Pavel Šporcl nahrál Bachovy sólové skvosty na 2 CD a vyjel s nimi na speciální koncertní turné. Sonáty a partity pro sólové housle Johanna Sebastiana Bacha natočil k poctě 330. výročí narození tohoto významného německého skladatele.
Na hudební trh přicházíte s novou nahrávkou, která obsahuje čistě sólový repertoár. Co bylo tím hlavním impulsem pro natočení těchto skladeb?
Pro každého houslistu je určitě snem natočit tento repertoár, protože Bachovy Sonáty a partity patří k nejkrásnějším a zároveň nejnáročnějším skladbám. Je to opravdu veledílo, které v mé interpretaci trvá celkem 155 minut. Musím přiznat, že právě sólové skladby jsou snad nejblíže mému srdci. Myšlenku natočit tento repertoár mám v hlavě už mnoho let a až teď jsem měl pocit, že je ten správný čas. Také letos slavíme 330 let od Bachova narození… Do příprav natáčení jsem se vrhl s nesmírnou pokorou a s velkým nadšením, zároveň ale ve mně bylo i zrnko strachu, zda to všechno zvládnu. Ať chci nebo nechci, tímto projektem se zařídím mezi světovou houslovou elitu a úžasné interprety historie houslové hry. Tyto skladby natočili moji velcí idolové, takže v hlavě mi stále běžela otázka, zda se jim mohu vůbec někdy vyrovnat.
V dnešní době musí člověk hodně přemýšlet nad tím, jak interpretovat barokní hudbu. Jak jste se postavil Vy k této otázce?
Díky autentické interpretaci se absolutně změnil pohled na baroko a jeho styl. Není to »Bach, který stojí na piedestalu«, jehož hudba zněla hřmotně a byla hrána romanticky a velmi výrazně. Z tohoto stylu se přenesla interpretace k větší lehkosti, tanečnosti, byť by tam měla ta bachovská velikost zůstat. Pro mne to bylo těžší v tom, že jsem nehrál na barokní housle, nepoužíval barokní smyčec ani střevové struny. Celou tu dobu jsem se ale snažil o balanc, o vcítění se do pocitů barokního houslisty.
Pozoroval jste na sobě vývoj v interpretaci Bachovy hudby?
Ano, jistě. Bachova hudba zraje a vyvíjí se v každém interpretovi celý život, ale v posledních letech byla tato proměna u mě velice výrazná. Většinu těch skladeb hrál na koncertech a věřím tomu, že jsem i proto prošel vývojem ve své interpretaci. Bachovy Sonáty a partity jsem studoval již u prof. Václava Snítila, který byl mým profesorem na konzervatoři a HAMU a právě on mě naučil ten nejdůležitější základ, a to, jak se dívat do Bachova rukopisu. Snažit se o to, zahrát tu skladbu, jak ji přesně napsal sám autor. To se samozřejmě týká všech skladeb, ale u Bacha je to absolutní základ. Když se ohlédneme o dvacet let nazpět a vzpomeneme si na slavné bachovské houslisty, kterými byli Henryk Szeryng nebo Arthur Grumiaux, tak oni hráli baroko hodně romanticky, požívali velké vibrato, volnost ve smycích. Dnes je doba jiná, snažíme se o to, zahrát tak, jak by to mohl zahrát sám Bach, který sám byl skvělým houslistou.
Vaše poslední nahrávka Gipsy Fire byla určena široké posluchačské veřejnosti a prodeje i Vašich předešlých alb dosahovaly velmi úspěšných čísel. Jak myslíte, že si povede album s hudbou J. S. Bacha?
To se vše uvidí v průběhu času. Posledním českým houslistou, který vydal tento repertoár, byl Josef Suk a dnes je tomu už pětačtyřicet let. Myslím si tedy, že bylo tak trochu načase, aby se toho ujal někdo další, a to znamená, že mnoho lidí tuto nahrávku doma nemá. Přiznávám, že je to projekt velmi intimní, mnohdy meditativní, který by měl posluchače zklidnit, nechat ho plout na vlnách hudby. Na první pohled se opravdu může zdát, že to nebude masová záležitost a já si hlavně myslím, že ani být nemusí. Možná to ale bude úplně naopak. Stejně jako u mým předešlých alb bych se chtěl pokusit o velkou propagaci nové nahrávky a její představení široké veřejnosti.
S novým CD je naplánované i turné po České republice. Bude na koncertech znít pouze sólový Bach?
Ne, turné jsem pojal jako oslavu Bachovy hudby a budu na něm hrát kompletní houslové skladby. Kromě Prahy a Brna jsem koncerty na turné rozdělil do dvou částí. V první polovině budu hrát výběr ze Sonát a partit a v druhé pak houslové koncerty s Czech Ensemble Baroque Orchestra. Prahu ani Brno ze svého turné rozhodně nevynechám, naopak jsem si pro tato dvě města připravil jednu specialitu. Bude to „Bach Maratón“, kde ve třech dnech jdoucích za sebou zahraji kompletní Bachovo dílo pro housle, tzn. první večer budu hrát všechny Sonáty a partity, další večer kompletní houslové koncerty včetně dvojkoncertů a třetí večer zahraji všechny sonáty s cembalem.
Dá se na takový velký počin nějak fyzicky připravit?
To nevím, ještě nikdy jsem nic podobného neodehrál, je to opravdu velká věc. Do prosince mám ještě trochu času, ale myslím teď na to každý den. Je to pro mě velká výzva a budu doufat v to, že to zvládnu. Mám radost z toho, že tam budu mít úžasné hosty – hobojistu Viléma Veverku, houslistku Elen Machovou a na cembalo zahraje špičkový cembalista iránsko-amerického původu Mahan Esfahani.
Je mi jasné, že interpret si v hlavě nosí mnoho hudebních plánů, které by rád natočil. Můžete nám prozradit, který nahrávací projekt by měl být tím dalším v pořadí? Prý máte své nahrávací plány jasné na pět let dopředu?
Ano, mám sice naplánováno na dalších pět let, ale má »pětiletka« se hodně často mění. Pokud mohu naznačit, tak dalším albem by mělo být CD s vánoční tématikou. V tuto chvíli vybíráme styl nahrávky a tak dále.
V rámci svých hudebních projektů jste i Vy sám napsal skladby pro housle. Inspiruje Vás pro další dílo i hudba J. S. Bacha?
Zatím jsem o tom nepřemýšlel, ale v poslední době mě jako »skladatele« ovlivnili virtuózové romantického období, kteří velmi často psali pro sebe, a kteří psali variace na různá témata. Můj poslední »opus« jsou variace na českou píseň Kde domov můj. Slavný Paganini napsal variace na anglickou hymnu, tak jsem v tomto romantickém duchu napsal variace pro sólové housle. Jsou velice náročné a virtuózní. Stále častěji mám totiž v sobě pocit nutnosti dokazovat lidem, že máme být na co pyšní, že bychom měli být hrdí na náš národ, na naši zem, že máme nejen úžasnou historii a skladatele, ale také krásné písně. Tak proč toho nevyužít??? Myslím si, že bychom si naše češství měli připomínat. Bohatství, které jsme měli a které máme, je krásné a já se to budu snažit i tímto způsobem prezentovat i na svých koncertech.
Podívejte se na video zde:
Bacha na Šporcla
1. 12. Plzeň
2. – 4. 12. Praha / Bach Marathon
6. 12. České Budějovice
7. – 9. 12. Brno / Bach Marathon
Více na: www.pavelsporcl.cz
Foto: Supraphon / Lenka Hatašová
