…říká o svém otci, legendárním výtvarníkovi, autorovi postavičky Večerníčka, jeho mladší dcera Marina.
Když se podíváme na fotografie vašeho otce, nelze se ubránit dojmu, že Rumcajs je trochu jeho stylizovaným autoportrétem. Má i Večerníček reálný předobraz?
U Rumcajse tomu tak do jisté míry opravdu bylo, ale vždy, když táta odpovídal na podobné dotazy, nezapomněl zmínit, že Rumcajse nakreslil podle literární předlohy Václava Čtvrtka, který loupežníka z lesa Řáholce detailně popsal. S Večerníčkem to bylo trochu jiné. Táta získal od tehdejší Československé televize zakázku na výrobu veselého kluka, který uvede pohádky na dobrou noc. Nemyslím si, že by jej kreslil podle skutečné postavy, i když je možné, že do něj projektoval i něco ze sebe sama. Podobně jako on totiž dokázal vyloudit u dětí úsměv. Dobře jim rozuměl a uměl je nadchnout. Jeden uznávaný francouzský kritik o tátovi prohlásil, že si dokázal zachovat ono dětské fantazijní vnímání světa. Také proto se mu povedlo vytvořit znělku, která děti neustále baví, a je většinou dokonce vůbec jejich prvním setkáním s televizí.
Mluvil někdy Radek Pilař o tom, co jej inspirovalo? Zachovaly se nějaké náčrtky či skici z doby, kdy postavička Večerníčka vznikala?
Určitě ho inspirovalo jeho dětství a hry, které jako kluk hrával. Papírovou čepici, která je s Večerníčkem neodmyslitelně spjata, si sám skládal, stejně jako generace dětí před ním i po něm. To byla zkrátka věc, která nemohla tomuto chlapečkovi chybět. Večerníček vznikal v době, kdy se táta stěhoval do nového ateliéru na Vinohradech, kde probíhala rekonstrukce, do níž se i sám zapojoval. Každý, kdo se někdy stěhoval a do toho renovoval, si umí představit, v jakých podmínkách asi Večerníček vznikal. Zachovaly se tak jen některé filmové fáze a skici. O to cennější původní podklady jsou. Ačkoli byl táta duší bohém, když šlo o práci, byl neskutečně precizní. Máma vyprávěla, že když za ním šla do pracovny, viděla ho, jak smeká papírovou čepici a piluje onu známou úklonu. Dělal to proto, aby si pořádně zažil pohyb, který bylo třeba přenést do jednotlivých fází znělky.
Váš tatínek se od dětských ilustrací dostal až k progresivnímu videoartu v devadesátých letech. Čím myslíte, že by se všestranný Radek Pilař zabýval dnes?
Zbořil by internet, říká můj manžel. A asi má pravdu. Táta byl renesanční člověk a zajímal se o vše nové. Bavilo ho propojovat klasické techniky s těmi nejprogresivnějšími, takže dnešní svět virtuální reality by jej určitě fascinoval. Zajímal ho digitální obraz, možnosti nových médií, slučování a inovace. Určitě by vůči těmto směrům nezůstal chladným. Ostatně na sklonku svého života se jimi v rámci tehdejších možností zabýval. Měl talent tvořit tužkou i štětcem, ale zároveň dar osvojit si technické vymoženosti. Díky svému pohledu na věc navíc dokázal využívat předností techniky leckdy jiným způsobem, než to bylo běžné. Byl nespoutaným živlem, který měl nutkavou potřebu tvořit a objevovat.
Mnohým umělcům se stává, že po čase přestanou mít rádi to, co je nejvíce proslavilo. Nebyl to případ i vašeho tatínka, že tak trochu nechtěl být pořád »tím, kdo namaloval Večerníčka a Rumcajse«? Zvláště s přihlédnutím k jeho umělecké všestrannosti.
Táta tvorbu pro děti miloval, ale je pravda, že se v první řadě cítil jako malíř a umělec a až pak jako ilustrátor. Říkával, že díky úspěchu jeho postaviček je vlastně sám sobě mecenášem… Ale i v jeho tvorbě pro děti najdeme inovativní prvky, tedy seberealizaci. Například jeho překládací knížky z šedesátých let, které má patentované, nebo rozstřihovánky.
Co byste popřála Večerníčkovi k narozeninám?
Aby ta padesátka byla skutečně jen číslo, a i když mu doufám budou na televizní obrazovce přibývat i další léta, aby pořád zůstal dětmi oblíbeným klukem, který si z ničeho nedělá vrásky
Foto: Česká televize
