V městysu Škvorci vzdáleném od centra Prahy přibližně dvaadvacet kilometrů se nachází zábavná naučná stezka pro rodiny s dětmi, jež vás provede krásným okolím obce a tajemnou částí místního lesa, ve kterém jsou ukryty čtyři dřevěné schránky z devíti, do nichž můžete nahlédnout a zcela se ponořit do světa fantazie loupežníků, čertů, bájných draků, víl a moudrosti devatera krásných a poutavých pohádek…
Stezka Devatero pohádek je nenáročnou asi čtyřkilometrovou procházkou po zajímavých místech v okolí Škvorce. Je vhodná pro rodiny s dětmi, které se prostřednictvím jednotlivých krátkých pohádek umístěných na stezce dozví spoustu zajímavých informací ze světa lidí i světa fantazie. Stezka má celkem devět zastávek a na každé z nich je umístěna krásná dřevěná schránka s obrázkem a krátkou poutavou pohádkou vztahující se k jednotlivým místům. Aby byla stezka ještě zajímavější, v každé schránce najdete zadání jednoduchého úkolu, po jehož splnění se dostanete k písmenu nebo číslici, které vám na konci stezky vytvoří tajný kód sloužící ke vstupu na web, kde probíhá soutěž o ceny pro ty, kteří celou stezku prošli. Podrobné informace se dozvíte na posledním cílovém stanovišti v altánku nad višňovým sadem, kde je místo pro krásné spočinutí a kde na děti čeká ještě jedna pohádka navíc, která celou stezku uzavírá.
V čem je tato překrásná stezka výjimečná? Cestou se vydáte po stopách Škvoreckého chasníka Honzy, o kterého se maminka tak pečlivě starala, až Honza úplně zlenivěl. Válel se na peci a do ničeho se mu nechtělo. Přece jen měl však jednu zálibu a to ve čtení knih. Honza nikam nechodil a tak právě prostřednictvím knih se dozvídal všelijaké moudrosti o skutečném světě, které ho velmi zajímaly a lákaly. Jeho lenost byla ale vždy silnější. Když šel jednou kolem chytrý pocestný a Honzova maminka se mu svěřila, že jí trápí chlapcova lenivost, pocestný dostal nápad a před Honzou ležícím na vyhřáté peci začal vyprávět o jednom krásném městě, kde je spousta učenců, kteří znají skoro všechno vědění světa a kde se nachází ta největší knihovna ze všech. Honzu jeho vyprávění uchvátilo a pocestný dál pokračoval: „To vědění není ale pro každého. Kdo chce znát moudrosti světa, musí projít dlouhou cestu, na které se bude postupně seznamovat s novými věcmi, aby dokázal pochopit, co mu slovutní mudrci chtějí říci.“
A tak se dosud líný Honza s pořádným ranečkem domácích voňavých buchet vydal do světa po Škvorecké stezce. Celý příběh o Honzovi se dozvíte na první zastávce spolu s instrukcemi potřebnými ke stezce samotné. Na druhé zastávce u místního rybníka, jež obývá mladý vodník Kopejtko, – kterému nebylo ještě ani tři sta let, se dozvíte, jak Honza vylepšil jeho podvodní hospodářství a dostal za to kouzelnou šupinku, aby mu později na oplátku pomohla.
Třetí a několik dalších zastávek vede lesní cestou a občas i užším chodníčkem podél potůčku, jež se prodírá obrovskými balvany a roklinou. V lese je k vidění spousta zajímavých rostlin a všude se rozléhá zpěv ptáků. Atmosféra je zde opravdu kouzelná, pohádková a místy i tajemná. Právě zde mezi skalními útvary, balvany a hustým zeleným porostem se dozvíte, jak se Honza vypořádal s loupežníkem Hrombijácem, který byl nakonec dobrák od kosti, jak vtipně přechytračil pána pekel Belzebuba a pomohl tak zoufalému jednorohému čertovi Bonifácovi zpět domů do pekla a jak moudře porazil tříhlavého draka.
Na poslední zastávce v lese se setkáte s krásnou bludičkou, jejíž světýlko pomohlo Honzovi něco pochopit a nasměrovalo ho dál až ke staré chaloupce zlé ježibaby plné čarodějných knih a lektvarů, která v ní uvěznila krásnou Anežku, jež se nechala zmást příslibem bohatství a pozlátka a také moudrou sovu, strážkyní »pokladů«.
Předposlední zastavení pak vypráví o společném putování Honzy a Anežky a jejich setkání s královnou vod, která zaklela v kraji všechny studánky a potoky, protože se lidé nechovali k přírodě hezky.
Devátá zastávka s názvem Knihovna postaví Honzu před poslední velkou zkoušku potulného žebráka, ze kterého se nakonec vyklube král Ondřej první, vládce města – studnice moudrosti. Právě zde v jeho krásném paláci se nachází ta největší knihovna, o které Honza slyšel od pocestného a o níž na začátku své cesty snil. A protože Honzu potkaly cestou různé dobrodružství, které ho vždy něčím obohatily, prošel Honza i touto zkouškou a získal tak přístup do knihovny všech moudrostí světa.
Jaké na něho čekalo překvapení, když se zde setkal opět s moudrou sovou, strážkyní »všech pokladů«? A jaké tajemství, v němž spočívá skutečná moudrost světa, mu pověděla? O tom všem vypráví poslední z krásných naučných pohádek autora pana Romana Kyncla, člena Spolku sousedů, který pro vás celou stezku s jednotlivými zastávkami, vyprávěním a také úkoly navrhl a zrealizoval.
Než dojdete do cíle, do krásného višňového sadu s altánkem, projdete světem kouzelného kraje pohádek i skutečnosti, plného svěžesti a vůní lesa, kvetoucích stromů a luk, bublajícího potůčku a zpěvu ptáků. Nebude se vám chtít končit a vydat se zpět domů. V každém případě si nejen děti odnesou zážitek plný dobrodružství a nových poznatků o světě kolem nás. Na konci stezky Devatero pohádek si můžete v altánku krásně posedět a posvačit při čtení ještě jedné pohádky navíc ode mne, která v sobě kloubí malou ukázku z knihy Skřítkové a příběh o kdysi líném Honzovi, který při svém putování zjistil to nejdůležitější v životě. Pohádka se jmenuje Skřítkové na Višňovce a zde je malá ukázka:
„Maminko, maminko, vezmeme skřítky do altánku? Uděláme si tam hostinu a strávíme příjemné odpoledne. A také, musíš přece skřítkům popsat cestu, aby nezabloudili!“
„To je skvělý nápad, Luisinko, jen nevím, zda mají skřítkové tolik času. Co vy na to? Půjdete s námi do altánku? Je to krásné místo, támhle, kousek nad višňovým sadem. A mohli byste tam i přenocovat.“
Oba skřítkové se na sebe podívali, zajiskřila jim očka a nadšeně souhlasili. Luisinka byla šťastná. S maminkou připravily pro skřítky hostinu, povídali si a všichni se tolik nasmáli. Prnďulíček povyprávěl Luisince a její mamince celý svůj příběh o putování, o svém snu najít si ve světě kamarády a také nějaký domeček, kde by mohl mít skutečný domov. Povídal jim také o tom, jak se s lesním skřítkem Šikulkou seznámili, co vše dobrého i zlého je na cestě potkalo a také o tom, jak se dostali až sem.
Luisinka s maminkou pečlivě poslouchaly a vyprávění obou skřítků se jim tolik líbilo. Když skřítkové dovyprávěli, Luisinka řekla mamince:
„Maminko, maminko, pověz skřítkům příběh o Honzovi a Anežce! O jejich putování světem a jejich lásce,“ zasnila se Luisinka a s líbezným úsměvem přivřela svá očka.
„Skřítkové, je už pozdě, pomalu se stmívá a příběh o Honzovi je dlouhý…“
„To přeci vůbec nevadí, sýkorko,“ zvolal Prnďulíček, „ máme s sebou kouzelnou lucerničku se Svatojánkem, který nám svítí vždy, když je třeba.“
A tak Prnďulíček vytáhl z kapsičky svého kabátku malou lucerničku se Svatojánkem, který zářil daleko do svého okolí.
„Jé, ten je krásný!“ zvolala radostně Luisinka.
„To teda je,“ přitakal Luisince Šikulka, kterému se Svatojánek také moc líbil a měl ho rád.
„Maminko, tak už povídej!“
Maminka se napila sladké šťávy, uďobla kousíček vyzrálé višně a pak už začala skřítkům povídat příběh o moudrém Honzovi a jeho statečných činech. Pověděla skřítkům také o tom, jak Honza zachránil Anežku, do které se zamiloval a se kterou prý často sedával na místě, kde se dnes altánek nachází.
Skřítkové poslouchali každičké slovo sýkorky a nespustili z ní ani na chvíli oči. Sýkorka byla výborná vypravěčka, a když skřítkům řekla, že se mají zítra vydat po stezce, kterou si sám prošel i Honza, byli oba nadšení. Tolik se těšili!
„Půjdete stejnou stezkou, skřítkové, jen obráceně!“ ukázala s úsměvem sýkorka křidélkem a Prnďulíček všem řekl:
„Já bych chtěl být stejně statečný a stejně moudrý jako Honza.“
„To já taky, Prnďulíčku.“ Přitakal pohotově Šikulka a oba se dívali směrem, kudy se zítra vydají.
„A taky bych chtěl toho Honzu potkat,“ zasnil se lesní skřítek.
Sýkorka se na oba skřítky usmála a řekla jim:
„Moji milí skřítkové, vy moudří jste a stateční jste také! Máte dobré srdce a kupu skvělých nápadů! Se vším si vždy poradíte. Když je nejhůř, máte jeden druhého a podáte si pomocnou ruku. Rozdáváte radost a usmíváte se na svět kolem vás. A to je moudrost, to je hrdinství. A Honzu? Toho jistě ve svém cíli potkáte! Ve světě lidí a v tomhle krásném kraji je plno moudrých, laskavých a láskyplných lidí, kterým na druhých záleží. Proto sepsali příběh o Honzovi, aby se šířil dál. Tam, kde je třeba zasít semínko radosti, štěstí a lásky.“
Sýkorka dlouze zívla a podívala se na Luisinku. Ta už ale dřímala a oběma skřítkům se také očka jen klížila. Spokojeně se na sýkorku usmáli, popřáli si dobrou noc a s krásným pocitem u srdce usnuli.
Svatojánek jim ještě chvíli svítil, a když se ujistil, že všichni čtyři už spokojeně pochrupují, pootočil se ve své lucerničce, schoulil se do klubíčka, zavřel svoje malá očka a tiše zašeptal:
„Dobrou noc, sýkorky, dobrou noc, moji skřítkové.“
Stezku Devatero pohádek ve Škvorci upřímně doporučuji. Nám osobně při jejím procházení počasí sice zrovna moc nepřálo, slunce nesvítilo a zpočátku mírně poprchalo. I tak jsme s deštníky vyrazili. Sotva jsme došli k zastávce u rybníka, jakoby na nás vodník Kopejtko nakoukl z pod hladiny a mrkl k obloze na tmavé mraky, které po ní pozvolna plynuly. Než jsme dočetli pohádku a splnili náš první úkol, přestalo poprchat a mraky se rozestoupily. V lese bylo vlhko, ale cesta byla příjemná a opravdu zábavná. Proto, pokud přemýšlíte kam vyrazit s dětmi na výlet, určitě upřímně doporučuji v každé roční době, nezávisle na tom zda slunce svítí nebo ne.
Tato stezka však není určena pouze dětem, vtipností jednotlivých pohádek se zcela jistě pobaví i dospělí nebo senioři. Prožijete zde hezké společné chvíle, dozvíte se spoustu zajímavých věcí a načerpáte novou energii, protože tato procházka je opravdovým pohlazením na duši.
A ještě něco – pokud rádi fotíte, tak právě zde si určitě přijdete na své. Šťastnou a zábavnou pohádkovou cestu! Více informací na: www.spoleksousedu.cz
P.S.: Děkuji Spolku sousedů městysu Škvorce za milou příležitost být součástí tohoto krásného naučného a zábavného projektu.
O autorce:
Jana M. Brůžková je obyčejná usměvavá holka z Valašska, motivační koučka osobního rozvoje a také spisovatelka, kterou však v životě potkalo mnohé. Třeba i to, že ji před léty lékaři diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin ve druhém měsíci těhotenství. Jana se rozhodla bojovat a svůj boj se zákeřnou nemocí vyhrát. V průběhu nemoci porodila zdravého syna a teprve poté podstoupila razantní léčbu. V posteli – vleže, na oddělení JIP FN Ostrava Poruba – začala psát do svého zápisníku v tvrdých deskách pro svého syna knihu, pohádkový příběh Skřítkové. Knihu se jí podařilo dopsat do konce a ona se uzdravila. Nedávno tento pohádkový příběh vydala, část výtisků věnovala prostřednictvím Oddělení dětské hematologie a hematoonkologie FN Ostrava a sdružení Haima Ostrava z.s., onkologicky či jinak vážně nemocným dětem a zbývající část knih je v prodeji. Část zisku z jejich prodeje podpoří onkologicky či jinak vážně nemocné děti tohoto oddělení.
Knihu Skřítkové můžete zakoupit v knihkupectvích nebo u Jany M. Brůžkové
(i s věnováním) na e-mailové adrese: JMBruzkova@gmail.com
Více infa: www.projektskritkove.cz
Facebook: https://www.facebook.com/jmbruzkova?ref=br_rs
Foto: Jana M. Brůžková
