topvip.cz

Letos sedmdesátiletý nestárnoucí romantik s kytarou Radek Tomášek vydal na podzim u Supraphonu 2CD Dům na nároží / To nejlepší 1974 – 2016, na němž posluchači najdou jak jeho největší hity, tak zcela čerstvé písně nahrané během tohoto roku. Právě toto dvojalbum, které Tomášek společně s kapelou a Petrou Černockou pokřtil ve čtvrtek 8. prosince v pražském divadle Semafor, je pak logicky také stěžejním tématem našeho interview.

Předpokládám, že na dvojalbu jsou vaše nejúspěšnější písničky.
Radek Tomášek (dále jen RT): Některé tam bohužel nejsou, protože se pro ně nepodařilo získat od autora svolení. Neozval se. Jedná se třeba o Malý město. Alespoň jsme ho tedy zazpívali na křtu 8. prosince v Semaforu s kmotrou desky Petrou Černockou.

Převzatá je i píseň Zpíval jen rokenrol, nic víc. Jak jste na ni přišel?
RT: V Supraphonu tehdy pracoval Mirek Černý a nabídl mi singl. Přinesl jsem mu písničku, kterou jsem napsal s Karlem Hovorkou, Mirek si ji poslechl a řekl: „Dobrý a druhou stranu si vyber z písní, na který máme koupený práva,“ a pustil mi tři věci od Smokie. O téhle jsem bezmyšlenkovitě řekl, že je dobrá a víc jsme to neřešili. Až když jsem šel po ulici, uvědomil jsem si, co jsem odsouhlasil: že po tom charakteristickém »chrapláku« Chrise Normana nazpívám jeho Don´t Play Your Rock´n´Roll To Me! „To bude průšvih,“ blesklo mi hlavou. Nakonec jsem dal píseň otextovat Janu Krůtovi a dnes ji hrajeme jako povinný přídavek.

Proč je na dvojalbu Žádná jiná dvakrát?
Luděk Koutný, kapelník a producent (dále jen LK): Poprvé byla natočená v roce 1974, těsně poté, kdy Radek odešel od Plavců, podruhé o dvacet let později a potřetí před deseti lety s jeho současnou kapelou Simply The Four. No a třetí verze Radkovy nejdůležitější písničky je na desce jako bonus.

Je na ní také jedenáct novinek…
LK: Jde o písničky, které ještě nebyly natočené, ale Radek je hraje. Nejstarší »novinkou« je Poslední ráno starého muže od Neila Diamonda a Vladimíra Poštulky. Původně ji zpíval Hovorka.
RT: Kromě převzatých písní tam najdete i několik rarit, třeba Posílám barevnou obálku z Bratislavské lyry 1980. Musím ještě dodat, že s vydáním dvojalba mi finančně pomohli kamarádi, kteří si říkají Avantgardní klub Rotavak v Rotavě. Bez nich by nevyšlo.

Převzal jste do svého repertoáru i písničky z období Rangers?
RT: Ani ne. Na dvojalbu je jediná, Kingston Town, k níž mám osobní vztah, protože jsem na ni upozornil. Poslouchali jsme u Petra Nárožného americké desky, tahle věc mě zaujala a on mě pověřil, abych ji otextoval.

Odcházel jste ještě z Rangers, nebo už z Plavců?
RT: Po ruské invazi, v roce 1971, vznikl na kapely tlak, aby si změnily anglické názvy na české a někdo přišel s Plavci. Mě to připadalo v té politické situaci kolaborantské. Jako »plavat po proudu«. Tak jsem kluky přesvědčil, že se budeme jmenovat Raci, abychom naznačili, že jsme naopak »zpátečníci«. A skutečně, jsme asi čtrnáct dní pod tím názvem vystupovali. Jenže nakonec zvítězili Plavci. I proto, že jsme měli stejnojmennou písničku.

Jiří Veisser tvrdí, že důvodem, proč jste odešel, bylo, že jste měl nejvíc fanynek, a přitom vás nechali zpívat nejméně písní.
RT: Je sice fakt, že jsem dostával nejvíc dárků a dopisů, ale jeho pocit, že jsem chtěl být sólista, je mylný. Poté, co jsem odešel, jsem dal dohromady partu, kde jsem nemínil být zpěvákem a zpívat jsem začal víceméně z nouze. Z Plavců jsem odešel v roce 1973 proto, že už jsem nechtěl být u toho, kam směřovali. Moje rozhodnutí urychlil odchod Petra Nárožného, s nímž jsme si byli názorově nejblíže, do Semaforu.

Pokud vím, od roku 2002 účinkujete se skupinou Simply The Four a v klubech vás doprovází váš syn Radek…
RT: Nejčastěji vystupuju s kytaristou mé skupiny Františkem Zikmundem. S Ráďou to vzniklo náhodně, když mu bylo patnáct, já jsem měl v Německu nějaké smlouvy a musel jsem narychlo obměnit sestavu. On v té době hrál na bicí, ale na kytaru se rychle chytil. Jen jsem to nesměl nikde říct, protože byl rocker (ve skupině Clou; nyní Support Lesbiens) a s otcem »prostituoval« jen proto, aby si vydělal na nové bicí. Teď už má sám tři děti, tak mě doprovází jen jednou měsíčně v kavárně Čas na Malé Straně.

Foto: www.supraphon.cz, archiv Radka Tomáška