Po strništi bos je lyrický film o dětství a hrdinství v každém z nás a uzavírá tematickou tetralogii tvorby Jana a Zdeňka Svěrákových – tetralogii o jedné generaci. „Když ty čtyři filmy dáte za sebe, tak můžete na pozadí osudů jednoho hrdiny pozorovat velkou část naší historie ve dvacátém století,“ řekl režisér Jan Svěrák. Do hlavních rolí rodičů dětského hrdiny Edy obsadil Jan Svěrák Terezu Voříškovou a Ondřeje Vetchého. Diváci také uvidí například Jana Třísku, Oldřicha Kaisera, Petru Špalkovou, Hynka Čermáka či samotného Zdeňka Svěráka. Po strništi bos čerpá ze vzpomínek na dětství, které prožil Zdeněk Svěrák za války na venkově. Svým námětem zapadá do řady filmů Obecná škola, Kolja a Vratné lahve, v nichž rodinná tvůrčí dvojice vypráví o různých fázích života mužského protagonisty na pozadí dějinných událostí. Ještě než se film objeví od 17. srpna v kinech, položili jsme několik otázek Zdeňku Svěrákovi.
Co pro vás znamená Po strništi bos?
Po strništi bos je vzpomínka na dobu protektorátu, kdy jsem byl přesazen z města na venkov a učil se tam žít. Naučil jsem se tam – a to vyjadřuje obrazně ten název – chodit po strništi bos. Opravdu jsem chodil bos, když to šlo.
Jak vznikal scénář k filmu?
Je to asi čtrnáct let, co mě Honza požádal, abych zavzpomínal písemně na dobu protektorátu. Pak si to přečetl a říká – no to je materiál, ale vůbec to nemá klenbu, musíme z toho udělat příběh. A já to nedokázal. Tak jsem to nechal deset let u ledu. Potom jsem si to znovu přečetl a už mi to připadalo, jako kdyby to napsal někdo jiný, už jsem to mohl poupravit. Nadělal jsem tam dost změn ku prospěchu příběhu, takže už to pak nějaký oblouk mělo.
To ale nebyla definitivní verze…
Honza to dal potom anglickému dramaturgovi, který se jmenuje Jack. A protože nám ten scénář rozcupoval, tak mu říkám Jack Rozparovač. Řekl jsem Honzovi: Víš co? Ty řezy, co chce Jack Rozparovač, udělej sám. A tak psal scénář Honza. Byl jsem pak přizván k tomu rozpáranému a pomohl jsem to třeba proveselit. A tak vznikl film na půdorysu knížky.
Čeho si nejvíc ceníte na svém synovi?
Nejvíc si na něm cením toho, že ho neopustila ta urputná snaha dát tomu to, co to potřebuje. A pak obdivuji, jak obrovský kolos řídí. To jsem v životě neviděl. Dokázal se obklopit spolehlivými lidmi, takže ho to natáčení nevyčerpávalo, protože nekřičel, nerozčiloval se, všichni jednali tak, aby byl spokojený. A nechodili, ale běhali.
Příběh popisuje vaši rodinu, jací byli vaši rodiče?
Táta byl veselý, silný kuřák, milovník anekdot. Maminka lítostivá a docela hezká. Táta nebyl tak poddajný, jako jsem byl já v Obecné škole, jako to drží Ondra Vetchý. Ondřej tu roli moc chtěl a obětoval pro ni jak kila váhy, tak vlasy, které si nechal prostříhat, aby byl plešatější. Jako byl můj tatínek a jako jsem byl já, když jsem ho hrál ve filmu Obecná škola.
A líbí se vám, jak vás hraje malý představitel hlavní role?
Představitel Edy, tedy mě, je kouzelný. To je objev. Já jsem byl taky hezký, ale ne takhle… Je to kluk, na kterého se vydržíte hodinu a půl dívat. Má trošku odstáté uši, ale to je jenom ku prospěchu. Hraje civilně, vypadá, že je nesoustředěný, neustále si s něčím hraje, ale pak když přijde před kameru, udělá všechno, jak má být, a je to důvěryhodné. Já, když se na něj dívám, tak se neubráním dojetí. Protože on mě vrací do toho krásného dětství, kdy poznáváme svět.
Nebojíte se, že lidé budou film srovnávat s Obecnou školou?
Ta soutěž s Obecnou školou bude samozřejmě těžká, ale i když budeme druzí, tak to bude pořád nádherný film.
O autorovi:
Zdeněk Svěrák je dramatik, scenárista, autor písňových textů, ale i divadelní, filmový a televizní herec. Rodilý Pražan a vystudovaný pedagog českého jazyka a literatury. Už na vysoké škole přispíval do studentského časopisu a hrál v divadelním souboru. Po krátké pedagogické kariéře začal v šedesátých letech pracovat v Československém rozhlasu, kde společně s kolegy připravoval živé vysílání pořadu Nealkoholická vinárna U pavouka a kde posléze poprvé zazněla zmínka o Járovi Cimrmanovi. V roce 1967 pak spoluzaložil Divadlo Járy Cimrmana, pro které napsal všechny hry spolu s Ladislavem Smoljakem a ve kterém působí dodnes. Do svých filmových scénářů často vkládá svoje vzpomínky − na své mládí, na rodinu nebo přátele. Mezi nejoblíbenější patří například Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), Na samotě u lesa (1976), Ať žijí duchové! (1977), Kulový blesk (1978), Vrchní, prchni! (1980), Tři veteráni (1983), Co je vám, doktore? (1984), Vesničko má středisková (1985), Lotrando a Zubejda (1996) a další.
Synopse filmu:
Edu Součka, jeho maminku a tatínka už známe z filmu Obecná škola. Nyní jsme však v Protektorátu, kdy je rodina osmiletého Edy donucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným.
Městečko, kde chlapec dosud trávil jen prázdniny, se nyní stává jeho domovem. Mladá městská rodina se musí přizpůsobit novému prostředí a také soužití pod jednou střechou s příbuznými, což zahrnuje i velmi přísného dědečka.
Eda má před sebou nelehký úkol. Najít a obhájit své místo v místní klukovské partě, jejíž svět je naprosto odlišný od jeho městského. Čeká ho cesta k hledání odvahy, ale také k nečekaným rodinným tajemstvím, která vyplouvají na povrch. Svět dětí a dospělých se sbíhá v hledání odvahy a hrdinství. I v nelehkých dnech války může být totiž nejtěžší prokázat odvahu vůči vlastní rodině.
Podívejte se na trailer zde:
https://www.youtube.com/watch?v=yLjLzwqPZTM
Foto: Bioscop, Supraphon
