Velmi zajímavý příběh. Přesto, že stylově se kniha četla dobře, tak obsahově mi to nešlo. Četla jsem ji déle jak týden a to je u mě co říct. Rychleji se to prostě nedalo. Musela jsem dělat přestávky, abych si od ní odpočinula. Jak je někomu ubližováno, nedej bože, když je tam šikana, tam mi to dělá zle a potřebuji chvilky na vstřebání dojmů. Jinak je to velmi kvalitní kniha s příběhem, který se nám odkrývá ve dvou linkách. Jedna kapitola se střídá s druhou ve vyprávění ze současnosti o spisovatelce Ruth a minulosti o tokijské dívce Nao. Na konci jsme v okamžiku právě teď, kdy se osudy snově propojí.
Ruth žije s manželem na ostrově. Je to napůl samota a Ruth se cítí nespokojeně. Vzpomíná na New York a společenský život. Prožívá tvůrčí krizi. Na ostrově je spokojen a v tomto prostředí našel radost její manžel. Zajímá se o stromy a přírodu. Při jedné procházce objeví na pobřeží zvláštní balíček. Myslela si, že je to igelitka a chtěla ji pouze vyhodit do popelnice. Když to vzala do ruky, pochopila, že ji moře vyplavilo poklad. V igelitce byly poctivě zabaleny knihy, dopisy a hodinky. Je to deník patnáctileté dívky Nao, která se chystá provést sebevraždu. Chce, aby aspoň někdo věděl pravdu, jak to doopravdy bylo. Sleduji její osud od malého dítěte, kdy pobývala s rodiči v USA, až do čtrnácti let, kdy se stěhovala celá rodina zpět do Tokija. Otec ztrátu práce těžce nese a pokusí se o sebevraždu. Nao neumí dobře jazyk, je větší než ostatní děti a je prostě jiná. Stane se terčem neskutečné šikany za tichého souhlasu učitele. Prostě neuvěřitelné. Dělalo se mi zle, jak mohou být děti kruté. Nao pomohl prázdninový pobyt u prababičky Džiko, která se dožila sto čtyř let a je mniška. Svým způsobem ji ovlivnila správným směrem a pomohla i otci.
Nao dostane od babi deník a dopisy prastrýce, který bojoval ve druhé světové válce. Opět se dozvídám šílené věci o způsobech v armádě. Další nepředstavitelné krutosti. Konec vojákova deníku mi udělal radost, dokázal se svým způsobem vzepřít válce. Ruth čtení deníku vede k filozofickým úvahám a zajímavým rozhovorům s manželem. V knize jsou skoro na každé straně použity japonské slova napsané znaky, které jsou pod čarou objasněny. To se mi moc líbilo, pro mě to bylo zpestření a opravdu něco jiného. S tím, že byly vysvětleny různé japonské zvyky a i určitá historie, dostala kniha opět větší rozměr. Na úplný závěr byly vedeny hluboké myšlenky o kvantové fyzice atd. což jsem moc nepochopila, ani mě to nebavilo. Ale to neubírá na síle příběhu, který byl výborný. O tom svědčí i několik literárních ocenění, které kniha získala.
Foto: Nakladatelství Motto
