Úvodní potlesk diváků posledního dílu televizní Show Jana Krause patřil české rockové legendě – Vladimíru Mišíkovi, který sám sebe charakterizuje jako »potulného písničkáře« a který s sebou jako dárek Janu Krausovi přinesl své nejnovější album Jednou tě potkám.
Mezi jeho nejslavnější písně patří kupříkladu zhudebněné básně Josefa Kainara – Stříhali dohola malého chlapečka – nebo podle básníka Václava Hraběte Variace na renesanční téma. „My jsme měli určitou představu o muzice, takže jsme zkoušeli, jezdili jsme po Polsku, zpívali jsme i anglicky, teda spíš pseudoanglicky,“ vzpomíná muzikant, „a když jsme dostali možnost natočit desku, zajeli jsme na Dobříš, na zámek plný spisovatelů, kde nám Josef Kainar napsal během dvou nocí texty pro album Kuře v hodinkách.“ To vyšlo v roce 1972 a je dodnes pokládáno za jedno z nejlepších alb české rockové historie. „On byl bezvadný,“ vzpomíná Vladimír Mišík na výtečného básníka, ale také známého komunistu a funkcionáře. „My jsme tam přivezli magnetofon a pustili jsme mu tu naši nahrávku. On si podupával a pak jsme si začali povídat. Říkal jsem mu, že jsme teď nesměli hrát. A on na to, že oni za Hitlera také nesměli jazz hrát. Takže tu svou stranickost snad nebral tak vážně.“
Jan Kraus a Vladimír Mišík, oba rodáci z pražské Letné, zavzpomínají také na své dětství právě v této krásné čtvrti. „Já jsem se tam narodil i chodil do jeslí,“ prozrazuje muzikant, který zůstal Letné věrný celý život a bydlí tam dodnes. „Maminka musela chodit do práce, aby mě uživila. Byli jsme spolu sami dva a žili jsme v jednom pokoji v rozděleném bytě.“ Jeho otcem byl americký voják, s nímž se Vladimírova maminka, pracující jako zdravotní sestra, potkala na konci války v Německu. „Maminka prchala před Rusama, začleněná do nějakého zdravotního sboru. A byla tam nějaká řeka, na jejímž druhém konci na ně mávali Amíci… no a pak byl románek a pak já,“ říká se smíchem.
Maminka mu tohle všechno prý vyprávěla s tím, že tatínek později padnul v Koreji. Pak ale vyjel Vladimírův syn Adam do Ameriky po stopách svých příbuzných, kteří se nakonec opravdu našli, ovšem přes internet. „Nakonec se ukázalo, že můj tatínek už byl ženatý a měl dvě děti ještě před mojí maminkou. A pak měl ještě dalších šest,“ dodává Vladimír o svém otci, pilotu z Pan American. Dozvíme se také o zdravotních neduzích, které Vladimíra trápí, ale i ty bere s humorem a komentuje to slovy: „Všechny léky, co beru, jsou vlastně drogy, občas k tomu trocha toho alkoholu, takže si na starý kolena užívám, tak jak to má být – drogy, alkohol a rokenrol.“
Foto: TV Prima
