Pokud hledáte knihu se zajímavým, zvláštním a dojemně lidským příběhem, je tato kniha určená pro vás. Jako třešničku na dortu si přidejte skvělý vypravěčský styl s propracovanými psychologickými profily hlavních postav a věřte, že vás kniha zaujme a nedá vám klid, než ji dočtete. Zčásti za to může tajemné vyprávění, kde tušíte, že za slovy je schované něco, co není normální. Až kolem osmdesáté stránky se to něco začíná rozmotávat. Takže opět zvědavost mě hnala rychle dopředu a já jsem v noci měla čtecí maratón.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Mimo jiné ukazuje vědecký svět pokusů na zvířatech, kde soucitný člověk nemůže být v klidu při čtení toho, co se děje zvířatům při testech. Přesto ve mně zůstává pocit nevyplněného očekávání. Čekala jsem jiné události, jiný konec, a to díky anotaci. Pod ní jsem si představovala úplně jiný příběh. Řekla bych, že zcela nevystihuje o čem ta kniha je. Dokonce je zde citovaná Ruth Ozekiová, která říká, že ji kniha zcela sebrala a rozplakala. Já, jako plačka, kde mě dojímá kde co – byla jsem tedy připravená na doják měsíce – tak si představte, že to se mnou nehnulo. Ano, kniha je dojemná, ale tak nějak jsem si uvědomovala, že to není ničí vina. Jako rodina se měli rádi. Po prožitém traumatu, rodiče tolerovali přání dětí. Být těmi rodiči, tak nevím jak bych se zachovala….Někdy se rozhodneme a netušíme, jak moc nás to ovlivní za pět, deset, dvacet let. Jaký dopad to může mít na naše blízké a přitom jsme to mysleli v dobrém.
Závěr mě potěšil, když jsem pochopila o čem vlastně kniha je. Jak o tom píšu vypadá to tajemně, že? Ono to, taky je.
Příběh vypráví Rosemary. Začíná od prostředku, v roce 1996, když je pátým rokem na Kalifornské univerzitě. Již tam nám prozradí, že přišla o sestru a bratra. Sem tam řekne nějakou narážku na minulost a samozřejmě, že čtenář je zvědavější čím dál víc od každé kapitoly. Ve třetině knihy nám prozradí to největší tajemství a začne vyprávět od začátku. Opět to není zcela časově přímé. Chvíli jsme u babičky, kdy je Rosemary pět let, poté se vrátíme na úplný začátek, kdy Rosemary byla malé batole. A šup jsme opět v roce 1996. Na závěr se dostane do současnosti do roku 2012, kde spoustu věcí vysvětlí maminka a tak nějak máme celý příběh v hromadě. Nevadilo mi, že se časově skákalo. Je to dobře popsané a já se v příběhu orientovala bez zmatku. Hodně, velmi hodně se vyprávění odehrává v pocitech Rosemary. Pochopíme, že její mozek chtěl na něco špatného zapomenout a ona za prvé potlačuje vzpomínky, které ji tíží a za druhé cítí za něco vinu, za což ani nemohla. Velmi špatně se mi to vysvětluje, když nemůžu prozradit spoustu věcí.
Prostě to shrnu. Příběh stojí za přečtení. Je netypický. Dozvíte se určitě mnoho nových informací. Je pro milovníky zvířat. Je to sonda do hlavy mladé dívky, která prožila něco smutného. Není o partnerské lásce, ale o hledání lásky sama k sobě a odpuštění. Je to kniha nad kterou budete hodně přemýšlet během čtení i po přečtení. A to už myslím má cenu, si ji přečíst.
Foto: Nakladatelství Plus
