Exkluzivní rozhovor s prezidentem Václavem Klausem přinesla TV Nova v rámci speciálu Televizních novin nazvaném Rok Václava Klause. Přímý přenos rozhovoru, který s českým prezidentem vedla moderátorka Televizních novin Markéta Fialová, mohli diváci zhlédnout ve středu 7. března od 22.30 hodin. Pro ty, kdo rozhovor neviděli, nyní přinášíme přepis celého rozhovoru Markéty Fialové s Václavem Klausem.
Přeji krásný dobrý večer divákům i vám, pane prezidente. Jsem samozřejmě velmi ráda, že jste opět po roce přijal naše pozvání.
Dobrý večer. Děkuji.
Jako obvykle tu dnes budeme mluvit o událostech posledních dvanácti měsíců, ale dovolte mi na začátek jednu zahřívací otázku. Dnes máme středu 7. března 2012 a média mají jedno společné téma, a to je třetím dnem probíhající soud Věcí veřejných. Vy jste dnes už k tomu řekl, že pro vás je to taková absurdní reality show. Spekulovat o tom, jak to dopadne, je naprosto předčasné, ale chci se zeptat, řekněte mi, když Vít Bárta vyhraje, umíte si ho představit zpátky ve vládě? Vy jste se netajil sympatiemi k němu, ale na kolik mu důvěřujete dnes?
Sympatiemi je dobré slovo, ale já jsem spíše zásadně protestoval proti démonizování jeho osoby, protože to dělám vždycky a strašně se mi to nelíbí, když se do toho naše média pustí. I v tady tom soud, který teď probíhá, já myslím, že se skoro začíná ztrácet rozlišení toho, co je opravdu předmětem soudního jednání, kde jde o nějaký faktický trestný čin a soud musí rozhodnout, jestli k němu došlo, nebo nedošlo, od toho, že se tady bojuje o naší politickou scénu a tím pádem, já myslím, že to je něco úplně jiného a prolnutí těchto dvou věcí je, podle mého názoru, vysoce kontraproduktivní a nevím, jak se to mu dá zabránit.
A k té otázce, jestli si ho umíte představit zpátky ve vládě?
Nedovedu o tom spekulovat, nevím, nevím ani jestli on o to usiloval, nebo, nebo co. Já jsem řekl, že on je homopolitikus, že on je člověk politický, neboli s ambicemi politickými, se schopnostmi politickými, tak já si dovedu představit, že by o něco takového usiloval, ale to je na někom úplně jiném a zejména na voličích.
Pane prezidente, za posledních 12 měsíců jste jmenoval a odvolal celkem sedm ministrů vládního kabinetu. Vláda prošla několika krizemi, průběžně ji oslabovala a oslabuje řada skandálů. Před dvěma lety jste tady ve studiu vyjádřil naději, že vláda Petra Nečase bude silnou vládou. Jak ji hodnotíte dnes?
Tak, zaprvé teda musím komentovat, že to je zajímavé, že kdybych já si vybíral nejdůležitější záběry těch posledních dvanácti měsíců, tak bych možná sestřihal ty vaše Televizní noviny trošku jinak než to, co vy jste tady ukázali. Ale budiž. Nevím, vláda Petra Nečase existuje. Jsem rád, že se podařilo a troufám si tvrdit i do jisté míry mou zásluhou, tu vládu udržet, protože několikrát stála před svým koncem a nemůže být zájmem prezidenta, aby destabilizoval vládu a vyvolával chaos v zemi. Takže jsem rád, že zůstala. Funguje. To je maximum, co bych si troufl říci ve směru, který považuji za, pro mě z mého hlediska, za možný a byl bych velmi rád, kdyby to akceptovala i většina lidí České republiky. Takže to je takový globální soud. To vůbec neznamená, že by mě těšila ta či ona jednotlivost vlády, jako celku, jednotlivého ministra a tak dále. Ale jako celkové směřování to, já myslím, že musím říci, že já vidím podobně jako tato vláda.
Další velké téma, to je školství. Po celý rok bylo v tomto resortu velmi rušno. Aktuálně máme za sebou týden neklidu, akci vysokoškoláků, při které vyšlo na protest proti chystané reformě českého školství v Praze do ulic na deset tisíc lidí. Stále ještě považujete ministra Dobeše za nejlepšího ministra školství posledního desetiletí, jak jste mu tady prorokoval před rokem?
Podívejte, ten můj výrok samozřejmě byl podmíněný debatou takovéhoto stolu. Já myslím, že jsem to neřekl prvně tady u vás, ale někde jinde. Opravdu, já jsem stoprocentně přesvědčen, že proti ministrům jako byla paní Buzková, paní Kuchtová, pan Liška, to díkybohu, že máme pana Dobeše. Něco úplně jiného je, jestli bych stejným způsobem vzal do ruky tužku a psal dnešní reformu vysokých škol, nebo udělal ten či onen krok. Ale v kontextu, ve kterém se pohybujeme, v realitě, ve které se pohybujeme, já nemám důvod, abych na tom výroku měl něco měnit.
V tom výčtu ministrových počinů byl vynechán jeden, který vyvolal opravdu hodně ohlasů veřejnosti, a to byl ministrův radikální postoj k sexuální výchově na školách. Mě by zajímalo, jak se k této otázce stavíte vy? Konečně, vychoval jste dva syny, tak co myslíte, patří sexuální výchova do školních osnov, nebo je to taková intimní rodinná záležitost?
Tak je to intimní rodinná záležitost, v každém případě. Do školních osnov může patřit jako opravdu opatrně nerevolučně přidaná, přidaná věc. Já jsem konzervativní člověk, já nepatřím mezi ty radikály, kteří si myslí, že se má dělat to, co navrhovali někteří lidé, které pan ministr Dobeš kritizoval. Nemyslím, že v tomto mám odlišný názor od obou svých synů, kteří jsou třicet let, čtyřicet mladší, než já. Považuji to za racionální. To, co se navrhovalo některými těmi pány řediteli škol, se mi zdá absurdní, zbytečné, ne nutné, nepotřebné, děti spíše deprimující, než je připravující na jejich budoucí dospělí sexuální život.
Teď pojďme k záležitosti, která diváky velmi zajímá, soudě podle ohlasů, které nám přišly na naši webovou adresu, a to je takzvaná kauza chilského pera. Já se pokusím shrnout ji co možná nejstručněji. Na tiskové konferenci v Chile jste při projevu chilského prezidenta přemístil do kapsy svého saka protokolární pero, kterým předtím podepsal smlouvu ministr Schwarzenberg. Záznam se v následujících dnech a týdnech rozšířil v nejvýznamnějších světových médiích. Popularitu měl obrovskou. Co se publicity týče, jde o událost, která podle analytiků vyvolala o naši zemi zájem srovnatelný se sametovou revolucí. Na kolik se vás tahle kauza dotkla osobně a jak jste jí vnímal?
Ale tak samozřejmě, že mě netěší a utrh bych si ruku a tak dále, ale myslím, že je to přehráno nekonečným způsobem. Prostě to, že si člověk při takovýhle aktech pero, které, kde se něco odehrávalo, nechává, je opravdu standardní, ne pero, ale propisku teda, trvám na tom, si nechávají, je standardní věc a děje se to zrovna tak při našich jednáních. Minulý týden, předminulý týden na Pražském hradě a tak dále, kdy tam položíme tužky a samozřejmě někdo si jí veme a podobně. Mrzí mě to, je to škoda, že se to stalo, ale to je zbytečná věc a laciná příležitost k atakům na mě. Takže škoda, že se to stalo.
Udělal jste si nějaké poznámky? Chcete….
No, ne, ty milosti mě zlobí a uráží a nemůžu je přijmout ani vteřinku prostě. Ani vteřinu a říkám to rezolutně a zásadně. Udělovat milost je nesmírně těžká, nepříjemná, nemilá práce. Když teď se někteří politici sociální demokracie tváří, že by to chtěli zrušit, každý další prezident jim bude děkovat, když tuto nesmírně náročnou, nevděčnou práci nebude muset dělat. Já myslím, že by to byla škoda, protože je to jistý přídavek k tomu celému našemu soudnímu systému, ale a taky na nějakou faleš těch milostech odmítám rezolutně, nekonečně, zásadně a jestli, opakuji znova, jestli to někdo chce rušit, tak to zrušte. Bude to chyba.
V tom sestřihu byla zmíněná milost pro úplatnou policistku. Já si myslím, že divákům známější bude asi případ šéfky Metropolitní univerzity Anny Benešové. Tu soud odsoudil podmínečnému trestu za korupci a vysoce společensky nebezpečné jednání. Školu měla připravit o více než šest milionů korun. A jak konstatoval soud, promyšleně budovala síť korupčních vazeb. Později ale také vyšlo najevo, že policejní odposlechy odhalily telefonáty s vaší manželkou a zmínky o Hradu byly, podle informací Lidových novin tak časté, že sami vyšetřovatelé upozorňovali, že případ může vyústit v prezidentskou milost, což se tedy opravdu nakonec stalo. Já vím, že opravdu nemáte proč a nemusíte vysvětlovat důvody udělení, ale přesto se chci zeptat, jestli by jisté důvěryhodnosti těch milostí a vlastně i celého úřadu, přece jen nějaké vysvětlování, nebo obhajoba, případně kontrasignace neprospěla?
Tak zaprvé bych řekl, že na rozdíl od mého předchůdce prezidenta Havla, já je vysvětluju. Já k tomu jednu, dvě věty v každém případě dodám, což on nikdy neudělal. Za druhé, milostí jsem udělil 380 nebo kolik. Můj předchůdce jich udělil sedmkrát, nebo šestkrát více.
Ano, to je pravda.
A tak dále a tak dále. A dávám k tomu důvody. Za třetí, vylučuji odposlechy s manželkou, nevím, kdo vám to řekl, kdo vám to nakukal, není to pravda. Pokud teda mohu ze zeptání se manželky sdělit, že v životě neměla její telefonní číslo a v životě také ona nemohla mít telefonní číslo její. Vyloučeno, nemohu potvrdit myšlenku, že si telefonovala s mou manželkou. A poslední věc, kterou bych si troufal říci v tomto velmi zvláštním případě sporném, na kterém jsem dostal snad největší možný počet doporučujících dopisů, abych tu milost udělil. Dostává člověk na milosti občas i takové věci. Tak já prostě odmítám říci, aby jste použila slovo korupce, vysoce, můžete mi pomoct…
To cituji, cituji soud, pane prezidente. Společensky vysoce nebezpečný jednání.
Společensky vysoce nebezpečné jednání. Prosím vás, kdyby to náhodou byla pravda, kdyby to náhodou byla pravda, a to bylo součástí těch mých otazníků, které jsem si k tomu dělal, kdyby to bylo vysoce společensky nebezpečné jednání, nemohla být tato odsouzená odsouzena k půl roku a to ještě podmíněně, jo. Vysoce společensky nebezpečné jednání, podle mého názoru, vyžaduje deset let vězení natvrdo nepodmíněně, nikoliv podmíněný velmi, velmi krátký trest. V tom se mě celá ta kauza zdála absurdní, podivná. Myslím, že to byl boj určitých skupin mezi sebou. Takže to, nemyslím, že není důvod, abychom to takhle dál rozbíraly. Ale kdyby jste neřekla vysoce společensky nebezpečné jednání, pak by …
Cituji odůvodnění soudu.
… pak by, pak by nemohl být podmíněný trest na půl roku. To teda ne.
Pojďme se, prosím, posunout k dalšímu tématu. Podzim byl na severu republiky, především pak ve Šluknovském výběžku velmi dramatický. Všichni si vzpomínají. Rasové útoky, opakované demonstrace. Místní starostové to dávají vesměs za vinu dlouhodobě špatné politice státu, sestěhovávání sociálně slabých lidí i takzvaných nepřizpůsobilých na periferie. Jaké to, podle vás, má řešení? Myslím teď to dlouhodobé. Jak lze lidem v těchto oblastech pomoci?
Já myslím, že zaprvé stát nesestěhovává Romy, to bych upřesnil. To zase někteří chytráci prostě využívají nějaké věci k tomu, aby nabízeli Romům nějaké uvolněné, uvolněné prostory v těchto severních Čechách. Nevím. Řešení to krátkodobé prostě, bohužel mám strach, nemá. Je to dlouhodobý problém, není výlučný pro naší zemi. Jednoduché řešení není. Jestli bylo ukázán jeden záběr a k tomu byl doprovod, že prezident navrhuje radikální, nebo přísné řešení. Ano. Já si myslím, že úkolem státu je v každém případě zajistit klid a pořádek, a proto jeho pořádkové síly musí zasáhnout. Samozřejmě, že to neřeší situaci, to není dlouhodobým řešením a to chce trpělivou, trpělivou věc, kterou, nevím, jestli jsme jí schopni, nevím, jestli celá česká veřejnost je na něco takového připravena a ochotna to udělat. Já bych na to připraven a ochoten byl.
Teď pojďme k jednomu velmi příjemnému tématu. To je wimbledonské vítězství Petry Kvitové. Dnes jsem viděla na vaší tváři potěšený výraz, když jste ji zahlédl v tom sestřihu. Kolik jste jí dával toho 2. července šancí, že získá triumf?
Ale to nevím. Přáli jsme jí a vypadalo to dobře. Ale když už o tom náhodou mluvíme, tak myslím, že řada z nás, kteří tenisu snad trošku rozumíme, tak jsme se zděsili toho, jak Petra Kvitová po svém vítězství se dostala do spárů lidí, kterým šlo hlavně o to, aby jí začali marketingově využívat a Petra Kvitová jezdila z jedné, nemyslím talk show, ale z jednoho televizního přenosu do druhého. Z jedné návštěvy na druhou a podobně a mnozí z nás a musím teda říci, že v tenisových areálech, kde se pohybuje, pohybuji, se o tom mluvilo nonstop. Prostě jestli jí takhle někdo chce zničit, aby se získalo co nejvíce peněz ve velmi kratičkém období, tak to Kvitovou jako tenistku zahubí. Dneska jsem objevil v novinách, nevím, které to byly, velký článek s Kvitovou, budu muset ubrat toho marketingu a více se věnovat tenisu. Já myslím, že to je nejpotřebnější věc, kterou Kvitová dneska potřebuje a moc bych si přál, aby jí nikdo netlačil do toho druhého.
Řecko. Nelze nezmínit. Na přelomu léta a podzimu se mluvilo o jeho bankrotu. Nyní už ratingové agentury snižují jedna podruhé hodnocení jeho úvěrové spolehlivosti do kategorie selektivní platební neschopnosti. Pokud to řeknu velmi lidově, myslím, že to znamená něco jako pro obchodu už nepoužitelný. Takže nic nenasvědčuje tomu, že by se situace zlepšovala. Já znám váš názor, že Řecko si za tu situaci samo nemůže, že viníkem je Evropa, potažmo euro. Zmiňujete to i ve své knize Rok devátý, kterou jste přinesl, ale vím, že je tam také, že kvůli Řecku se Unie nerozpadne. Co se tedy bude dít dál? Zkuste mi odpovědět jako prognostik, ekonom.
Tak zaprvé bych řek, že jsem rád, že jste zmínila knížku, kterou se vždycky pokouším právě 7. března, v den výročí inaugurace vydat. To už je devátá knížka tohoto typu a kdo si chce něco trošku přečíst o tom, jak to skutečně bylo a ne jak o tom byla nějaká pětivteřinová reportáž v televizi, tak já bych moc dobře doporučoval, no. Ať si to přijde zítra koupit na autogramiádu. Ale Řecko, Řecko je trošku nešťastný případ toho všeho. Řecko bylo lákáno do té Evropské měnové unie, bylo slibováno všechno možné, že to povede pouze k dobrým výsledkům a ono to k těm dobrým výsledkům nevedlo. O tom není sebemenší pochyb. Já myslím, že dneska také vědí všechny a jiná šance není. Buď Řecko opustí eurozónu, vrátí se ke své drachmě, nebo jak si pojmenuje svou měnu, nebo bude Evropa každý rok posílat nějakých sto deset miliard nebo kolik jako to bylo loni a předloni, sto deset miliard euro na Řecko a bude spor o tom, jednou to bude chtít Slovensko, podruhé to nebude chtít posílat Česká republika, potřetí někdo jiný. No, to je možné. Třetí cesta, třetí řešení žádné není a pokud si nenalijeme čistého vína, nepřiznáme to, my Bruselu, Německu, pan Sarkozy ve Francii, Řecko, tak to nikam vést nemůže.
Před měsícem byla schválená přímá volba prezidenta. Já se vás nebudu ptát, kdo by se vám na Hradě líbil, nebo nelíbil, ale zeptám se vás …
To bych vám ani neřek.
Vím to, tuším, ale zeptám se vás na prezidentské pravomoci. Myslíte si, že jsou nastaveny správně, nebo by se podle vás měly rozšířit, či zúžit? Vy sám se občas pohybujete na jejich hraně, proto se ptám.
To říkají někteří kritikové …
Říkají, že i za hranou.
Ne, to je fakt nesmysl. To vůbec není možné. Ale já respektuji historii, respektuji, že jsme prostě se usadili v nějakém typu systému a já si myslím, že jakékoliv měnění těch pravomocí je v podstatě zbytečné. A je to svévolný návrh opozice vždycky vůči danému systému. Nevidím v tom žádnou potřebu něco zásadním způsobem měnit. Opravdu nedoporučuji to, nedoporučuji to. Nedovedu si představit, vy jste zmínila milosti, někdo navrhuje kontrasignaci těch milostí. Prohlašuji, že jsou to hodiny, desítky hodin těžké, těžké práce nad těmi milostmi. Myšlenka, že by to předseda vlády začal, začal kontrasignovat, tak by si musel posadit na ty stejné desítky hodin, aby mohl udělat jakýkoliv smysluplný soud o těch milostech. Čili například toto bych vůbec nedoporučoval, tuto změnu provést.
K rozpočtové unii. Jako první ze tří důvodů, proč se Česko nepřipojí k fiskální unii, premiér Nečas před českými novináři uvedl fakt, že vy byste stejně pod dokument svůj podpis nepřipojil. Vy jste to skutečně avizoval. Tohle zdůvodnění na mě a opravte mě, prosím, pokud se mýlím, dělá dojem jako, kdyby jste vy fakticky byl tím, kdo rozhodl a vlastně jen vydal povel. Debatovali jste o tom s premiérem, jak se má Česko k této věci postavit?
Debatovali jsme o tom samozřejmě, ale je to jeho autonomní rozhodnutí. Bylo to jeho autonomní rozhodnutí, je a i bude do budoucna. Takže já samozřejmě si myslím, že ten pakt je nerozumný a hloupý a strašně nevýhodný pro jednotlivé evropské země. Ale, ale! Přesto, přesto musím říct, že jsem nevěřil svým očím, když zaznělo tehdy to prohlášení Petra Nečase, že to, že prvním důvodem jsem já. To je nesmysl, já rozumím, že byl víceméně podroben tlaku v té, v tom Bruselu a nemusel se cítit jistě a že se mu hodil tento výrok a já ho za to, já ho za to ani v podstatě nekritizuji, pouze jsem nevěřil svým očím, nevěřil jsem tomu, protože to určitě hlavním důvodem nebylo a být v žádném případě nemohlo.
V těchto dnech se v Pankrácké věznici odpykává svůj trest odnětí svobody výtvarník David Hons, uměleckým jménem Roman Týc. Připomenu vám, že v Praze pozměnil skla na některých semaforech pro chodce. Za to ho soud odsoudil k pokutě, kterou ale umělec z principu zaplatit nechtěl a server protisedi.cz, který kauzu sleduje, dnes zveřejnil informaci o tom, že Hons od vás prezidentskou milost nedostane. Já se chci zeptat, jak se na tento trest díváte vy? Zdá se vám přiměřený?
Tak zaprvé, o tom, že to je, že to, co tento člověk udělal a že to s uměním nemá nic společného, o tom si snad nemusíme tady vůbec vyprávět. Jistá, vědomá, společenská provokace a tak dále, kterou ta společnost může přijmout, nebo nemusí přijmout a protože se to zrovna týká takové věci, jako jsou semafory, jestli auto smí jet, nebo nesmí je, tak já myslím, že je logické, že to ta společnost nepřijala. Jestli dostal nějaký trest, nevím jak velkou pokutu, že on ji odmítl, to je věc druhá, ale myšlenka, že bych za toto mohl tomuto člověku, kterej toto udělal vědomě, záměrně, se záměrem provokovat, s ochotou nést riziko, které to s sebou nese, tak to bylo výsměchem udělování milostí vážných, skutečně vážných případů. Navíc, navíc, jestli tomu rozumím, on snad o tu milost ani nežádal. Žádal někdo jiný. Žádal někdo jiný za něho, já si myslím, že on by ani tu milost, doufám, že kdyby jí dostal, jakože jí nedostane, tak tu milost on by určitě ani nemohl přijmout.
Ale ta moje otázka spíš, jestli se vám zdá přiměřený ten trest za ten čin. Skutečně ten člověk je ve vězení.
No ne, tak podívejte, já při těch milostech prvně v životě, už je to devět let, se setkávám s něčím, co jsem nikdy za svůj předchozí život nemohl vidět. To jsou stovky soudních rozsudků. Těch žádostí o milost já už jsem dostal desetitisíce a z těch mnoha desetitisíců jsem udělil těch milostí asi 380, to je v podstatě málo, ale přesto čtu ty rozsudky a nevěřím svým očím, co všechno se stalo, nestalo, jak se to mohlo stát, jak je to zamotané, ale v každém případě je jasné, že je spousta problémů. Lidé dostanou trestný čin za nějaký přestupek dostanou trest 150 hodin odpracovat veřejně prospěšných činností, to znamená prací. Vzít si koště, pošle ho pan starosta ve vesnici, aby zametal ulici. Bezva. Ten člověk to neprovede. Soud se sejde znova a řekne 150:2, 75 dní vězení. A teď vy dostáváte žádost o milost, kdy je člověk sám, má pět dětí, nemá nikoho, kdo by o ty děti se postaral a tak dále a tak dále a vy teď váháte. No, tak těch, těch 150 hodin prací, to je smysluplnej trest, ten, ten člověk mohl klidně odpracovat, ale najednou těch 75 dní vězení, je to dobré přeměnění? To se stalo tomu panu Týcovi, nebo jak se jmenuje. Prostě on dostal pokutu, když jí nezaplatil, soud rozhodl o tom, já myslím, že to je spravedlivé.
Pane prezident, promiňte, čas nás tlačí, já vás poprosím, jenom velmi stručně. Musím zmínit poslední ohlášená úsporná opatření vlády. Víme, že rada ekonomických ministrů dnes rozhodla, že nebude úplné zmrazení důchodů. Přesto, lidé to velmi diskutují, podle dotazů, které nám poslali, se toho bojí. Nedají se očekávat nějaké rozsáhlé sociální nepokoje, je to tak správně?
No, tak já myslím, že když ekonomika stagnuje, to skoro hrozí, že v tuto chvíli buď je, nebo se to k tomu blíží, nebo to nastat může. Neboli to, co si tady vyprodukujeme za ten rok, bude stejné jako v loňském roce, nebo možná menší. Myšlenka, že by ve stejnou chvíli chtěli učitelé více peněz, piloti, abych jmenoval nějakou další profesi nedávnou, doktoři a tak dále, a tak dále, až bychom se mohli dostat k těm sociálním dávkám a eventuálně k důchodcům, tak je naprosto jasné, že v momentu, když toho v zemi méně vyprodukujeme, tak nemůžeme všem zvýšit platy a mzdy a penze. To je naprosto jasná věc. Teď ta vláda musí nesmírně vážně zvažovat, teda nezvýším ty platy těm lékařům a učitelům a zvýším důchodcům, nebo opačně? Takže já nechci o tom dělat nějaké soudy. Podstatné východisko je, že ta čísla směřují k tomu, že asi se budeme pohybovat někde nedaleko od té, od té nuly, takže myšlenka, že bychom všemožně zvyšovali mzdy, platy, důchody, to prostě nejde a to snad ví každý člověk, na to nemusí mít vysokou školu ekonomickou.
Velmi stručně, dnešním dnem otevíráte poslední rok v úřadu prezidenta. Loni jste mi ke svým dalším plánům řekl, že cituji: „chci být viděn, slyšen a chci být někdo, kdo bude říkat silné soudy k naší zemi, k naší době“. Založil jste spolu se svými syny institut, prostor pro to bude, ale co kromě toho? Nechystáte návrat do ODS? Nechystáte nějaký vlastní politický projekt?
Ptáte-li se, kdyby jste se zeptala rafinovanějc, tak bych nemohl snadno odpovědět …
Omlouvám se.
Ne, dobře, když řeknete nechystáte? Tak řeknu nechystám.
A chystáte?
Nechystám. V každém případě, v žádném případě nechystám. Kdyby jste mi položila tu otázku nepříjemnějc, považujete za vyloučené, že by jste se někdy něčeho …
A považujete?
… něčeho takového zúčastnil, tak je to těžší otázka. Dneska zodpovědně odpovídám, nechystám. Myslím, že by to nebylo potřebné, nebylo patřičné, ale kdo ví, co se v té naší zemi může do 7. března příštího roku stát a proto ta teze, že politik nikdy nemá říkat nikdy, ta platí, bohužel, bohužel, i v mém případě.
Tak já věřím, že si o tom příští rok popovídáme. Dnes ten čas vypršel rychleji, než bych si přála. Pane prezidente, já vám velmi děkuji za rozhovor, za otázky, za odpovědi.
Děkuji také vám.
A divákům přeji hezký zbytek večera. Dobrou noc.
Dobrou noc.
Foto: TV Nova
