V Händelově skladatelské kariéře představují oratoria výrazný vrchol a skladatele zachránila od opakované krize vlastního operního podnikání. Tato jeho tvorba nikdy nezmizela z evropského repertoáru, a i kdyby Händel nenapsal nic jiného, svým Mesiášem si získal nesmrtelnost. U příležitosti vydání alba, jehož repertoár je sestaven z árií, které Händel ve svých oratoriích napsal, si povídáme s Adamem Plachetkou, který je od roku 2010 členem Vídeňské státní opery.
Adame, co bylo při nahrávání alba obtížné a co vás třeba i překvapilo?
Asi nejvíc stresující byl nedostatek času. Nebylo ho na rozdávání. Navíc zrovna ve stejné době probíhal v Třebíči jakýsi festival, který nám často rušil tichá místa. Díky dobré organizaci a pevným nervům všech ve sboru i orchestru se ale nakonec vše zvládlo.
Na nahrávce je vám partnerem skvěle hrající Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka. Byla to vaše první spolupráce?
V žádném případě. Roman mě vlastně k barokní hudbě přivedl. Nastudoval jsem s ním asi před deseti lety svého prvního Mesiáše a od té doby se snažíme stále udržovat kontakt a vymýšlet nové projekty.
Árie z oratorií G. F. Händela zazní na vašem pražském koncertě 13. listopadu 2012 v Rudolfinu. Jak se na pražské publikum těšíte? A budete s tímto koncertním programem vystupovat i v jiných městech?
Na pražské publikum se těším pokaždé. Je krásný pocit zazpívat si občas doma. Bohužel to není tak často, jak bych si přál. Letos mi termínově vyšlo minimum představení v divadle, tudíž jsem rád, že se to daří trochu kompenzovat koncerty. Stejný program jako na CD a v Praze se chystáme uvést ještě v únoru v Brně a ve Zlíně.
Co nového připravujete? Co vás ve výhledu příštího roku čeká a jak zatím své vídeňské angažmá hodnotíte?
Až do konce roku jsem téměř nepřetržitě ve Vídni. Právě probíhají představení Tita. Zároveň připravujeme listopadovou premiéru Gluckovy Alceste. Potom se těším na Dulcamaru v Nápoji lásky a Harlekýna v nové inscenaci Ariadny na Naxu. Na jaře bych měl absolvovat svůj debut ve Spojených státech. S Maestrem Mutim a Chicagským symfonickým orchestrem budu zpívat Bachovu Mši h-moll. Potom se vracím do Vídně na sérii Bohémy a léto strávím v Glyndebourne jako Figaro. Své vídeňské angažmá zatím hodnotím velmi pozitivně. Je to skvělá průprava pro další uměleckou dráhu. Těžko bych jinde nastudoval tolik repertoáru, viděl tolik různorodých představení a potkal tolik skvělých kolegů.
Adam Plachetka
Adam Plachetka se narodil v roce 1985 v Praze, kde absolvoval Pražskou konzervatoř u profesora Luďka Löbla. Je laureátem řady soutěží, například MPS Antonína Dvořáka.
Roku 2005 debutoval v Národním divadle v Praze. V následujících letech zde nastudoval postavy jako Don Giovanni, Publio (La clemenza di Tito), Figaro (Le nozze di Figaro), Nardo (La finta giardiniera), Argante (Rinaldo) a Guglielmo (Cosí fan tutte). Ve Státní opeře Praha se objevil jako Don Basilio (Il barbiere di Siviglia) a Papageno (Die Zauberflöte).
Je pravidelným hostem Salzburger Festspiele (Benvenuto Cellini, Rusalka, Le nozze di Figaro, Don Giovanni). Dále se představil jako Hajný (Rusalka) v Opéra de Nice, Sylvano (La Calisto) v Bayerische Staatsoper v Mnichově, Nardo v Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu a v Seoul Arts Center jako Ping (Turandot) a Argante, kterého rovněž ztvárnil v Théâtre de Caen, Grand Théâtre de Luxembourg, Opéra de Rennes a Opéra Royal de Versailles.
Od září 2010 je stálým členem ansámblu Wiener Staatsoper. Od debutu v roli Schaunarda (La bohéme) se zde objevil mimo jiné jako Don Basilio, Melisso (Alcina), Masetto (Don Giovanni), Don Giovanni a Dulcamara (L’elisir d’amore).
Pravidelně spolupracuje s mezinárodními hudebními festivaly Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, či Znojemským hudebním festivalem. Věnuje se také koncertní činnosti s mnoha českými orchestry a barokní hudbě.
Vystupuje pod taktovkou dirigentů jako Alain Altinoglu, Marco Armiliato, Bruno Campanella, Alessandro De Marchi, John Fiore, Asher Fisch, Valery Gergiev, Friedrich Haider, Daniel Harding, Jakub Hrůša, Patrick Lange, Louis Langrée, Marc Minkowski, John Nelson, Tomáš Netopil, Yannick Nézet-Séguin, Robin Ticciati nebo Franz Welser-Möst.
Foto: Supraphon
