Na knihu jsem se těšila se zvědavostí. Poté, co se mi dostala do ruky, šlo vše stranou a já ji chtěla přečíst co nejdříve. V prvním díle jsem našla zalíbení. Druhým dílem jsem si tuto detektivní sérii zamilovala.
Líbilo se mi vykreslení příběhu, charaktery postav a v neposlední řadě popis prostředí. Vše je opět detailně vylíčeno, ale pro mě zajímavým a příjemným způsobem. Hlavní postava detektiva Cormorana Strika je mi sympatická. Velmi inteligentní, šestatřicetiletý chlápek, jenž nechce ukázat svou slabost, která u něho tkví v projevení bolesti nohy. O nohu přišel při misi v Afghánistáně a nosí protézu. Rodící se přátelský i pracovní vztah mezi Cormoranem a jeho asistentkou Robin je příjemným zpestřením případu. Zápletka je perfektně promyšlena, vraha jsem tipovala od půlky několikrát a vždy špatně. Příběh má skvělý šmrnc, důvtip a čtivost. Řekla bych, že lepší jak v jedničce. Přiznávám, že bych tento případ nevyřešila. Osobně si myslím, že ke každé práci musí mít člověk určité předpoklady. Ze mě by dobrý detektiv nebyl.
Cormoran v prvním díle řešil vraždu známé modelky. Odhalení vraha ho proslavilo, protože policie případ uzavřela jako sebevraždu. Byla to pro něj dobrá reklama. Jeho detektivní kancelář krachovala. Díky publicitě, která se nesla s vypátráním vraha, dostal klientelu. Sice to nejsou až tak zajímavé případy, ale vydělává slušné peníze. Odhaluje nevěry, ukryté finance a majetky pro rozvádějící se páry. Výjimku dělá paní Quinová, která ho požádala, aby jí našel manžela. Ten se již deset dní neukázal doma. Její manžel Owen Quin, je málo známý spisovatel, který se cítí podceňován. Agentka mu řekla, že jeho poslední rukopis nevydá. Owen udělal scénu, urazil se, sbalil si věci a odešel z domova. Manželka na tyto výstupy a odchody je zvyklá. Tentokráte je Owen z domova pryč déle než obvykle. Po čtyřech dnech pátrání ho najde Cormoran mrtvého. Případu se ujímá policie. Cormoran si není jistý jejím správným postupem a hledá dál na vlastní pěst. Vše se točí kolem rukopisu, ve kterém jsou znázorněny karikatury jeho blízkých osob. Tím se zužuje i podezření na pachatele. Udělal to nakladatel, redaktor, agent, milenka, manželka, kamarád či nepřítel?
Obdivuji autorčinu fantasii a dokonalé propojení všech detailů. Často jsem byla překvapená vývojem situace. Tentokráte způsob vraždy i popisy okolností jsou brutálnější. Owen Quin nebyl zcela normální. Styl jeho rukopisu je úchylný a nechutný s náznaky sadismu. To se objevuje i v jeho smrti. Ti, kdo si stěžovali, že v prvním díle bylo hodně nudných popisů (což si já nemyslím), budou určitě spokojení s větší akčností a úderností na děj. Jsem přesvědčena, že se kniha bude líbit. A zajímá vás jako mě, proč název Hedvábník? Opět to má spojitost s Owenovým rukopisem. Nezbývá vám nic jiného, než se pustit do čtení. Skoro vám závidím, že to máte vše ještě před sebou.
Foto: Nakladatelství Plus
