Stáří. Smrt. Stále je toto téma tabu. Přitom je spravedlivé, že nás to čeká všechny. Ať jsi bohatý, mocný, či známý, každý jednou umře. Lidé nechtějí umírat, líbí se jim na světě. Ale smrt nikdo neovlivní. Můj tatínek vždy říkal, že každý máme svou svíčku, která jednou zhasne a tak to je.
Myslím si, že myšlenky hodně ovlivňuje víra. Věřím, že je po smrti nebe a to mě uklidňuje. Nebojím se, jen je lepší pro všechny, když smrt přijde ve stáří. Je to přirozené, a i okolí se s tím lépe vyrovnává. Můj tatínek zemřel před měsícem. Vždy chtěl, aby to bylo rychlé a netrápil se ani on, ani okolí. To se mu splnilo. To mě taky uklidňuje.
Po přečtení této malé, útlé knihy mě to utvrdilo v přesvědčení, že rychle znamená v tomto případě lépe. Autorka píše o smrti své maminky. Stalo se to v roce 1963 a mamince bylo sedmdesát sedm let. Nechtěla umřít, bála se, i když byla věřící. Ale už podle popisu jejího dětství se stala někde chyba. Chodila do školy k jeptiškám. Její rodiče ji nedávali lásku a byla pro ně až přítěží. To hodně ovlivnilo chování maminky ke svým dcerám, když dospívaly. Ani její manželství nebylo šťastné. Autorka skvěle psychologicky popsala vztahy v rodině. Velmi živě jsem si to dokázala představit, protože podobnou osobu jsme měli také v rodině. Díky tomuto popisu jsem začala chápat její chování. Když jednání člověka vybočuje ze standartu, vždy to má důvod. Třeba z dětství nebo z dospívání. Já jsem věděla, že ten člověk se nezmění. Musela jsem změnit já chování k němu a přijmout to.
Maminka autorky si zlomila krček stehenní kosti a odvezli ji do nemocnice. Věděli, že ji sem tam bolí břicho, ale doktor řekl, že to nic není. Když byla hospitalizována při zlomenině, doktoři ji našli rakovinu střev v pokročilém stádiu. Operovali ji. Dali ji tím navíc čtyři týdny života, kdy si maminka myslela, že se uzdravuje a že má pouze zánět podbřišnice. Opravdu nevím, jestli je lépe vědět nebo nevědět, že člověk umírá. Záleží na situaci a povaze. Nelze to kategorizovat. Autorka velmi otevřeně a citlivě popisuje poslední týdny. Bylo to náročné pro všechny. Vidět, jak blízká osoba trpí bolestmi, jak se mění před očima. Opravdu dobře jsou zde popsány vztahy a city.
Knihu jsem přečetla za jeden večer. To jsem neměla v úmyslu. Ale prostě nešlo knihu odložit. I když je napsána před šedesáti lety, je víc jak aktuální. Některé věci se nemění. Doporučuji.
O autorovi:
Simone de Beauvoir (1908–1986) byla významná francouzská spisovatelka a filozofka, autorka řady klasických děl evropské literatury a myšlení.
Hodnocení: 90%
Více infa: https://obchod.portal.cz/beletrie/velice-lehka-smrt/
Foto: Nakladatelství Portál
Iveta Bartošová byla fenomén. Její životní příběh by vydal na pořádně tlustý román, který by…
Zážitky z terapií, úvahy autora, jeho vlastní cesta, souvislosti a práce, kterou s chirurgickými nástroji vykonává v auře…
Velmi mnoho karet je ve stylu odnímání toho, co nám již neslouží, o zpracovávání strachu…
Iveta Bartošová patřila k nejoblíbenějším českým popovým zpěvačkám konce 20. a začátku 21. století. Získala…
„Je tady někdo, kdo si objednal návštěvu krypty?“ Rozhlasový horor scenáristy a režiséra Víta Vencla…
Výpravný romantický seriál odehrávající se na pozadí událostí roku 1939 se dostal do portfolia významného…