topvip.cz

Po objevné premiérové nahrávce kvartetů Josefa Bohuslava Foerstera a vysoce ceněném kompletu kvartetů Sofie Gubajduliny, přichází Stamicovo kvarteto s dalším překvapením – s nahrávkou smyčcových kvartet Karla Kovařovice. Jméno Karla Kovařovice (1862–1920) bývá obvykle spojováno s jeho působením na pozici ředitele opery pražského Národního divadla, popřípadě s jeho rolí dirigentskou. Zcela stranou jako by stálo jeho dílo skladatelské. Je to s podivem; Kovařovic má na svém kontě několik oper, hudbu baletní a scénickou, písně, sbory i díla komorní. Jeho smyčcové kvartety však dosud nevyšly tiskem a Stamicovo kvarteto nyní uskutečnilo jejich premiérovou nahrávku. Nejpozoruhodnější z nich, Kvartet č. 2 a moll, autor věnoval Antonínu Dvořákovi. Šest let po pražské premiéře (1888) se autor dočkal úspěšného provedení díla ve vídeňském Musikvereinu. Třetí kvartet zůstal nedokončen patrně v důsledku rychle se rozvíjející skladatelovy dirigentské kariéry a jeho nových závazků v Národním divadle. Jakkoli nevelké je Kovařovicovo kvartetní dílo svým rozsahem, nahrávka Stamicova kvarteta dokazuje, že si zaslouží mnohem více pozornosti, než jsme mu posledních sto let věnovali. U příležitosti vydání nové nahrávky jsme si povídali s houslistou stamicova kvarteta Josefem Kekulou.

Jak se zrodil tento projekt?

Idea uvést v život Kovařovicovy smyčcové kvartety zcela zapadá do našich kvartetních dramaturgických záměrů objevovat zapomenutá či málo hraná díla českých autorů. V minulosti soubor nahrál komplety kvartetních děl Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka, Antonína Háby, Bohuslava Martinů, Josefa Bohuslava Foerstera či Jana Klusáka a tento komplet je jenom logickým vyústěním našeho úsilí. V kategorii »objevování« se však u nás zpravidla jednalo o české autory klasicismu. Z tohoto pohledu Kovařovic vybočuje. Z literárních zdrojů jsme se dozvěděli, že Karel Kovařovic napsal tři smyčcové kvartety. Při bližším zkoumání jsme zjistili, že nikdy nevyšly tiskem a existují pouze v rukopisné formě. Díky vstřícnosti a pochopení pracovníků Českého muzea hudby Národního muzea se nám podařilo nejprve uvést materiály do provozuschopného stavu a potom provést celkovou revizi.

Co bylo při nahrávání nejobtížnější?

Nejobtížnější byla zmíněná příprava hudebních materiálů a potom celkové tempové uchopení děl, protože z hlediska interpretační tradice se nebylo o co opřít, některá tempová označení někde buď chyběla, nebo byla i v různých partech protichůdná, jak si je v době provedení zaznamenali hudebníci. Definitivní rozhodnutí a doladění potom často nastalo až při poslechu.

Bude Stamicovo kvarteto uvádět tyto smyčcové kvartety na svých koncertech?

Kvarteta již uvádíme. Všechna tři jsme zahráli na festivalu EuroArt Praha. Druhý smyčcový kvartet, věnovaný Antonínu Dvořákovi, zazněl v Českém spolku pro komorní hudbu. V poslední době často hrajeme třetí smyčcový kvartet s překrásnou volnou větou. Kvarteta Karla Kovařovice se stala součástí našeho repertoáru a nyní i diskografie. Ve Stamicově kvartetu z toho máme ohromnou radost, kterou, jak věříme, dokážeme přenést i na naše posluchače!

Foto: Supraphon / Jiří Skupien