Josef Formánek: Byl jsem na tom hodně špatně, mohl jsem na alkohol umřít

Jako host televizní Show Jana Krause se divákům představil spisovatel a cestovatel Josef Formánek, který svému hostiteli přinesl svoji poslední, v celkovém pořadí osmou knížku – Knihu o tichu. A není u Jana Krause poprvé, od jeho poslední návštěvy však již uplynulo takřka patnáct let a za tu dobu si spisovatel prošel řadou trpkých osobních zkušeností, včetně závislosti na alkoholu.

„Byl jsem na tom hodně špatně, dokonce si myslím, že jsem mohl na alkohol umřít,“ svěřuje se literát. „To, že jsem sám cítil, že mám problém, mohlo trvat tak tři čtyři roky. Velkým stimulem pro to, abych přestal, byla moje rodina, ačkoli terapeuti říkají, že by člověk neměl přestávat kvůli někomu, ale v první řadě kvůli sobě.“ Touha pít ho prý nyní naprosto opustila, ale zda je to napořád neví. „Teď jsem za to každopádně vděčný. Když jdu na rodinnou oslavu a vidím, že tam někdo popíjí pivo nebo víno, nic to se mnou nedělá, což je velká úleva. Ale byly doby, kdy jsem opustil léčebnu a chodil jsem supermarketem kolem regálů s alkoholem se zakrytýma očima, protože jsem se bál své podvědomé reakce.“

Kniha o tichu, která má být jeho nejosobnějším literárním dílem, je podle něj poskládaná z příběhů jeho lásek, jeho kamarádů anebo lidí, které potkal na cestách. Jsou to příběhy veselé i smutné a odehrávají se po všech možných koutech světa – jejich spojovacím prvkem je právě ticho, které hraje podstatnou roli a které odstartuje něco tajemného, co se normálně nestává. Přestože cestování bylo jeho celoživotní vášní i zdrojem inspirace, nyní už po něm netouží. „Jednoho dne jako lusknutím prstu se u mě vypnuly všechny touhy,“ zpovídá se dále Josef Formánek.

„Měl jsem takový zvláštní zážitek, o kterém si něco jiného myslím já, a něco jiného psychiatři. Já jako normální, běžný ateista jsem jednou uviděl zlatý zářící sloup světla a uslyšel jsem jasný hlas, i když v té místnosti nikdo nebyl. A po tomto zážitku jsem se vypravil na noční pouť. Stal se ze mne hluboce věřící člověk a z mého života zmizely některé touhy – touha pít a touha psát, což je tedy u spisovatele trochu problém.“ Nicméně cítí ve svém životě ohromný klid a štěstí, protože není otrokem svých myšlenek.

Foto: TV Prima

Samuel Svoboda