Zpěvačka Ina Urbanová začínala v osmdesátých letech v popovém seskupení Saturn Pavla Skalického s hitem Na kytaru kluci v parku hrají. Po ukončení této spolupráce zpívala s orchestrem Felixe Slováčka, kde natočila několik písní jako Nebudeš sám, Pár dní s létem a láskou a Letní lásky holčičí. S tímto songem – tehdy ještě jako Jiřina Urbanová – zvítězila v polských Sopotech. Následovalo hostování u Dalibora Jandy a poté se stala frontmankou rockové skupiny Ina & Ring. Zaujala i v muzikálech Hair, Tajemství a Jack Rozparovač a ve filmu Kvaska. Aktuálně koncertuje s kapelou Ina & Hany Bany a exklusivně hostuje s kapelou Smokie revival Praha, kde ztvárňuje Suzi Quatro a Tinu Turner.
Prý jste původně začínala s operou…
Měla jsem to štěstí, že jsem jako teenager chodila na hodiny zpěvu k poslední žákyni Emy Destinové – paní profesorce Olze Poštové. K té jsem se dostala díky rodičům, kteří se dozvěděli, že tato profesorka bydlí se svými deseti kočkami jen dva bloky od nás – v Šumavské ulici v Praze 2. Hrozně ráda vzpomínám na ty hodiny, kdy jsem vstoupila do dveří a dvě kočky mi skočily na rameno, další dvě byly zvědavé na to, co jsem jim přinesla k jídlu, a ostatní seděly na piáně a čekaly, kterou operní árii v mém podání budou muset přežít tentokrát. Každopádně můj zpěv byl v té době výhradně operní a rodiče platící moje hodiny zpěvu měli velkou radost, že jejich talentovaná holčička spěje k dráze operní pěvkyně.
Ta radost jim však dlouho nevydržela, poněvadž jste záhy přesedlala na pop…
Když jsem v šestnácti letech dostala nabídku od Pavla Skalického do jeho skupiny Saturn, byla to pro mě první zkušenost. Situace po mně najednou vyžadovala, abych začala zpívat jinak, než jsem byla zvyklá. Hráli nás v rádiu, jezdili jsme deset koncertů týdně. Dokonce i maturitní zkoušku na střední pedagogické škole jsem stihla složit až v září.
Co následovalo po odchodu ze Saturnu?
Přišlo angažmá u Felixe Slováčka a Orchestru Československého rozhlasu. Tam jsem dostala ve svém mladém věku neuvěřitelnou školu. Měla jsem tu čest, že mě doprovázeli jedni z nejvýznamnějších hudebníků té doby, a těchto lidí si dodnes moc vážím. Díky nim jsem schopná zazpívat i swingovou muziku. Mé mládí mi tenkrát nedovolilo docenit, jaké jsem měla štěstí být toho součástí. Nebudeš sám byl obrovský hit Pavla Vaculíka, se kterým jsem vyhrála televizní soutěž Čtyřlístek, a s písní Letní lásky holčičí se mi povedlo pokořit polské Sopoty. Jenže právě tam začalo moje prokletí zvané »láska«, kdy jsem se dala do kupy s člověkem, který se později postaral o dokonalou likvidaci mojí velmi slibně rozjeté kariéry.
Co bylo vaším prvním rockovým počinem? A kdy jste se vlastně přejmenovala z Jiřiny na Inu?
Moje rebelství mě každopádně hnalo dál, nechtěla jsem být holčičkou v naškrobených šatičkách, a toužila jsem udělat něco jiného. To mi umožnil tehdejší Zlatý slavík Dalibor Janda, který mi nabídl hostování s jeho skupinou Prototyp. Odjezdila jsem s nimi neuvěřitelné množství vyprodaných koncertů a byl to právě Dalibor, který mě naformoval k rockovému zpěvu, protože mi vždycky říkal: „Kurňa, Jířo, přestaň kuňkat! Opři se do toho a začni řvát, ať z tebe něco leze! Náš zvukař jinak neví, co s tebou, píská ti mikrofon.“ Tak to byly moje pop-rockové začátky. Následovalo krátké působení v rockové kapele Unisono, s níž jsem si vyzkoušela klasické čtyřhodinové tancovačkové zábavy a ze které se zformovala moje první rocková kapela Ina & Ring. A právě do této doby se datuje změna mého civilního jména Jiřina na umělecké Ina.
Takže se vám zase začalo dařit a přítel se už také uklidnil?
Naopak – tehdy se naplno rozjelo řádění mého, v té době už bývalého partnera, který byl mimochodem otcem mojí dcery a který pronesl slova, jež nikdy nezapomenu: „Když mě opustíš, tak tě zničím!“ Tenkrát jsem se mu vysmála do očí, ale bohužel se jeho slova prakticky vyplnila. Z rozhlasu zmizely všechny moje nahrávky, což byla v té době prakticky jediná mediální prezentace, a například koncert v Lucerně jsem zpívala pod policejní ochranou, protože bylo pořadatelům vyhrožováno, že když moje skupina vystoupí (mimo jiných skupin), tak tam vybouchne bomba. I tohle jsem tehdy ustála – díky pořadateli akce, za což mu ještě dneska děkuji, že se z toho nesložil. Jenomže po různých dalších (i fyzických) útocích nejen na mě, ale i na muzikanty v mojí kapele, zapálená auta a tak podobně jsem to vzdala a skupinu Ina & Ring jsme rozpustili. Nikdo si nedovede představit, jakými depresemi jsem si prošla. Kapela měla smlouvu s největším vydavatelstvím, které tu v té době bylo – s Popronem, u kterého jsme vydali desku a několik klipů.
V pražském divadle Pyramida jste účinkovala v úspěšném muzikálu Hair. Po derniéře jste byla jednou z protagonistek jeho koncertní verze…
Muzikál Hair byl úžasná zkušenost – muzikálovou kariéru tam rozjížděli například i Petr Kolář, Dušan Kollár, Pavla Kapitánová, nebo Lucia Šoralová. Po dlouhé době jsem si užila velké obsazení orchestru pod vedením Martina Kumžáka, z čehož se mi obrazně řečeno shrnovaly ponožky. Bohužel pro mě to skončilo nešťastně. V době divadelní pauzy se kvůli veletrhu rozebíralo jeviště, a když ho dávali znovu dohromady, došlo k chybě a já se při zvukové zkoušce propadla čtyři metry přímo na záda. Výsledkem byla dvojitá zlomenina pánve a ruky, téměř rok strávený na lůžku, následoval konec mojí kapely INA band, včetně již zaplaceného nahrávání CD, které produkoval David Koller, dále konec naplánovaného turné se skupinou Elán… Po rekonvalescenci jsem naskočila do koncertní verze Vlasů, se kterou jsme odjeli několik velmi úspěšných turné po vlastech českých i slovenských. Z tohoto projektu jsem odešla v roce 2010.
Představila jste se i v projektech Daniela Landa a jeho ženy Mirjam. Jednalo se o muzikál Tajemství a také o film Kvaska. Jaká to byla práce?
Byla to pro mě opět neuvěřitelná škola, zejména co se týká filmu Kvaska, což byla moje filmová premiéra.
Před pár dny se na mezinárodním internetovém serveru YouTube.com objevil videoklip k vaší nejnovější písni Ega, která už začíná bodovat ve vysílání některých rozhlasových stanic. Jedná se o předzvěst nového CD?
Přesně tak. Točíme CD, jehož vydání plánujeme na květen. Píseň Ega je pilotní singl, k němuž jsme natočili videoklip na erotickém festivalu, kde se to striptérkami, striptéry, travesti umělci a jinými postavičkami, které běžně nepotkáváte, jenom hemží. Kamery a režie se ujal můj bývalý kytarista Norbi Kovács, jenž se mnou hrál v kapele INA band, v současné době hraje u Ivana Hlase a v kapele Lokomotiva. Před kamerou si s námi zahráli například zpívající spisovatel Richard Sacher, travesti umělec Chi Chi Tornado a striptéři Rocky a Sabri.
Kolik alb jste už vlastně natočila se skupinou Hany Bany? Která píseň sklidila u posluchačů největší úspěch?
V roce 2006 jsme natočili třípísničkový promosingl, který byl určený hlavně pro pořadatele. Regulérní CD jsme nahráli v roce 2010 a jmenuje se Tři patra nad rájem. Produkce se ujali mí kamarádi – Leo Holan (kytarista skupiny Škwor), v jehož studiu se CD nahrávalo a míchalo, a Tonda Rauer ze skupin Harlej a Alkehol. Jelikož od mého předchozího vydaného CD uplynula poměrně dost dlouhá doba, je to v podstatě taková směs nových písniček s písničkami, které mi »ležely v šuplíku«. Některé už byly dříve nahrané v rámci mých bývalých kapel a projektů, ale nikdy nedošlo k jejich oficiálnímu vydání. A jako bonus jsem nazpívala písničku své oblíbené zpěvačky Jany Kratochvílové Milování za svítání, k níž napsal text Vladimír Čort, který psal texty i pro mě na desku Karlín, když jsem ještě zpívala se skupinou Ina & Ring.
Vyplatí se v dnešní době koncertovat s kapelou? Neměla jste už někdy chuť ji rozpustit stejně tak, jako to udělala řada vašich kolegyň?
Co se týká finanční stránky, tak to komentovat nebudu, je to různé. Ale každopádně co se týká mého srdce, tak ten bezva pocit po koncertě, ač málo medializované kapely, stojí za to. Každopádně si nestěžuji. Ve mně to rebelství zůstalo a nedovolilo mi se zaprodat čemukoliv, a to nejen v hudbě.
Po kom jste zdědila hudební talent?
Po dědovi, který vyučoval hru na housle a akordeon. Prý jsem zpívala dřív, než jsem mluvila. Když měl děda hodinu s jedním žákem s obzvláště vyvinutým hudebním hluchem, jenž nebyl schopen přehrát na housle nějakou »etudu«, kterou opakovali pořád dokola, tak já jsem údajně z postýlky, i když jen v podání tří tónů, tuto etudu zopakovala – dle slov mého dědy »výjimečně čistě«.
Živila jste se někdy něčím jiným než zpěvem?
Moje původní a zároveň bývalá profese je učitelka, tuto práci jsem vydržela dělat celý jeden rok. Nicméně osud mě – po mém zranění v muzikálu Vlasy – donutil, za což jsem mu vděčná, živit se i něčím jiným než zpěvem, proto jsem si s naším rodinným právníkem zařídila malou realitní kancelář. Kromě toho se živím také manažerováním kapel, ale nikoli té svojí…
Kde v současné době bydlíte? Dala jste přednost pražskému paneláku, anebo domku za Prahou?
Jsem rozená Vinohraďačka. V Riegrových sadech nenajdete jediný strom, který bych nezdolala. Naštěstí v té době ještě nebyly tak vysoké. Chodila jsem tam do Bohemky na gymnastiku, a jak říkají Žižkováci, že Žižkov je město ve městě, tak to ještě nezažili Vinohraďáky. Tímto je taky všechny po letech zdravím. Jako dospělá jsem se přestěhovala do Karlína, kde jsem měla pěkný velký byt, ze kterého jsem ale stejně později utekla se svým přítelem na vesnici, kde jsem posbírala postupně čtyři kočky a čtyři psy, z nichž mi zůstali už jenom dva.
Máte nějaké ryze nehudební koníčky, během nichž si čistíte hlavu od showbyznysu?
Lyžování. Před pár lety jsem se dokonce odklidila na celou lyžařskou sezónu do Harrachova coby instruktorka lyžování v lyžařské škole B+B. Jediný, koho jsem nenaučila pořádně lyžovat, byla moje dcera a děti mého bratra. Nepomohlo ani »mlácení« hůlkami do hlavy a »rodinný teror«. Vždy jsem nad nimi vyměkla. Možná proto od té doby raději jezdí na snowboardu.
Jak si představujete svoji budoucnost za deset let?
Že by šanson…???
Videoklip k písni Ega si můžete prohlédnout zde:
Foto: www.inahanybany.cz
