Renomovaná historička umění Helena Soukupová shrnula své celoživotní bádání o osudu a díle přemyslovské princezny v čtyřsetstránkové monografii, která odhaluje nové skutečnosti. K loňskému 25. výročí svatořečení Anežky České nyní vydává Vyšehrad.
„Ještě dnes v prostorách kláštera někdy se mi zdává, že jsou slyšet na kamenné dlažbě lehké údery berle a šelest střevíců, když její hedvábný stín spěchá
k nedělní bohoslužbě a svou berlou rozhrnuje zlatou mlhu ráje, kde se už potkává s anděly…“ vzdává svými verši hold Jaroslav Seifert královské dceři Anežce Přemyslovně. Za básníkova života byla Anežka všeobecně uznávaná blahoslavená, k její poctě se sloužily mše, byly skládány písně a básně
a vyprávěly se legendy. V chrámech visely její obrazy, průčelí kostelů zdobily její plastiky a na významném místě Prahy stála její majestátní postava v sousoší svatého Václava. Spolu s předními českými patrony, sv. Ludmilou, Vojtěchem
a Prokopem, se stala symbolem národa. Zbývalo ještě dovést do konce její svatořečení. Po cestě plné překážek k němu konečně došlo v listopadu 1989
ve vatikánské bazilice sv. Petra, kam z tehdejšího komunistického Československa vyvezly stovky autobusů tisíce věřících (to už byl Jaroslav Seifert více než tři roky po smrti). K 25. výročí památné události vydává Vyšehrad nový životopis zakladatelky kláštera Na Františku z pera historičky umění Heleny Soukupové.
„Hodnotíme-li život sv. Anežky a její význam v českých dějinách, výtvarném umění a literatuře, žasneme nad výraznou stopou, kterou po sobě zanechala,“ píše Soukupová, „Zajistila organizovanou péči o nemocné, k jejichž potřebám založila samostatný řád křižovníků s červenou hvězdou a pro řeholní život sester a bratří vystavěla sdružený dvojklášter. Klášter se stal ohniskem nových idejí
a východiskem dalších založení. Špitál zprvu vystřídal několik míst, až zakotvil
u paty mostu, kde působí dodnes. Stal se centrem špitální péče, jež se rozšířila
v Čechách, na Moravě, a zejména v Polsku…“
Soukupová se věnuje Anežskému klášteru v Praze a osobnosti sv. Anežky už řadu let. Napsala obsáhlou monografii Anežský klášter v Praze (1989, rozšířené vydání 2011), spolupracovala na výstavě a katalogu Svatá Anežka Česká, princezna a řeholnice (2011), a podílela se na sborníku Svatá Anežka Česká
a velké ženy její doby (2013). Její knižní publikace Anežský klášter v Praze se stala Nejkrásnější knihou roku 1989 a v roce 2011 Knihou roku nakladatelství Vyšehrad.
Nový životopis světice a patronky českého národa přináší souhrnný pohled
na Anežčin život, dílo a spiritualitu, stejně jako na její „druhý život“ v legendách a historické paměti od středověku až po moderní dobu. Česká světice se představuje jako cílevědomá a důsledná zastánkyně základních pilířů františkánské spirituality: služby bližnímu a naprosté chudoby. Pro její zachování neváhala podstoupit nejeden spor i s papežskou kurií. Její příběh se propojuje
s pohnutou historií kláštera Na Františku, jehož zánik se podařilo odvrátit doslova na poslední chvíli.
Knihu doplňuje unikátní obrazová příloha přinášející 300 ilustrací. Anežčina nová monografie jistě potěší všechny zájemce o osud a dílo výjimečné ženy, která zanechala nesmazatelnou stopu v naší historii.
Oficiální anotace:
Svatá Anežka Česká. Život a legenda
Nový životopis světice a patronky českého národa přináší souhrnný pohled
na Anežčin život, dílo a spiritualitu, stejně jako na její „druhý život“
v legendách a historické paměti od středověku až po moderní dobu. Jeho autorka, historička umění Helena Soukupová, vydala v roce 1989 základní monografii o Anežském klášteře, v roce 2011 pak knihu zásadně
přepracovala, aktualizovala a rozšířila. Životopis zakladatelky kláštera spojuje erudici uměnovědnou s důkladným rozborem dobových pramenů, a to jak
z doby Anežčina života, tak z doby pozdější. Literárním památkám, které se
v době středověké, renesanční, barokní i moderní s Anežčinou postavou spojovaly, se dostává stejné pozornosti jako stavbám se světicí spojeným či její spiritualitě a duchovnímu profilu. Příběh přemyslovské princezny, hrdé na svůj rod a vlast, vyznavačky františkánské chudoby, která pro její zachování neváhala podstoupit nejeden spor i s papežskou kurií, se propojuje s pohnutou historií Anežčina kláštera Na Františku, jehož zánik se podařilo odvrátit doslova na poslední chvíli. Kniha je bohatě ilustrována unikátním obrazovým doprovodem.
Svatá Anežka Česká
první vydání, počet stran 416, cena: 498,- Kč
Odpovědný redaktor Filip Outrata
Vydalo nakladatelství Vyšehrad
Ukázka:
Ani poslední léta Anežčina života nebyla dobou pasivní odevzdanosti a truchlení. Třebaže si plně uvědomovala tíhu dějinné situace, svou pevnou vírou v řád byla přesvědčena o dalším vzestupu přemyslovského rodu. Proto soustředila všechny své síly na to, aby v dobách braniborské okupace pomohla uchovat a předat vysokou kulturní tradici jeho nejmladším členům. V předtuše Přemyslova neblahého konce ovlivnila zřejmě rozhodnutí o řeholním životě mladé Kunhuty, jejíž vnímavou duši pomohla rozvinout. A tak to, co se tehdejšímu kronikáři jevilo jako počátek všeho budoucího zla, stalo se z hlediska příštího vývoje pozitivním činem. Všechnu zkušenost a moudrost, jíž se Anežka za svého života dobrala, předala Přemyslově prvorozené dceři. Seznámila ji s chodem kláštera
a s významnou iluminátorskou a literární produkcí, zasvětila ji do děl středověkých mystiků a předala svou úctu k svátosti oltářní. Vysvětlila jí poslání špitálního řádu křižovníků s červenou hvězdou a vštípila jí, že jako starší sestra budoucího krále pomůže jednou bratru Václavovi navázat na Přemyslovu státní
a dynastickou koncepci.
Když tento svůj poslední úkol Anežka splnila, na jaře 1282 onemocněla
a ulehla. Legenda jejího života podrobně popisuje, jak když se blížil čas, kdy
Kristus chtěl vzít z tohoto světa svou služebnici Anežku, uvést ji do nebeské
komnaty a odměnit ji za její zbožné práce korunou spravedlnosti, nadcházela
doba čtyřicetidenního postu, kdy byla zvyklá stranit se nejen styku se světskými
osobami, které ji z úcty navštěvovaly, ale i sester… tu spočinula jednoho dne
nad ní ruka Páně, síla smyslů celého těla začala ochabovat a pro silně vzrůstající
slabost ulehla. Když pak nastala třetí postní neděle, pocítila, že jí nastává šťastný
odchod z tohoto světa, který tajně sdělila jen nečetným důvěrným přátelům,
a v přítomnosti bratří a sester přijala Tělo Páně a svaté pomazání. Legenda
dále vypráví, že ačkoliv v ní nezbylo již nic z tělesných sil, přece duchem zůstala
pevná a roznícená; chvíli se zbožně modlila, chvíli laskavými slovy těšila sestry,
jež měly její smrtí osiřet a proto neutišitelně plakaly, chvíli je s mateřskou
láskou povzbuzovala k dosažení vrcholu dokonalosti… Když tato a jiná spásná
napomenutí po celý večer a následující noc vtiskovala do srdcí sester… příští
den, totiž v pondělí (2. března), začala být zaplavována jakousi radostí, ve tváři
měla usmívající se výraz a celé její tělo až do šesté hodiny zbělelo. Když se pak
bratři pomodlili devátou (hodinku) a začali mši, okolo hodiny, v kterou Spasitel
lidského rodu visel na kříži a pro naše vykoupení vypustil ducha, Bohu přemilá
služebnice odevzdala svou duši do rukou nebeského Otce. V pondělí po třetí
neděli postní, 2. března 1282, Anežka ve věku 71 let skonala. Nedočkala se návratu následníka trůnu Václava, u jejího lůžka však stála sedmnáctiletá praneteř Kunhuta a příbuzná Alžběta, které převzaly odpovědnost za program
a vedení kláštera.
Podle legendy donesly sestry její tělo do chóru (přemyslovského mauzolea), kde zůstalo vystaveno po dva týdny a menší bratři pak po těchto čtrnáct dní denně přicházeli do klausury sester a vzdávali příslušnou pohřební poctu sloužením mší a vigílií. Avšak i téměř celé město s množstvím přicházejících lidí se každý den shromažďovalo u kláštera a naléhavě žádali, aby mohli alespoň přes mříž spatřit tělo světice. Dotýkali se ho prsteny, opasky
a jinými předměty v naději, že dosáhnou pomoci. Když však již sestry nemohly déle snášet neodbytnost lidí… uložily tělo s úctou do nové dřevěné rakve (in archam novam ligneam), připevnily k ní víko na nových železných závorách
a velkým železným hřebem ji pevně zavřely.
O autorce:
Doc. PhDr. Helena Soukupová se narodila v roce 1946 v Praze a jako historička umění se zaměřuje na středověk, zvláště na architekturu žebravých řádů ve 13. a 14. století s přesahem do kulturní historie. Od 1990–2003 pedagogicky působila
na Katedře dějin umění a estetiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (v letech 1997–2000 jako studijní prorektor).
Většinu svých publikací věnovala Anežskému klášteru v Praze a osobnosti sv. Anežky. Je autorkou obsáhlé monografie Anežský klášter v Praze (1989, rozšířené vydání 2011), spoluautorkou výstavy a katalogu Svatá Anežka Česká, princezna a řeholnice (2011), a podílela se na sborníku Svatá Anežka Česká a velké ženy její doby (2013). Kromě přednáškové činnosti vydala celou řadu článků a odborných studií (mezi jinými k problematice Vyšehradu). Její knižní publikace byly opakovaně oceněny: kniha Anežský klášter v Praze se stala Nejkrásnější knihou roku 1989 a v roce 2011 Knihou roku nakladatelství Vyšehrad.
Foto: www.ivysehrad.cz
