Problém, o kterém se moc nemluví – vesmírné odpadky kolem naší Země. Co s tím a jak moc je odpad na oběžné dráze nebezpečný? A to nejdůležitější – jídlo. Co vše o něm ještě nevíte, a co byste měli určitě vědět? Od toho je tady Prima Zoom, aby vás zábavnou formou informovala o tom, co je důležité.
To, co vás zajímá na Prima Zoom:
3. 9. 21.50 – Vesmírné srážky
Od 9. 9. 22.05 – Jídlo z pohledu vědy
Vesmírné srážky (opakování čtvrtek 6. 9. v 13.30 h.)
Noční můra z oscarového filmu Gravitace je ve skutečnosti tvrdou realitou: části raket a satelitů na oběžné dráze Země znamenají neustálou hrozbu pro naše nové vesmírné projekty. Co můžeme udělat, abychom zabránili vesmírným srážkám a uklidili si vlastní vesmírný nepořádek? Vesmírné smetí se dávno stalo postrachem všech astronautů. Během posledních 20 let se testovaly další a další rakety. Oběžnou dráhu obsadilo mnoho nových satelitů. A spolu s nimi rovnoměrně kynulo také smetiště okolo naší planety. V roce 2009 se dva funkční satelity srazily a stalo se z nich nové vesmírné haraburdí, které se obrovskou rychlostí rozletělo po celé oběžné dráze. Je to jako začarovaný kruh nekonečné zkázy. Po každé vesmírné srážce vzniká ještě větší nepořádek. Každý, kdo podniká něco ve vesmíru, teď musí nepřetržitě monitorovat mraky odpadu, a v případě nutnosti odklonit satelity jiným směrem. Jenže na mnoho ze starších satelitů se »zapomnělo«, takže se dříve nebo později nevyhnutelně srazí. Veškerá současná snaha minimalizovat vesmírné smetí zatím nestačí.
V ohrožení přitom nejsou jenom satelity, ale je v něm také veškerá aktivita na naší planetě, kterou umožňují nebo podporují. Je nejvyšší čas pořádně si po sobě uklidit! Inženýři z celého světa vyvíjejí čím dál ambicióznější plány a testují je v praxi: v Japonsku vznikají magnetické sítě, v Austrálii dezintegrační lasery, ve Švýcarsku »satelitní sběrače«, v Evropě se pracuje na vesmírných »lovcích« odpadu a v Americe na raketách, které rozloží všechno nepotřebné na pouhé atomy. Hvězdné války nejsou skutečné, ale válka proti vesmírnému smetí právě začala.
Jídlo z pohledu vědy (3 díly, reprízy ve středu od 13.40 h.)
Prozkoumáme stravu, bez které se jednoduše neobjedeme. Sacharidy nám dodávají energii, tuky spojují naše mozkové buňky, proteiny tvoří naše tělo a vitamíny s minerály jsou nezbytné pro naše zdraví. Jak dosáhnout správné rovnováhy? Každé ráno se lidé probouzejí připraveni se najíst. Když vstáváme, máme nízkou hladinu krevního cukru a všichni potřebujeme rychlý přísun energie. Většina z nás zvolí jako první jídlo sacharidy. Na Filipínách ale většina lidí zvolí rýži. Pro Filipínce je jídlo a rýže prakticky stejné slovo. Rýže je na sacharidy bohatá, tělo ji přemění na glukózu, která pak vyživuje naše orgány. V surovém stavu nemá téměř žádnou výživovou hodnotu. Slupka je plná nestravitelného škrobu a musí se rozbít. Dokonce i po úplném zpracování škrob stále odolává trávení. Klíčem ke stravitelnosti je vaření. Proměnit rýži v jídlo je energeticky náročné. K výrobě jednoho šálku je zapotřebí asi 70 kalorií, ale šálek rýže obsahuje přibližně 700 kalorií. Proto se rýže stala v tropických oblastech bohatých na vodu nezbytností. V západním světě jsme si jako zdroj sacharidů zvolili jinou plodinu – pšenici, kterou většinou konzumujeme jako chléb. Na začátku je nezpracovaná pšeničná mouka, v syrové podobě zcela nepoživatelná.
Díky kvasinkám a bakteriím, přidáním vody, se aktivují enzymy v mouce, a to je začátek složitého biochemického procesu. Pak se těsto musí prohníst, a tím se stimulují dvě bílkoviny v mouce, gliadin a glutenin, které pak vytvoří novou pevnou vazbu – lepek. Těsto pak nakyne a po upečení získáme na sacharidy bohatý bochník. Sacharidy jsou stravou pohánějící naši civilizaci. Naše těla fungují jako stroj. Potřebují energii k pohybu, ale také bílkoviny k růstu. Najdeme je v každé buňce. Zhruba 14 % naší stravy musí tvořit bílkoviny. Najdeme je ve vejcích. Způsob přípravy vajec může zásadně ovlivnit to, jak dokážeme využít bílkoviny, které obsahují. Při konzumaci syrových vajec zužitkujeme jen asi polovinu obsahu bílkovin. Při tepelné úpravě se bílkoviny zásadně mění. Ačkoli naše tělo tvoří zhruba čtvrt milionu různých bílkovin, jejich základem je pouhých 20 aminokyselin. Jedenáct jich tělo dokáže vyrobit, zbylé musíme přijímat v jídle, ale najít je v naší stravě není vždy snadné. Všech devět esenciálních aminokyselin obsahují třeba vejce, ryby, maso, ale ve spoustě potravin nejsou. Abychom přežili, musíme pečlivě kombinovat to, co jíme. Kukuřice je bohatá na sacharidy, vitamíny a vlákninu, avšak zásadní je, že postrádá dvě aminokyseliny. V Mexiku však přišli na to, jak jíst kukuřici, a získat všechny potřebné aminokyseliny. Obsahuje je jedlá plíseň sněť kukuřičná, pěstovaná na živých rostlinách. Ve spojení s kukuřicí poskytne tělu vše, co potřebuje. Na trhu má nakažená kukuřice o polovinu vyšší hodnotu než obyčejná. Britové si zase oblíbili fazole na toastu. Indové našli svatý grál ve spojení rýže a čočky a pro Italy jsou typické fazole s těstovinami. Všude na světě jsme nevědomky vymysleli kombinaci potravin, které nám dodají aminokyseliny, které musíme přijímat. Instinktivně se z nás stali odborníci na biochemii. Žádná strava se však neobejde bez tuku. Je její nezbytnou součástí. Je důležité i to, čím se naše potrava živí.
Kupříkladu skotský náhorní skot, pasoucí se ve zdravém prostředí, má v mase velký obsah omega 3 esenciálních mastných kyselin, které naše tělo nedokáže vyrobit. Omega 6 mastné kyseliny také nedovede naše tělo vyrobit. Jsou nezbytné pro činnost našeho mozku. Maso z průmyslového chovu tyto látky postrádá. V naší stravě se vyskytuje 25x více omega 6 mastných kyselin než omega 3, a tak se musíme na omega 3 zaměřit. Je tedy nutné se soustředit na zdroje, jako jsou boby, losos, makrela a hovězí z travnatých pastvin. Musíme také neustále doplňovat vitamíny a minerály, abychom zůstali zdraví. Potravinou, bohatou na minerály, je mléko. V bulharském pohoří Rodopy se lidé dožijí stovky s o 30 % větší pravděpodobností než v USA. Jak to? Za vším hledej jídlo.
9. 9. – Jsme to, co jíme
16. 9. – Otázka chuti
23. 9. – Účinky jídla na mozek
Foto: TV Prima
