topvip.cz

Dnešní děti se liší od generace předchozí? Zcela určitě.  A navíc tu je část dětí odlišných ještě výrazněji. Indigové děti, děti s ADHD a dalšími diagnózami. Je to až příliš velký generační skok, nebo tu byly tyto děti vždy? Možná patříte k těm, kteří si kladou otázku, proč to všechno, co nám tyto děti mají ukázat, proč tu jsou? Proč se jimi vůbec zabýváme jako společnost? Autorka tuto otázku pojala velmi zeširoka. Sama je pedagožkou s těmito dětmi pracující, na jejich téma napsala i diplomovou práci, kterou úspěšně obhájila a je také terapeutka, která do duše dětí a jejich vyprávění vchází velmi citlivě.

Dělí se také o zkušenosti s meditacemi a dětmi. Právě na tento druh psychické terapie děti reagují překvapivě dobře. A hladí je. Možná někdy i zahladí to, co vyvstává z minulých životů.

Vplouváme do minulosti tak hluboké, tak zapomenuté…

Všimla si také souvislostí mezi vyprávěním o minulých zážitcích a problémy, které děti řeší samy se sebou nebo se svými rodiči. Někdy může to, jak ukončily minulý život s tím, jak začaly ten další.

Obě knihy přináší:

• Množství fascinujících příběhů, které mohou vyvolat vaše vlastní podvědomé vzpomínky
• Úvahy, citace jiných autorů zabývajících se tématem
• Vysvětlení, návody jak s těmito dětmi pracovat, jak k informacím přistupovat

A celkově se vším prolíná touha prakticky navést tyto děti i rodiče do života tak, aby byly šťastné, ať jsou zdravé, nemocné, indigové, normální, nenormální nebo jakékoliv jiné zaškatulkované.

Tolik praktický úhel pohledu.

A pak je tu úhel pohledu, který jsem si sama pro sebe nazvala…

…Mysteriozní…

„Po jedné z přednášek mi jedna maminka svěřila, že když byla se svým malým chlapcem na prohlídce nějakého hradu, chlapec najednou vykřikl: Tady jsem měl uvázanýho bejka.“

„Jednoho krásného říjnového večera jsem dcerku ukládala ke spánku, dala jsem jí pusu jako každý večer a dcerka si sedla, pohladila mi bříško a řekla: „Ahoj miminko.“ Povídám jí: „Ty vidíš miminko?“. „Ano, tady v bříšku spinká.“ Toto se opakovalo spontánně ještě asi třikrát. Nedalo mi to a šla jsem si koupit těhotenský test, byl pozitivní.“ (ukázka, Poselství dětí nového věku 2022)

V tuto chvíli bych se určitě také zarazila a vůbec se autorce nedivím, že takové podobné chvíle stály za jejím prvotním zájmem o toto téma zakryté ezoterikou a tajemnem. Je dobře, že se prolíná do terapií, psychologie a bádá se o něm více. Osobně musím říci, že i jen četba podobných příběhů a úvah nejen samotné autorky, ale dalších autorů zabývajících se tímto tématem, ve mne budila cosi niterného. Neklid, úzkost či něco, co jsem zažila jako dítě.

Jsem si naprosto jistá, že děti, pokud něco podobného vykládají, opravdu tuší. Je-li to náhled kamsi do minulosti nebo nějaký společný konstrukt jejich mysli, kdoví… ale často právě tyhle věci stojí za psychickými problémy, těžkými vztahy s rodiči a za něčím, co nás za celý život nechce opustit. Pocit tíhy, úkoly, neschopnost prorazit za něčím lepším.

KNIHA JE JAKO PROLÍNÁNÍ lidskou psychikou, lehce tajemná, trošku senzační, trochu z ní jde husí kůže, trochu uklidňuje a v mnohém se opravdu může stát dobrou inspirací pro řešení vlastních problémů zaseknutých na stojatém místě. Nahlédnutí do terapeutické praxe, obrázků dětí kreslících výjevy ze své prožité fantazie, příběhy rodičů, souvislosti zdravotní i psychické.

 

Více infa: https://eminent.cz/

 

O autorce:

Jana Štrausová působila sedmnáct let jako učitelka pražské mateřské školy; v současné době učí na prvním stupni základní školy a vede vlastní terapeutickou praxi pro děti i dospělé.  Od roku 2016 pořádá přednášky a pravidelné meditace pro děti od šesti do dvanácti let. Jako první u nás při studiu obhájila diplomovou práci na téma indigových dětí.

 

Foto: Nakladatelství Eminent