s obnovenou naléhavostí, vedly tvůrce k natočení dokumentu. Obracejí se při tom na pamětníky, lékaře, volyňské Čechy, pozůstalé po obětech, ale i na dnešní mladé Ukrajince, aby zachytili, jak tito lidé vidí obraz jaderné katastrofy. Zároveň se potkávají s těmi, kteří u nás výbuch v Černobylu vnímali prizmatem socialistické mediální masáže a kteří následně sami na sobě pocítili důsledky ozáření, o němž politická elita tvrdila, že není. Dochází ke srovnání oficiálních verzí jaderných katastrof v Černobylu a ve Fukušimě, které s sebou nese řadu varovných vykřičníků do budoucna.

Je ironií dějin, jestliže v roce pětadvacátého výročí jaderné havárie v Černobylu došlo ke srovnatelné katastrofě v Japonsku. A tak se pochopitelně nově uplatňují úvahy nad zabezpečením elektráren a nad důvěrou k energii z jádra. Bagatelizace příčin a následků masivní radiace je dnes v případě oficiálních institucí v mnoha parametrech podobná přístupu úřadů komunistických států. Tehdejší strach státních představitelů z nevole veřejnosti vůči vládnoucí straně vystřídaly současné obavy politických a průmyslových elit z poklesu veřejné podpory jaderné energetiky.

Dokumentární film se vydává po České republice i Ukrajině a nachází lidi, o jejichž životní situaci úřady, ale i média mlčí. Protože souvislost mezi onemocněním a radioaktivním spadem po havárii nelze prokázat, nemocní a pozůstalí zůstávají ponecháni bez pomoci – ať už se jedná o venkovany, kteří v černobylské oblasti žijí, nebo Čechy z lokalit, nad nimiž šel radioaktivní mrak.

Název Všechny příští Černobyly v sobě obsahuje memento, které nelze zlehčovat. Tvrdit, že událost ve Fukušimě nemá žádné přímé oběti, je vrcholně demagogické, jestliže měření radiace, které jsou vystaveni obyvatelé okolních obcí, prokazuje několikanásobně překročené všechny přípustné limity. Při budování moderních jaderných elektráren (pochopitelně i našeho Temelína) se připravujeme také na možné havárie. Dokážeme ale skutečně odhadnout všechna reálná ohrožení? Budeme s to čelit všem případným důsledkům? Umíme důvěryhodně komunikovat s veřejností?

Foto: Česká televize