topvip.cz

Takže. První varování. K téhle knize to chce buď něco měkkého pod zadek, nebo panáka něčeho ostrého. Kdo se zajímá o historii a je jeho koníčkem, ten patrně neutrpí tak velký šok. Ostatní mají možnost si udělat svůj vlastní názor na to, jak historie zabíjí jednotlivé civilizace. Je s podivem (nad nepoučitelností člověka), jak se to děje neustále podle velmi podobných vzorců.

Třeba ve chvíli, kdy začneme dobrovolně odevzdávat své kulturní dědictví agresivnějším národům. Za dobrotu na žebrotu, dalo by se říci. Druhým děsivým faktem na této knize je uvědomění, že kniha vyšla v září tohoto roku a naprosto přesně předpověděla listopadové události v Paříži. Ne nějakým věšteckým uměním, ale čistou logikou. Ve chvíli, kdy se tady dočtete, jak to vlastně s onou multikulturní společností ve Francii vypadá, musí i slepému dojít, že to je o koledování si o něco takového. Kdo zapomíná svoje dějiny, je nucen je opakovat.

Nevinní?

Jsem žena a navíc historie není můj silný šálek kávy a tak jsem na všechno, co tu autor píše, pohlížela právě pohledem těch nevinných lidí, kteří si jen chtějí žít své životy v relativním bezpečí. Nezajímá je majetek druhých států a nechtějí si bujet ego nenávistí k jiným vládcům a tak vůbec. Obecně mě napadalo „a kdyby vládly ženy…?“ ale to byla myšlenka opravdu vedlejší k tomu všemu, co tu Benjamin Kuras naservíroval. Tušíte ponurý závěr…tušíte náznaky řešení, které ale musí být jasné, pevně dané a kdy se musíme opět spojit s úctou k padlým vojákům ve válkách, k našim předkům, kteří budovali naši žen v potu a krvi. Pokud se mi chtělo nad knihou plakat nejen nad nesmyslností islámu, pak druhý důvod byl i ten, jak jsme zapomněli na to, že tu nejsme jenom my, ale že přenecháváme tuto zemi, na které chodili naše babičky i dědové, a na které budou chodit naše děti a vnuci. Jsme tak krátkozrací?

Nebo je tento pocit už téměř trestný činem stejně jako islamofobie? Bát se o vlastní život, neochota podřídit se silnějšímu je špatná?

Francie a Velká Británie na to už doplácí, další země jsou na hranici, kdy Evropská unie vydává univerzální sváteční přání bez zmínky o tradičních Vánocích, kdy ustupujeme v rámci humanity a tím jen dáváme najevo, že jsme ochotni se stát služebníky. Máte tu možnost si bez příkras přečíst části z Koránu. Půjde vám mráz po zádech. Zákony, které jsou v některých evropských zemích už přijaty. Roztřesete se celí. A tehdy se člověku zastavuje srdce nad tím, jak je něco takového možné? Cílená likvidace Evropy?

Arabské země byly kolébkou krásy a umění

Nikdy jsem se nezbavila pocitu, že arabské ženy jsou jedny z nejkrásnějších. Že muži jsou silní a pevní. Ale nesmí to sklouznout do demagogie a agresivity. Mírumilovný islám je už více než 700 let mrtev a věřte nebo ne, tehdejší představitelé přinesli civilizacím velké objevy a mimořádně krásné umělecké skutky. Tehdy si opravdu lze představit tamní svět jako arabskou pohádku z Tisíců a jedné noci. Ale pak se všechno zhroutilo a je jen s podivem, že zákony šária nejsou postaveny mimo zákon. Pomalá a zhoubná cesta. Jako když vaříte žábu.

Obdivuju autora za opravdu mravenčí práci, kterou si dal s historickými souvislostmi, psychologií islámu, s hledáním zdrojů a informací, které se zde v hlavním zpravodajství nedozvíme. Rázem vše vypadá jinak, děsivěji a spekulace nad tím, proč tomu tak je, už nechám na zvážení každého čtenáře. Pro mě je to třeba nevstřebatelné. Nejsem schopna uvěřit tomu, že by to tak bylo, že by to byl cíl. Proč? Lidská mysl je dokonalá, ale umí být i neskonale a neuvěřitelně zvrhlá a zvrácená.

To je asi jediné, co v tuto chvíli dokážu. Zabít civilizaci je mnohem jednodušší, než se může na první pohled zdát.

O autorovi:

Benjamin Kuras se narodil ve Zlíně, byl krátce pražský rozhlasový redaktor (1968), od října 1968 se stal obyvatelem Londýna a český redaktor BBC a od roku 1975 oficiálně britský občan. Autor patnácti anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích.

Od roku 1990 přispívá do českých periodik jako jsou Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, MF Dnes, Právo. V nakladatelstvích Eminent, Baronet, Linde, Evropský literární klub, Totobia a G+G vydal množství českých i anglických knih, např. Žít všemi údy, Jak přežít padouchy, Tao sexu, Pryč s prašivkami, Deník viruse aidsu, Antonín a František jsou naživu, Nebýt Golema a mnoho dalších…

Zdroj: www.cajovnaumodrekocky.cz

Foto: www.eminent.cz