V roce 1995 přednášel Tony Judt na Johns Hopkins Center v Bologni pod záštitou čtrnáctideníku The New York Review of Books. O rok později vyšly jeho přednášky knižně pod názvem Velká iluze? Esej o Evropě. Útlou publikaci lze považovat za předvoj k autorovu monumentálnímu dílu Poválečná Evropa (2005). Judt se v ní snaží vyrovnat s trojicí otázek: Jaké jsou vyhlídky Evropské unie? Pokud ne zcela růžové, proč tomu tak je? A jak moc je vůbec důležité, zda vznikne, či nevznikne jednotná Evropa?
Ačkoliv od vzniku eseje uplynulo takřka čtvrtstoletí, neztratila na aktuálnosti a v časech brexitu a únavy z centralizace ohromuje svojí jasnozřivostí. Poprvé česky, v překladu Martina Pokorného, ji vydává Prostor.
Proslulý britský historik, spisovatel a univerzitní profesor Tony Judt (1948–2010) je považován za předního intelektuála konce 20. a začátku 21. století, k jeho odkazu se hlásí mj. americký historik Timothy Snyder. Než těsně před šedesátkou onemocněl fatální nervovou chorobou, jež postupně znehybňovala jeho tělo, napsal desítky článků a patnáct knih; některé z nich byly přeloženy do mnoha jazyků a staly se bestsellery. Aby pochopil Evropu dvacátého století, zajímal se také o střední Evropu – a naučil se česky. A pak napsal fenomenální dílo Poválečná Evropa (česky 2008), kterým sám vešel do dějin.
O devět let dříve vznikla jeho esej Velká iluze?, jejíž název evokuje slavný protiválečný film Jeana Renoira (1937) o víře v dorozumění lidí různých národů, vzdělání, společenské třídy a vyznání. Ač sám nadšený Evropan, Judt se zde označuje za »europesimistu«, neboť prosazování skutečně jednotné Evropy považuje za nemoudré a sebedestruktivní. Je skeptický vůči nedostatku demokracie, který je podle něho v projektu evropské integrace zřejmý. Eurokraté se svojí posedlostí centralizovat mu připomínají definici fanatismu George Santayany: »Fanatik je ten, kdo zdvojnásobí své úsilí, když zapomněl své cíle.« Bruselskou eurokracii přirovnává k osvíceným despotismům 18. století za vlády carevny Kateřiny II. Veliké, Fridricha II. Velikého, Marie Terezie a Josefa II. K jejich ideálu »efektivní a univerzální administrativy, oproštěné od partikularismů a motivované racionálním kalkulem a právními principy«. Podle Judta se právě tato racionalita ideálu evropského společenství stala atraktivní zejména pro vzdělanou profesní inteligenci, která spatřuje v »Bruselu« únik ze zkostnatělých praktik a provinciální zaostalosti. Varuje, že pakliže »Evropa« reprezentuje vítěze, tedy bohaté regiony, potom chudým, jazykově, vzdělanostně nebo kulturně znevýhodněným, neprivilegovaným Evropanům zbývá jen »národ«, přesněji řečeno nacionalismus. Na závěr vyzývá k dílčímu obnovení či nové legitimizaci národních států.
Anotace:
V eseji nazvaném Velká iluze?, poprvé publikovaném roku 1996, předložil Tony Judt skeptickou, pronikavou a hluboce předvídavou úvahu o politické situaci v Evropě a o otázkách, jimž kontinent čelí na prahu nového tisíciletí. Jaké jsou reálné vyhlídky na rozšíření Evropské unie a kde je hranice, po jejímž překročení přejde rozšiřování v rozpad? Které státy mají »patřit k Evropě« a podle jakých kritérií? Čím je Evropa definována a jak máme přemýšlet o její budoucnosti? Pokud – jak tvrdí Judt – je mýtus jednotné Evropy příliš abstraktní na to, aby si mohl zajistit hlubší loajalitu voličů, a pokud nám mnohdy naopak brání najít řešení konkrétních problémů, pak bude všeobecně prospěšné podrobit jej kritickému rozboru. Judtova mistrovská analýza vytyčuje centrum diskuse a uchovává si relevanci i po více než dvaceti letech.
Z anglického originálu A Grand Illusion? An Essay On Europe vydaného nakladatelstvím New York University Press v New Yorku v roce 1996 přeložil Martin Pokorný
Odpovědný redaktor Richard Štencl
168 stran
cena: 197,- Kč
V českém jazyce vydání první
O autorovi:
Publikující britský historik a esejista Tony Judt (1948–2010) studoval na univerzitách v Cambridgi a v Paříži. Přednášel na prestižních britských a amerických vysokých školách, dlouhodobě působil jako profesor Newyorské univerzity a ředitel jejího Remarque Institute. Původně se věnoval francouzské intelektuální historii, později rozšířil svůj zájem na obecnější problémy evropských dějin. Po roce 1989 se intenzivně věnoval změnám ve východní Evropě, ale už v osmdesátých letech navázal styky s východoevropskými intelektuály a naučil se mj. česky. Je autorem desítek článků a patnácti knih, česky vyšel jeho esej Zle se vede zemi (2011). V nakladatelství Prostor vyšly knihy Intelektuál ve dvacátém století. Rozhovor Timothyho Snydera s Tonym Judtem (2013), Penzion vzpomínek (2016), Falešné ideje, cizí krev. Francouzská inteligence 1944–1956 (2018). V roce 2017, devět let po prvním českém vydání, jeho monumentální Poválečná Evropa a o dva roky později soubor esejů Zapomenuté 20. století. Osobnosti, události, ideje.
O knize napsali
„Jeden z nejprozíravějších textů o Evropské unii… Judtovy myšlenky směřují ke všemu, co se dnes skutečně děje – od pozvolného rozpadu sociálního státu až po obnovené vlny nacionalismu.“
Rachel Donadiová, The New York Times
„Tony Judt ve svém eseji vytvořil příhodný základ pro zahájení diskuse o dvou zásadních otázkách poválečné doby: Co je Evropa? A kam kráčí?“
Michael Mandelbaum, Johns Hopkins University
„Komentátoři upozorňovali a upozorňují, že Judtovy pronikavé a vnímavé postřehy o Evropě jsou i dnes stejně relevantní a pravdivé jako v době, kdy je psal.“
Oficiální webové stránky Evropského parlamentu, »100 DŮLEŽITÝCH KNIH O EVROPĚ«
Foto: Nakladatelství Prostor
