Zdeněk Pohlreich si připadá jako v pohádce. Nejen objekt restaurace U Zběhlíka v Čisté, kterou vlastní a vybudoval Pavel Kuře, je pohádkový. I spor mezi bratry je jak z pohádky. Největším konkurentem dalšího hostinského v potížích je totiž vlastní bratr, který provozuje protější hospodu, kam chodí místní hlavně na pivo. A pohádková je i čtyřčlenná rodina pana restauratéra, kde se i přesto, že s manželkou a dcerami dohromady tráví čtyřiadvacet hodin denně, spolupracují, respektují se a mají se stále rádi. A co potřebuje od šéfa, který má pracovité srdcaře rád? Vaří chutně, docela dobře se čte i zdejší jídelní lístek, z branže je pětadvacetiletá dcera, provozní Kristýna. S čím bojuje pan Kuře? S organizací práce v kuchyni. A chcete vidět, jak bojuje Zdeněk Pohlreich s jitrnicí? Podívejte se na další zastavení na křížové cestě po našich restauracích ve čtvrtek 27. října ve 21.20 hodin na Primě.
Obec Čistá leží v průsečíku Litomyšle, Svitav a České Třebové. Univerzální kutil pan Kuře má zlaté ručičky a vyňuňal tu členitý objekt s restaurací a penzionem, který žije hlavně ze sezonních akcí, svateb apod. K tomu vybudoval jezírko s lekníny, k penzionu patří i roubenka pro hosty a chaloupka na dětském hřišti. Dvě stě metrů naproti stojí bratrův otřískaný starý mlýn, kam chodí pít místní. „Kdybych byl Japonec, tak si to vyfotím,“ zírá na perníkovou chaloupku šéf, který dostane na uvítanou koláčky a nakrájenou klobásku z čuníka. Pak si dá hrachovku, kachní játra a pstruha ze Zběhlíkovy nabídky. Jídla z první ochutnávky nejsou – až na moc pálivá játra – špatná.
Šéf rodinu podezírá, že se právě asi vrátili z dovolené v Itálii, protože inspirace italskou kuchyní je značná, což uprostřed české přírody považuje za nesmysl. Pan Kuře si z finančních důvodů nemůže dovolit personál, proto v kuchyni vaří s manželkou sám – on vyučený nástrojař, ona prodavačka. V restauraci také pracuje i dcera Kristýna, která má odborné vzdělání a ne se vším, jak to otec dělá, souhlasí. Ale protože ten, kdo platí, má pravdu – a navíc otci se špatně šéfuje – nemá tu rozhodující slovo. Síly se proto tříští. Moc pěkný lokál, pracovitá rodina, proč se jim tedy nedaří, klade si řečnickou otázku šéf a přemýšlí, jak by sympatickému kolegovi pomohl. Za prvé radí zvednout ceny, protože »host nemůže být šťastnej na úkor tvejch peněz«. Učí ho kalkulovat ceny a svou definicí současného kapitalismu »ciťáka« Kuřete, který už uvažoval o prodeji podniku, dokonce rozpláče.
Hlavní je ale organizace práce v kuchyni. Už objednávka čtyřčlenné rodiny v lokále kuchyni vykolejí. Kdyby se jim splnil sen a restaurace by byla plná, tak to nezvládnou. To ovšem nehrozí. Plno je zato u bratra, kam se šéf zašel podívat. „Jeden si láme hlavu a druhej ne, a šlape to. Život je někdy šílenej,“ konstatuje Zdeněk, kterému to připadá minimálně nespravedlivé. Jak zatraktivnit nabídku restaurace? Nákupem živých pstruhů, které si mohou hosté vylovit přímo z potoka, kde plavou v koši z pletiva. Není nad čerstvou rybu! Kvůli nedostatečné propagaci šéf láká hosty místním rozhlasem a připomíná, aby si vzali peněženky.
Ale i Zdeněk Pohlreich se může něco přiučit. Při jeho návratu pan Kuře chystá zabijačku, a protože je šéf Café Imperial »městský floutek«, výroba jitrnic mu moc nejde. Kvůli plnění střívek se ke Zběhlíkovi ale šéf nevrací. Bude v Čisté nadělovat poté, co ochutnal nabídku vepřových hodů? Dívejte se, protože něco takového jste v této řadě pořadu Ano, šéfe! ještě neviděli. Protože i když je »gastronomie plná neuvěřitelného ksindlu«, existují i světlé výjimky.
Co mimo jiné od šéfa v tomto dílu zaslechnete
Majitel dává použité sirky do misky. Pohlreich na to: „Když chytne, tak si řekneš: Ta je dobrá, tu si schovám.“
„Nemusíš se v tom hrabat jak bába v žiletkách.“
Plnění jitrnic: „Dej mi zástěru, nebo budu zasranej jak král Šumavy!“
Foto: TV Prima
